Radiátory v ohrožení

Vynucený nákup emisních povolenek zdraží lidem teplo

V některých městech opět hrozí odřezávání radiátorů dálkového vytápění a návrat k domácím kotlíkům, varují představitelé Teplárenského sdružení ČR. Příčinou jejich obav je především způsob přidělování povolenek emisí oxidu uhličitého, prosazovaný tripartitou. Ta nebývalou měrou přeje rafineriím a chemické výrobě, zatímco některé podniky dodávající veřejné teplo by musely kvůli nákupu chybějících povolenek zdražovat. Podniky centrálního zásobování teplem nedokážou odhadnout, jak velké zdražení tepla obyvatelé ještě snesou a kdy začnou z kůlen vytahovat stará kamna a kotle na uhlí. Předseda výkonné rady sdružení Alexej Nováček se obává, že u některých malých společností by to mohlo vést až k jejich krachu. O individuální způsob vytápění by se musel postarat každý z jejich dosavadních zákazníků.

Kdo to rozsekne?

Návrh tripartity koloval mezi podniky, které už netrpělivě očekávají na přidělenou výši povolenek, jako „varianta X“. Nyní se však už stal součástí oficiálního návrhu, připravovaného pro schvalování ve vládě, coby varianta C, zatímco původní verzi stejného jména úředníci ministerstev životního prostředí a průmyslu vypustili. Z pěti návrhů jsou nyní tři: A, B a C. Shodnout se na jediné verzi bylo pro naprostou rozdílnost zájmů nemožné.
Ředitel odboru změny klimatu na ministerstvu životního prostředí Tomáš Chmelík přesto věří, že zkrácené meziresortní připomínkové řízení vytvoří mezi třemi variantami jakousi hierarchii, která ulehčí ministrům rozhodování. Mimo rámec tohoto mezirezortního schvalování se rozhodlo veřejně vystoupit Teplárenské sdružení ČR. Zastupuje energetické společnosti, které mají v rámci uspokojování veřejného zájmu zákonnou povinnost dodávat odběratelům teplo, v létě případně i chlad. Těmto společnostem nejde na ruku žádná z variant. Jediná pro ně jakž takž přijatelná je varianta A. Proč naslouchat právě Teplárenskému sdružení a proč právě varianta A? Protože zájmy sdružení v meziresortním řízení nikdo nezastupuje. Za všechny podniky má připomínky soustředit a dále prezentovat Svaz průmyslu a dopravy. Jenže ten se v tripartitním jednání stavěl za parciální zájmy jiných podniků, nikoliv tepláren. Profesní organizace, ba dokonce jednotlivé společnosti, se ovšem připomínkového řízení účastnit nemohou. Navíc podniky vyrábějící a dodávající teplo jsou pro potřeby alokačního plánu jen součástí sektoru veřejná energetika coby partneři velkých tepelných elektráren. Ale ani tento sektor nevystupuje jednotně. Přesto osamocenou obranu specifických zájmů Teplárenského sdružení respektuje i Chmelík: „Jsou v těžké pozici, dodávají obyvatelstvu a veřejné sféře, nemohou si jen tak zavřít podnik a jít někam za lepším. Takovýmto společnostem mají pomoci speciální bonusy v přidělování povolenek, ale ani ty úplně všechno neřeší. Budou-li muset teplárny kvůli povolenkám zdražovat, budou to mít ještě těžší,“ přiznává Chmelík. „Energetické společnosti jsou specifickým sektorem, který je ve smyslu energetického zákona povinen dodávat spolehlivě a trvale energii ve veřejném zájmu. Způsob centrálních dodávek energie neumožňuje změnu místa produkce do výhodnějšího podnikatelského prostředí,“ zdůrazňuje Nováček. „Navíc jsou velice závislé na vnějším prostředí, zejména na změnách teplot,“ připomíná.

Přesouvání problémů.

Při prosazování různých variant rozdělování povolenek není pro tuto veřejnou službu příliš velké pochopení. Přidat jednomu z dvanácti sektorů povolenky by ovšem znamenalo v jiných je ubrat, neboť celkový limit je již po schválení Evropskou komisí neměnný: 97,6 milionu povolenek, každá na jednu tunu emisí. Přesto jsou přesuny v jednotlivých variantách navrhovány, i když ministerští úředníci vědí, že každý přesun povolenek mezi jednotlivými sektory zároveň znamená přesouvání problémů jinam.
Přitom by všechno mohlo být v úplné pohodě, protože žádnému zařízení nemá být přiděleno méně povolenek, než byly jeho skutečné emise v roce 2004. Za to, že situace je značně napjatá, mohou právě navrhované přesuny, jimiž se mezi sebou liší i varianty alokačního plánu.
Varianta A důsledně ctí skutečné emise roku 2004. Jestliže tyto emise překročily průměr výchozích let 1999 až 2001, bere se pro stanovení počtu povolenek ta nejvyšší hodnota, tedy skutečnost z minulého roku. Když ne, spočítá se za všechna zmíněná léta průměr.
Varianta A se tedy důsledně opírá o historicky ověřitelná data, varianta B vychází z tempa růstu, určeného původním alokačním plánem před jeho bruselským redukováním. Varianta C je výsledkem tripartitního licitování a doporučení Svazu průmyslu a dopravy, kdy se sektorové hodnoty varianty A přesouvaly na základě politických dohod, například pro specifické zhodnocení potřeb chemického sektoru, jak uvádí důvodová zpráva k meziresortnímu řízení.
„Ať si vezmeme kteroukoli variantu, veřejná energetika počítá s nejnižším nárůstem emisí, pouze do šesti procent,“ upozorňuje generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. „Jsou však resorty, kde plánují pětadvacetiprocentní nebo dokonce čtyřicetiprocentní nárůst emisí. Nedokážu si představit, že by to mělo odpovídat skutečnému rozvoji podniku, z roku na rok zvýšit výrobu o víc než o 40 procent. Domnívám se, že taková dělba povolenek je velké nepochopení toho, proč nám Evropská komise ponechala sedm milionů povolenek navíc,“ myslí si Drápela.

