Tomáš Studeník je muž mnoha zájmů. Pro velké firmy hledá mladé talentované lidi, kteří se nebojí řešit problémy mimo zažité postupy, pořádá inovační maratony i setkání FuckUp Nights, kde lidé mluví o svých průšvizích a neúspěších. Stojí i za založením církve smíchu, aby se lidé mohli i na občanském průkazu usmívat. Na svou akci by nepozval českého prezidenta Miloše Zemana, ani premiéra Andreje Babiše. Chybí jim prý sebekritika i odstup od politiky. Snad až v ní skončí.
Česko má mnoho šikovných a talentovaných lidí, kteří se ale často neumí ve světě prodat. V tom jim pomáhá Tomáš Studeník, jenž sám sebe nazývá radikálním inovátorem a městským hackerem.
Tvrdí, že by země měla mít jasnou vizi, kde chce za 30 let být, aby nezmizela z mapy světa z pohledu technologického byznysu. Projektu vývoje umělé inteligence, který podpořila Praha i česká vláda, fandí. Je ale podle něj nezbytné činit konkrétní kroky a nezůstat jen u strategie napsané na papíře.
Tomáš Studeník.
Na osobních stránkách máte napsáno, že jste radikální inovátor a městský hacker. Většina lidí asi začne přemýšlet, co takové označení vlastně znamená?
Radikální inovace je pojem, že neměníme věci postupně, ale rychle s tím, jak přicházejí nové obchodní modely. Například sdílení nebo technologie blockchain. Hovoří se také o nástupu singularity, kdy se to, co jsme si mysleli, že jsme a co víme, změní s nástupem umělé inteligence.
Navíc nás čeká sto let od použití slova robot Karlem Čapkem ve hře R. U. R. (Rossumovi univerzální roboti), jež měla premiéru v lednu 1921. Dnešní doba je o radikálních inovacích a o tom, jak se dělá byznys a jaká je úloha člověka na Zemi nebo jinde ve vesmíru. Když pracuji pro velké firmy, snažím se přinést hledisko, které mění základní předpoklady, jak byznys a život obecně vypadá. Čerpám ze setkání s mladými lidmi a studenty na inovačních maratonech. Čerstvost pohledu je šance, jak se vymanit ze zažitých přihrádek.
Termín městský hacker vychází z toho, že město je základním modem, jak člověk žije. Už nyní většina populace žije ve městech a tento trend bude pokračovat. Problémy města se stávají problémem člověka. Jak funguje město, definuje, jak funguje lidstvo. Město je přitom unikátní organismus, který má velmi dlouhou životnost. Průměrná firma má životnost 30 let, města žijí tisíce let. Koncept Smart City dokáže radikálně zlepšit život lidí, kteří ve městech žijí. Fungování měst bude hrát v životě člověka klíčovou roli, proto se zaměřuji na města. Je to místo, kde se setkávají lidé a technologie.
Vraťme se k tématu inovací. Pořádáte hackathony, jinými slovy inovační marathony. Naposledy vyhrál tým, který vymyslel aplikaci, jež plánuje cesty podle emocí. Loni zaujali studenti, kteří vyvinuli aplikaci pro sledování děr na silnicích. Jaký je osud a životnost těchto vítězných nápadů?
Hackathony jsou hlavně o radikálním řešení najít určitý zlepšovák. Například projekt sbírání dat z auta o dírách v silnici, podle kterého se mohou plánovat opravy, zaujal firmu Škoda Auto DigiLab. Studenti vypracovali už funkční prototyp. DigiLab projekt poslal na šest měsíců do Drážďan do akcelerátoru Future Mobility firmy Volkswagen, kde mají prototyp dotáhnout do reálného auta. Dostali na to 15 tisíc eur.
V minulosti to bylo zrychlení nastupování do metra s názvem Pralinka. Mělo by se implementovat na nové trase D. Další cestou je, že si úspěšný tým založí společnost s ručením omezeným a začnou byznys dělat sami. Například aplikace Fuzee, jež plánuje trasy kombinací MHD a sdílených kol.
Šéf CRE Ctibor: Praha zmizela z mapy světa. Globální investory nezajímá
Jak vnímáte Prahu z pohledu inovací?
Praha má ohromný potenciál z pohledu přitahování inovačních talentů. Když se bavím s cizinci, jsou nadšení z toho, jak se tu žije. A zatím levně ve srovnání s Mnichovem nebo Londýnem. Praze stále chybí infrastruktura, která by inovacím pomáhala na svět. Trvá dlouho založit firmu, chybí i velká koncentrace talentu na jedno místo. Je to v Praze rozdrobené.
