Nedostatkem vína zpod Kalvárie je jeho omezené množství
Ve Velkých Žernosekách se začala pěstovat réva díky řádovým bratřím. Konkrétně to byli premonstráti a do obce přišli již někdy v polovině 13. století. Po stovce let je vystřídali cisterciáci, za jejichž „vlády“ nad vinorodým kouskem labské kotliny došlo i na vyhloubení rozsáhlých sklepů, ve kterých zrají žernosecká vína dodnes. Za časů Karla IV. zde dochází k dalšímu rozvoji vinohradnictví a vinařství, které prosperuje a stává se stále věhlasnějším u nás i v Německu. Století patnácté a šestnácté znamená úpadek ve viničním hospodaření, stejně tak jako časy během a po třicetileté válce. Po dlouhou dobu vinaření v Žernosekách živořilo, zásadní změnu znamenal počátek věku dvacátého, kdy se zdejší vína co do kvality vyhoupla na jedno z předních míst mezi celou českou vinařskou produkcí. Tento stav trvá do začátku druhé světové války, která zdecimovala zdejší vinohrady tak, že z někdejší rozlohy zbyla necelá desítka hektarů. Národní správa po roce 1946 znamenala zřízení šlechtitelské stanice a zajištění obnovy vinařství v tomto regionu. Vinice se opět vrátily na stráně nad řekou. Zásadním v novodobé historii žernoseckého vinařství byl rok 1984. Tehdy se zvažovalo rozhodnutí vskutku existenční, a sice zda zestárlé keře zcela vyklučit, a tím ukončit osmisetletou tradici vinohradnictví v místě. Naštěstí pro všechny milovníky jedinečných vín došlo na jiné řešení. Vybudovaly se terasy a ty byly osázeny novými „generacemi“ réví. Krajina dostala i jiný vzhled a z trychtýře, který žene Labe do zúženého koryta plného zákrut, vznikla druhá dominanta vinaření na severu Čech – Porta Bohemica. V roce 1995 potom vznikla společnost Žernosecké vinařství a díky její péči máme stále možnost setkávat se s víny pod jednoduchou písmovou etiketou. Bohužel jich není tolik, kolik bychom si přáli. Po zdejších milerkách, ryzlincích i potrugalech je taková poptávka, že celá roční produkce čítající 150 000 lahví bývá často vyprodána ještě před nalahvováním. Ani poměrně razantní rozšíření viničních ploch - o šest hektarů na bezmála dvaatřicet - nebude s to pokrýt zájem milovníků vín zpod vrchu Kalvárie.
Müller-Thurgau, ročník 2003. Živé víno jásavě jiskřivé zlatavě bledé barvy, s výraznou, charakteristicky květnatou kytkou. Již „v nose“ slibuje příjemný prožitek díky širokému, výraznému spektru vůní a bohatému aromatu. V ústech pak nabídne vybalancovaný sbor chutí, v nichž vévodí příjemná ovocitost, podporovaná kořenitostí pro severní vína tak typickou. Zdánlivý zbytek cukru je spíše důsledkem poněkud nižšího obsahu kyselin. Nicméně dlouhý dozvuk je velice svěží a oblažující. Ku škodě tohoto vína je nutno říci jediné: bylo a stále je ho tak málo, že se k němu dostaneme nepříliš často. Doby, kdy bylo k dostání pouze ve dvou pražských vinárnách – a ještě jste si ke každé žernosecké lahvi museli dát tři pistole maďarského „lindenblatu“ – jsou už sice pryč, ale narazit běžně na vína s přídomkem Porta Bohemica není dosud jednoduché.
