Ve Spojených státech nastal s prvním březnem zvláštní stav automatických škrtů ve státním rozpočtu, které vstoupily v platnost podpisem prezidenta. Toto mimořádné exekutivní opatření bylo nutné za situace, v níž Kongres není schopen dospět k dohodě na řešení dluhové a rozpočtové krize, které se v Americe přezdívá rozpočtový útes.
Kolem automatických úspor ve federálních výdajích v hodnotě 85 miliard dolarů pro období do konce finančního roku, tedy k prvnímu říjnu, vzniká velký poprask. A to i přesto, že z celkového pohledu jde o marginální podíl z ročních federálních výdajů kolem 3,7 bilionu dolarů.
Staré časy
Proč tedy tolik řečí? V první řadě je zřejmé, že na hádkách o rozpočtu si republikánská opozice hromadí politický kapitál. Po podzimních volbách přitom došlo v Kongresu k ještě hlubší polarizaci než kdy dříve, když řadu kongresmanů středového názorového spektra vystřídali vyhraněnější kolegové, nezřídka z Tea Party. To znamená nástup nového trendu. Připomeňme, že v historii býval Kongres obvykle otevřenou názorovou arénou, kde se ad hoc vytvářela i bipartijní ideová uskupení, zatímco zákopy se hloubily spíše mezi legislativou a exekutivou než mezi stranami.
Nepřekročitelný Rubikon mezi Senátem ovládaným demokraty a Sněmovnou reprezentantů kontrolovanou republikány se nyní dále prohlubuje kvůli zásadnímu sporu, zda dluhovou krizi řešit zvýšením výběru daní (demokraté), nebo rozpočtovými úsporami především v sociálních výdajích (republikáni).
Ať to bolí
Novinkou proti dosavadnímu vývoji tohoto zdánlivě nekonečného příběhu se zdála být snaha prezidenta Baracka Obamy nějak manévrovat mezi oběma tábory. S počátkem roku a novým mandátem dokázal prosadit vyšší zdanění bohatších Američanů při zachování daňových úlev střední třídě, aby pak na druhé straně připustil omezování výdajů na péči o důchodce Medicare. Jenže jak se ukazuje, tehdejší odklad automatických rozpočtových škrtů byl jen velmi dočasný.
Kde se tedy od března šetří? Demokratická administrativa jednoduše řečeno přivře kohoutky finančních toků hlavně tam, kde to bude bolet republikány. Největší tíhu škrtů ponese obrana, tradiční doména republikánů, do jejíhož čela byl nedávno postaven také repulikán, ač bílá vrána hejna, Chuck Hagel. Jen obrana ale nestačí. Prezident Obama jasně řekl, že škrty pocítí „stovky tisíc Američanů, kteří sloužili své vlasti, pohraniční stráže, agenti FBI, civilisté pracující pro ministerstvo obrany…“.
Celkem asi 800 tisícům z 2,7 milionu zaměstnanců americké vlády se budou krátit pracovní úvazky a mzdy. To se na funkčnosti federálních úřadů musí nějak nepříznivě projevit a Obamův kabinet s tím politicky jistě počítá.
Velké varování
Dalo se těmto vypjatým situacím nějak vyhnout? Skoro určitě ne. Už přes dva roky se vlečou rozpočtové tahanice, které div nevedly k vyhlášení státního bankrotu.
Jakmile se jedna politickorozpočtová krize zažehná, hned vyvstávají další. Taková politika zcela určitě podrývá již tak zkoušenou důvěru Američanů ve své vůdce. Varování přinášejí i průzkumy veřejného mínění. Už v roce 2011 Harvard Business School mezi deseti tisíci respondentů zjistila, že nejvíce Američanů se domnívá, že viníkem směřování ke stále horším koncům je hlavně politický systém.
To by mělo Washington varovat. Ovšem zdá se, že toho američtí politici nijak zvlášť nedbají.
Čtěte také:
Březnový pád přes rozpočtový útes tentokrát Ameriku tolik bolet nebude
Automatické škrty v USA aktivovány: Obama se s republikány nedohodl
V USA se rozjíždí automatické škrty, MMF už snižuje výhled ekonomiky
Autor je publicista
ČLÁNKY DO MAILU