Praha jako technologické město? To bude ještě dlouhá cesta
Americký ekonom Edward Glaeser z Harvardu tvrdí, že nejlépe se predikuje bohatství tam, kde je největší koncentrace lidí na metr čtvereční. Tam lépe vznikají nápady a inovace. Dnes se investoři rozhodují hlavně podle týmu, který potřebují znát. Ukazuje se, že je nutné být spolu, aby vznikaly dobré nápady. Model, kterému věřím, je budování center (hubů, inkubátorů, akcelerátorů), kde se všichni potkávají. I proto stále funguje Silicon Valley.
Asi nejvíce jste se proslavil pořádáním akce FuckUp Nights, kde lidé mluví o svých selháních a neúspěšných projektech. Většinou to jsou ale lidé, kteří nakonec s něčím uspěli?
Je pravda, že jsme už pozvali hodně spíkrů, kteří řešili nějaký průšvih. Po nějaké době čtu v novinách, že ten prodal svojí firmu za miliardy, nebo jiný získal investici sto milionů dolarů. Čím dál víc se ukazuje, že nezdar nebo neúspěch je nutnou podmínkou pro úspěch. Lidé, kteří neměli problém mluvit o tom, že se něco nedaří, nakonec uspěli. Nejde pouze o úspěch finanční, často to je stav mysli.
Sám tvrdíte, že máte za sebou řadu „fackupů“, ale člověk se z nich má poučit a jít dál. Co vám dal „jogurtový fuckup“ Yogoo?
Dalo mi to několik lekcí. Poučení z toho, že udělat něco s jídlem nebo pitím je hrozně těžký. Je to velmi konkurenční prostředí. Myšlenka, že budete nabízet novou palačinku, většinou nefunguje. Yogoo bylo o tom, že si necháte namíchat jogurt s čerstvým ovocem a müsli ráno na ulici, než jdete do práce.
Zjistili jsme, že je těžký udělat jogurt, aby při manipulaci, když ho někde vozím, vypadal dobře. Je strašný problém mít čerstvé ovoce. Všem se líbil design, ale neotestovali jsme skutečný produkt. Většinu peněz jsme totiž utratili za design stánku, bylo to unikátní vozítko z Itálie. Je lepší udělat nedokonalý prototyp služby a hned ji testovat v reálném trhu. Celkem mě to stálo řádově miliony a téměř dva roky života.
Kolik fuckupů lze za sebou prodělat, aby vás to ještě posunulo dál? Je spousta lidí, kterým po několika neúspěšných projektech dojde dech, peníze a nakonec stejně skončí někde jako zaměstnanci.
Největší problém je s egem. Aby si člověk přiznal, že musí nefungující projekt opustit. Velká příčina nezdarů je v tom, že zakladatel sám ví vše lépe než ostatní, nenechá si poradit. Nepustí do toho jiné lidi. Je těžké se této vlastnosti zbavit. Člověk se musí umět odosobnit od svého projektu. Často je nejlepší pro rozvoj firmy, aby se její zakladatel stáhl.
Spolupracujete také s nadnárodními firmami. Co vám spolupráce s globálními hráči dává?
Myslím, že změny ve společnosti se budou odehrávat zejména přes průmysl, zejména v dopravě a energetice. Je to důležitější než vymýšlet, jak lépe přefiltrovat kávu. Jsem rád, že mohu pracovat s partnery, kteří mají schopnost tyto sektory globálně měnit. I oni oceňují, že mohou pracovat s českými talentovanými lidmi. Česká republika je úžasná zásobárna talentů a nápadů.
Nová vlna českého byznysu: Expanduj, dokud můžeš
Předpokládám, že vás nejlépe živí digitální butik Confidence Digital, kde jste kreativním ředitelem. Co pro klienty děláte?
Digitální kampaně, například když potřebujete natočit video, kampaň na sociálních sítích, mobilní aplikace.
Mezi klienty máte známé značky, jako je Microsoft, GE, ABB, innogy, Siemens, Kia Motors, ale i Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Co jste například dělali pro úřad Dany Drábové?
Stránky o radonovém programu a kampaň kolem něj. Webové stránky vám pomohou, jak si zjistit koncentraci radonu například na pozemku, kde chcete stavět, nebo v domě, kde bydlíte.