Trest za úspěch.

K menším společnostem, které jsou ohroženy nákupem povolenek, protože rozšířily svou odběratelskou síť, patří Ostrovská teplárenská. „Vypadá to tak, že už letos budeme muset pět procent povolenek nakoupit a zdražit teplo. Vidím velké riziko, že se staneme nekonkurenceschopnými a začne hromadné odpojování odběratelů,“ obává se generální ředitel Ostrovské teplárenské Tibor Hrušovský. Odběr tepla z veřejné sítě Ostrova nad Ohří potěšitelně stoupá, ale vzhledem k očekávanému nedostatku povolenek nevyvolává pocit úspěchu, ale hrůzu. Vzestup zájmu o teplo proti minulému roku není dán tím, že by obyvatelé začali plýtvat, ale přírůstkem nových domácností, které daly přednost ekologičtějšímu způsobu vytápění. Nárůst byl až dosud kompenzován instalací měřicí a regulační techniky, která spotřebu v dříve připojených domácnostech začala snižovat. Nyní je regulační systém dokončen a spotřeba tepla už nemá o co klesat a s nově připojenými domácnostmi naopak stále roste.
Navíc se ekonomicky vzpamatoval místní podnik ZMA, který až do loňska živořil. Naplno vyrábí své obytné kontejnery a spotřebovává při tom teplo.
„Dopadneme-li kvůli povolenkám špatně, pak se přijďte podívat na emise, co se bude linout z komínů domácností. Celý ten systém s prodejem povolenek se obrátí proti svému smyslu. My jsme přitom investovali do ekologie přes 200 milionů korun, ačkoli jsme firma s ročním obratem za teplo 110 milionů korun. Tím, že jsme přišli s projektem, který měl vliv na zlepšení životního prostředí i za státní hranicí, získali jsme za teplofikaci Ostrova nad Ohří z programu Phare nevratnou dotaci jeden a čtvrt milionu eur. A teď kvůli špatně nastavenému systému emisních povolenek bychom měli všeho nechat?“ ptá se Hrušovský.

Oborová solidarita.

Nováček soudí, že mnohé společnosti vyrábějící pro občany teplo, by mohly být spokojeny s prostým uplatněním varianty A. Avšak pro malé, jako je Ostrovská teplárenská, je i tato varianta příliš nespravedlivá, protože pro další přirozený vývoj teplofikace jim stav emisí z minulého roku nestačí. „Jako generální ředitel Tepláren Brno se nemohu smířit s tím, že bych měl pro svou firmu na povolenkách vydělat půl miliardy korun, zatímco kolega vedle, který je ze zákona povinen zrovna tak jako já dodávat teplo, by si měl ode mne ty povolenky kupovat. Jen proto, že je chybný systém jejich rozdělování?“ diví se Nováček.
Je přesvědčen, že to je v přímém rozporu se směrnicí Evropské komise, která ukládá, že je třeba v národních alokačních plánech podporovat společnou výrobu elektřiny a tepla, protože je jednou z významných možností, jak snižovat emise oxidu uhličitého.
Ředitel Chmelík připomíná, že návrh Národního alokačního plánu na bonus pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla od počátku pamatoval. Vyčlenil pro něj 1,5 procenta ze všech přidělených povolenek. Na včasná opatření, která významně snížila emise ještě před začátkem obchodování, další tři procenta. Požadavků na přidělení bonusů se však sešlo až dvojnásobné množství, než se očekávalo, a tak byly zkráceny na polovinu. Zato speciální bonus pro centrální zásobování teplem v celkové hodnotě milion povolenek, který má kompenzovat nestandardně teplé období v referenčních letech 1999 až 2001, žadatelé dosud nevyčerpali.
Generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela je však přesvědčen, že je třeba k problému přistoupit zásadně jinak než navrhují varianty. „Sedm milionů povolenek navíc nad skutečný stav emisí v roce 2004 jsme nedostali proto, že někdo v Bruselu byl neobyčejný dobrák. Tyto nadbytečné povolenky by měly pokrýt všemožné výkyvy, které se v kterémkoli sektoru vyskytnou. Když jsou k dispozici tyto povolenky navíc, neměl by být v republice jediný podnik, který by už v prvním roce musel kvůli zachování své existence povolenky nakupovat,“ soudí Drápela. Je přesvědčen, že obchod s povolenkami by se měl rozvinout od těch, kteří je dokážou ušetřit, k těm, co chtějí podnikat. A ne aby si podniky jako Ostrovská teplárenská musely hned zkraje vykupovat svou holou kůži.
„Mám velké obavy, že se rozdělování povolenek místo na podporu systému snižování emisí v Česku zvrtne na soupeření, kdo na tom víc vydělá,“ glosuje současnou situaci Nováček.