Další veřejnoprávní médium stojí na pokraji stávky
Přes čtyři roky zaměstnanci veřejnoprávního rozhlasu čekali na zvýšení svých platů, nyní je jejich trpělivost u konce. „Od října 1998 nebyly valorizovány platy. Jsou tu stovky lidí, kterým nebylo s platem hnuto několik let,“ potvrzuje předsedkyně rozhlasové pobočky Odborového svazu Média Blanka Tůnová. Konec dubna možná rozhodne o tom, zda Český rozhlas zůstane hodnějším příbuzným zlobivé České televize, nebo se v krajním případě jeho zaměstnanci rozhodnou stávkovat. Balanc blízko stávky. Tůnová tvrdí, že radikálnější část nespokojených zaměstnanců už několikrát volala po stávkové pohotovosti. Šéfka odborů ale říká, že rozhlasové vedení pokaždé společně s odboráři bez problémů zasedlo ke společnému stolu. Jenže tenčící se zdroj příjmů pokaždé znamená totéž: peníze na platy nejsou. Když nedávno přišly odbory znovu za generálním ředitelem rozhlasu s tím, že budou muset přikročit k radikálnějším krokům, šéf veřejnoprávního rádia Václav Kasík projevil zájem vyřešit tíživou situaci pod firemní střechou. A odboráři souhlasili, protože - jak říká Blanka Tůnová - vedení si uvědomuje, že reálné příjmy zaměstnanců klesají. „Nejpozději do 20. dubna se budeme bavit ne o tom, zda lidem přidat, ale komu a jak,“ vysvětluje předsedkyně odborů poslední dohodu s vedením. „Rozhlasáci“ nechtějí dávat žádné ultimátum. „Pokud budou návrhy pro nás nepřijatelné, pak s tím už budeme muset něco udělat,“ připouští však Tůnová, přičemž dvouprocentní valorizaci pokládá za směšnou. Kde na to vzít? Koncesionářský poplatek ve výši 37 korun se od července roku 1997 nijak nezměnil a inflace pravidelně snižovala jeho hodnotu. Přitom představuje pro Český rozhlas (ČRo) více než osmdesát procent příjmů. A tak rozevírající se nůžky mezi poklesem příjmů od koncesionářů a rostoucími náklady rozhlasu nedávají velký prostor pro výraznější růst mezd. Koncesionářský poplatek nejenže nesleduje každoroční inflaci, ale kvůli odlivu platících posluchačů se dokonce snižuje celková vybraná suma. Optimistický odhad pro letošní rok předpokládá pokles plateb koncesionářů o 25 milionů korun. Ředitelka ekonomického a správního úseku Českého rozhlasu Hana Skalová uvádí, že letošní rozpočet počítá s nárůstem mezd zhruba o 2,85 procenta. To opravdu není příliš mnoho vzhledem k tomu, že v loňském roce celkový objem vyplacených mezd vzrostl jen o 3,18 procenta, ačkoliv inflace byla zhruba o třetinu silnější. Bez nedostatků. Namístě je položit otázky, kolem které se v příbuzné České televizi věčně točí spory o peníze. Nehospodaří rozhlas špatně? Nekončí zakázky u spřátelených osob? Nevyplácejí se příliš tučné honoráře? „Nemůžu říct úplně s klidem, že vím o všem, ale jsou to oblasti, které se snažím mít pod kontrolou,“ říká ekonomická šéfka Skalová. Honoráře jsou prý pod přísnou kontrolou, navíc lidé s rozhlasem většinou spolupracují téměř z fandovství. Její slova vlastně potvrzuje i dřívější generální ředitel rozhlasu Vlastimil Ježek. Byl to on, kdo zavedl transparentnější pravidla sestavování rozpočtu, která dávají jednotlivým studiím přehled o příjmech všech ostatních. Ježek se dokonce hrdě hlásí k tomu, že v roce 1993 zcela zrušil kontrolní oddělení. Kontroloři prý nikdy nic nenašli, daleko účinnější bylo zavedení pravidel řízení, která vyžadovala dvojí podpis a vzájemnou kontrolu jednotlivých transakcí. O vnitřním auditu (o kterém se nyní často mluví) tvrdí, že stejně nemůže kontrolovat nic jiného, než formální správnost dokladů. Zda do pořadů plynou prostředky ve správné výši, už neposoudí. Zákon ani nestanoví pravidla investování do programu. Navíc se v rádiu netočí tak velký balík peněz, jako v televizi, a tak ani není moc možností, jak si přijít na své. „Rozpočet velké rozhlasové hry byl kolem sto tisíc korun,“ vzpomíná Ježek. Zhruba osmdesát procent všech nákladů se navíc prý dá překontrolovat. „Vůbec netvrdím, že by někdo nenašel skulinky, ale paradoxně to byli většinou lidé z marketingu,“ říká bývalý šéf. V takových případech navíc nešlo o hospodářské úniky, ale o prosazení nějaké informace