Považujete projekt EET za největší státní fuckup posledních let? Takto se vyjádřil v týdeníku Euro investor Jan Veverka z firmy Touzimsky Kapital. Stát prý hrubě neodhadl počet živnostníků a firem v první a druhé vlně, kteří do EET spadají. Bylo jich o polovinu méně, než sliboval. Kvůli tomu hodně firem, které nabízely elektronické pokladny, zkrachovalo.
Každopádně to je velký politický fuckup. Když mám platit daněmi za nějakou službu, tak chci, aby to zboží bylo kvalitní. Stát se má zaměřit na kvalitu svých služeb. Pokud člověk jezdí po silnicích, jaké máme, tak si říkám, kde peníze z daní končí?
Udělat život složitější pro ty, kteří se snaží nastartovat ekonomiku a jsou jejím motorem, malé a střední podnikatele, je špatným řešením. Spíš bych se zaměřil při zlepšení výběru daní na velké hráče.
V obecné rovině je třeba podpořit renesanci podnikání jako takového. Podnikavost je zásadní rys v české společnosti, který je třeba podporovat, ukazovat pozitivní příklady. To nás jako Česko udrží na mapě světa. EET to jenom ztěžuje. Stát by měl podporovat, aby mladí lidé začali podnikat a nezapadli do podnikových a byrokratických kariér.
Technologické firmy, giganti moderní ekonomiky, jsou v defenzivě - ovšem často ze špatných důvodů. Na ty dobré teprve pomalu dochází. Čtěte více v eseji Hromy budoucích bouří
Umíte si představit, že na vaší FuckUp Night přijde prezident Miloš Zeman nebo premiér Andrej Babiš a podělí se s ostatními o tom, co v životě takzvaně podělali a kam je to posunulo? Hlásí se vám lidé z politiky a měl byste o ně zájem?
Ne. Řekl jsem si, že politiky na tyto akce nepustím, nechci být součástí jejich kampaně. Politik nevypne a nepřestane hrát svojí hru. Udělal jsem ale výjimku. Před dvěma lety jsem pozval Dominika Feriho. Myslím, že potřebujeme mladé lidi, aby dělali politiku. Bohužel nezklamal, zase se prodával a dělal politiku, bude mít dobrou kariéru. Druhou výjimkou byl Marek Hilšer po prezidentské volbě. Babiše ani Zemana bych nepozval.
Myslel jsem to trochu jako nadsázku, nejsou to lidé, kteří jsou k sobě sebekritičtí…
Asi by nikdy nepřišli. Teoreticky, až Babiš prohraje volby, ať přijde a řekne, jak to bylo. Stejně tak prezident, až skončí, ať klidně přijde. Politika ale není pro mě téma, kterému bych se chtěl věnovat.
Jak hodnotíte státní správu ve vztahu k podnikatelům?
V čem je stát a státní správa dobrá, je ve formulaci různých strategií a dokumentů. To jde super. Jsem nicméně rád, že se zformulovala strategie rozvoje umělé inteligence. Fandím tomu. Jsem ale zvědavý, jestli to povede k naplnění tohoto plánu. Jsem připraven tomu pomoci například pořádáním hackathonu, nebo organizací oslav stého výročí hry R.U.R. Karla Čapka. Vždy je důležité, jak se podaří takové strategie implementovat. Je potřeba se důsledně držet cesty, po které chce Česká republika jít.
Jedním z vašich projektů je také založení církve smíchu Ecclesia Risorum. Jakou má ambici?
Původní myšlenkou pro založení bylo to, aby se lidé mohli usmívat na občanských průkazech. Došlo k tomu tak, že psycholog a motivátor Patrik Procházka se stále usmívá a měl problém při focení na občanku. Nyní všichni musí mít neutrální výraz. Jednou z možností je, že řeknete, že se usmíváte z náboženských důvodů. K tomu je třeba, aby byla v ČR registrována církev smíchu. Nyní probíhá komunikace s ministerstvem kultury o registraci.
Jak často se smějete?
Je užitečné se každé ráno zasmát, je to dobré cvičení. Člověk získá odstup od problémů, které řeší.
Dále čtěte:
Čtěte rozhovor: Fait: Ekonomika zpomalí. A pak začnu nakupovat
Česko - země pro budoucnost. Ministerstvo průmyslu podpoří digitalizaci a inovace
Nechceme být montovnou Evropy, vzkazují autoři Manifestu kreativních průmyslů
Pokus oživit mrtvolu: plán ministerstva na rozvoj kapitálového trhu firmy na burzu nepřivede
