Cesta k dokončení prodeje Českého Telecomu je umetena. Telekomunikační firma se dohodla s americkou Atlantic West na převzetí jejího podílu v Eurotelu za 1,05 miliardy korun, čímž svou dceřinou firmu zcela ovládne a pro všechny zájemce o privatizaci se stane transparentnější a přitažlivější. I cenu lze označit za příznivou (původně se jednalo o částce 1,285 miliardy USD). Je proto politickým paradoxem, že ministr informatiky Vladimír Mlynář - šéf meziresortní pracovní komise pro Telecom - souběžně s oznámením pozitivního výsledku složil poslanecký mandát. Tahle akce mu vyšla a může si připsat plus do svého životopisu. Ale…
Přestože trh na informace o akvizici největší mobilní firmy a na historicky první výplatu dividendy v Telecomu a v Eurotelu zareagoval mimořádně pozitivně a akcie začaly prudce posilovat, jde o emoce čistě akcionářské. Pohled spotřebitele - uživatele hlasových, datových a internetových služeb - zůstává chladný. Co z toho máme? Z výplaty dividendy se zaplatí díra ve státní kase po prohrané arbitráži se CME, nic víc. Výtěžek z prodeje Telecomu půjde na obdobné účely.
Devět z deseti lidí akvizice Eurotelu vůbec nezajímá, ale stříleli by petardy, kdyby si mohli pořídit neomezený přístup k internetu za měsíční paušál pod tisíc korun. Co v jiných zemích možné je, v Česku se jeví jako sci-fi, zvláště teď, kdy víme, že se od příštího roku bude odvádět 22 místo pěti procent DPH. A výsledek? Na sto obyvatel u nás připadá pouze 12,2 počítače s internetem, zatímco v Evropské unii kolem třiceti, a stejně je na tom i Estonsko a Slovinsko.
Úkolem politiků je hájit veřejný zájem, pracovat ve prospěch všech občanů. Zatímco z vysokých dividend a privatizačních výnosů bude mít přímý prospěch pouze úzký okruh osob (nejen akcionářů, ale i nejrůznějších poradců) a občané jen nepřímý, z dostupnějších služeb by ho měl každý. Kdyby se Mlynářovi podařilo změnit poměry v této oblasti, poklekneme a smekneme. Zatím se k tomu neschyluje.
Nelze se asi těšit, že se naplno projeví synergie ze spojení pevného a mobilního operátora. Možná v nákladové oblasti – například tištění měsíčních faktur zabezpečí jedna firma. Těžko ale v nabídce ucelených produktových balíčků. Je tu totiž antimonopolní úřad a regulátor, kteří budou tlačit na zachování autonomie.
Otázkou také zůstává, nakolik akcionáři umožní novému generálnímu řediteli Gabrielu Berdárovi uplatnit manažerské schopnosti, zahájit ráznou restrukturalizaci, zda nebude mít jen statut podepisovacího panáka. Když Mlynář hovořil minulý pátek na tiskové konferenci, vypadalo to, že šéfem firmy je on a přesně už ví, jak se co stane. Snad je to optický klam.