do vysílání. Rovněž Rada Českého rozhlasu se nesetkala s nehospodárností. „Opravdu jsme neshledávali zásadní nedostatky,“ potvrzuje Pavel Scheufler, místopředseda rady, jejíž funkční období koncem února vypršelo. „Nemyslím si, že by se po naší radě měli objevit nějací kostlivci,“ ujišťuje Scheufler. Ostatně poslanci víceméně bez problémů schvalovali zprávy o hospodaření rozhlasu. Legislativci si však jsou vědomi hrozícího rizika. Loni v listopadu při projednávání předloňského hospodaření si předseda mediální komise Ivan Langer všiml, že „hospodaření je na první pohled v pořádku, na druhý pohled se ale objevuje problém s výběrem koncesionářských poplatků“. Černé vyhlídky. Na rozdíl od veřejnoprávní televize se rozhlas zatím ještě pyšní ziskovým hospodařením. Příjmy z koncesionářských poplatků však vytrvale klesají, tržby za prodej reklamy a sponzoringu sice naopak rostou, vzhledem k dominantnímu podílu koncesionářských plateb na celkových zdrojích financování však Českému rozhlasu komerční činnost příliš nepomáhá. Třebaže si Rada ČRo v poslední zprávě o hospodaření stěžuje, že ARBOmedia se daří prodávat reklamu jen na stanici Radiožurnál a ostatní jsou nevyprodané, počítat s výraznějším nárůstem komerčních příjmů není možné. Zákonné limity totiž omezují reklamní vysílání veřejnoprávního rozhlasu jen na tři minuty denně v případě celoplošných stanic a pětiminutovku pro regionální rádia. Rozhlas se snaží vyjít vstříc novému administrativnímu uspořádání země rozšířením počtu regionálních stanic o nově vzniklé kraje. I to něco stojí. Ekonomická ředitelka Skalová říká, že pro letošní dvě nové stanice je v rozpočtu vyčleněno přes osm milionů korun na zhruba osm až deset měsíců vysílání. „A to je hodně napjaté, nehledě na počáteční investiční náklady,“ přiznává Skalová. Další starosti dělala veřejnoprávnímu rádiu Česká pošta, která až donedávna byla monopolním výběrčím koncesionářských poplatků. Za každého registrovaného plátce si pošta účtovala paušálně dvě koruny osmdesát haléřů, bez ohledu na to, zda od daného koncesionáře platbu přijala, či nikoliv. Paradoxně tak rozhlasu vznikají menší ztráty od lidí, kteří se coby plátci oficiálně odhlásí. Od poloviny března však Českému rozhlasu hrozí další zvýšení nákladů. Pošta vypověděla smlouvu o výběru poplatku – počínaje květnem by totiž ráda zvýšila cenu této služby. Největší noční můrou je však pro ekonomickou šéfku privatizace Českých Radiokomunikací. I přes „dobrou spolupráci“ obou institucí se totiž obává razantního zvýšení nákladů na vysílače poté, co se vlády v radiokomunikacích chopí nový vlastník. Vysílače sice v rozpočtu představují zatím jen zhruba pětinu celkových nákladů, Skalová si však netroufá odhadnout, zda na ně rozhlas bude mít i v budoucnu. „Kdybyste se mě zeptal před třemi lety, byla bych klidnější. Ale od té doby, kdy nebyl zvýšený koncesionářský poplatek, musím se ptát, kde ty peníze vzít, nebo přesněji: komu?“ Sešup do propasti. Už loni se jednotlivé divize rozhlasu musely spokojit se seškrtaným rozpočtem, omezuje se například tvorba literárních pořadů, o tíživé mzdové situaci nemluvě. Omezené zdroje znamenají celkovou stagnaci. Ještě v roce 2000 vykázal rozhlas více než sto milionů korun zisku, pro letošní rok předpokládá jeho pokles až k dvaceti milionům. Česká televize nejenže vykazuje ztrátové hospodaření, ale před časem už signalizovala, že ji neochota poslanců zvýšit poplatek donutí zásadně omezit činnost (EURO 47/2001). Jak dlouho vydrží se ztenčujícími se financemi Český rozhlas? „Nechci si to připustit, ale pokud by se situace nezměnila, byla by doba, kdy se ocitneme ve ztrátě, otázkou dvou až tří let,“ varuje ředitelka Skalová. Stará politická garnitura dosluhuje. Stěží by od ní mohl Český rozhlas čekat pomoc, když po celá léta válčili poslanci o moc v České televizi a koncesionářské poplatky obou médií jim byly vítaným klíčem k udržení poslušnosti „státních“ médií. Až do sněmovních lavic usednou noví poslanci, bude jim chvíli trvat, než se rozkoukají. Snad to stihnou dřív, než se katastrofická vize naplní i v rozhlase.