Vyjma uhlí, uranu a několika málo dalších výjimek Česko své nerostné bohatství příliš nevyužívá
Jste boháč, pane Nováku, na vašem pozemku jsme našli obrovské zásoby ropy. Pravděpodobnost, že uslyšíte tuto zprávu, se takřka rovná nule. Pokud ale nehledáte ropu a vystačíte si s jinými nerosty – třeba zlatem nebo lithiem – možnost, že pod svým pozemkem „něco“ najdete, zas až tak nepravděpodobná není. Jen počítejte s tím, že budete muset kopnout pořádně hluboko.
Geologické průzkumy naznačují, že v České republice se nacházejí relativně slušné zásoby nerostných surovin, uhlí všech známých barev, zlato, wolfram, sem tam nějaký ten další vzácný prvek, cín a ve výčtu by se dalo pokračovat. Bohužel, vyjma uhlí, uranu a několika málo dalších výjimek Česko své nerostné bohatství příliš nevyužívá.
Zčásti proto, že nerosty se zatím z ekonomických důvodů nevyplatí těžit. Ve většině případů ale zahájení těžby brání místní samosprávy a ekologické organizace. Argumentují hlavně tím, že vážně naruší okolní životní prostředí. Někdy se jejich postoji ani divit nelze, mimo jiné proto, že většina tuzemské populace si stále velmi dobře pamatuje, jak se s těžbou nerostů vypořádal socialistický režim.
Že si nevzpomínáte? Pod vesnicemi A, B, C leží hnědé uhlí, lidi vystěhovat, gotický kostel přestěhovat a můžeme začít. Ještě si nevzpomínáte?
Ale zpět k současné těžbě. Na globálním světovém trhu se surovinami v posledních letech pořádně přituhlo. Rozvojové země ještě nedávno své suroviny těžily a dodávaly vyspělejším státům. Jenže zejména Čína, Indie a Brazílie začínají s růstem ekonomik spotřebovávat mnohem více surovin a musejí je dovážet. A na Evropu toho zbývá stále méně a méně. Brusel proto před časem vypracoval dokument, který doporučuje zemím EU větší využití zdrojů ležících na starém kontinentě a hledání nových ložisek i ve větších hloubkách pod zemským povrchem. Čes ko, které většinu unijních nařízení a doporučení „implementuje“ s horlivostí, za kterou by se nemusel stydět ani Hujer, ale v této oblasti poněkud váhá. Například v lokalitách, kde se měl vyskytovat břidlicový plyn, který mohl alespoň částečně nahradit ruské dodávky této energetické suroviny, stát zakázal i samotný průzkum. Opět kvůli obavám z možného narušení životního prostředí.
I když, časy se mění. Sice ne žádným tryskovým tempem, ale aspoň trochu. Ministerstvo průmyslu a obchodu v polovině letošního roku představilo surovinovou koncepci státu. K těžbě nerostných zdrojů se staví podstatně méně negativně než všechny předchozí dokumenty, které z ministerstva v posledních letech vyšly. „V návrhu nové surovinové politiky není žádný nerostný zdroj diskriminován v tom, aby mohl dostat šanci být hospodárně využíván, pokud jeho producenti dodrží všechny normy a bezpečnostní environmentální předpisy,“ komentovalo ministerstvo novou koncepci. „Moc optimismu ve mně nová surovinová koncepce státu nevyvolává. Není problém napsat dobře takový dokument, s jeho prosazováním v praxi je to dramaticky horší,“ konstatoval však představitel ? rmy, která již několik let marně žádá o povolení k průzkumu jedné z lokalit, kde se pravděpodobně vyskytuje zlato.
Paradoxně proto Česko možná začne s těžbou surovin, v tomto případě kovů, z mořského dna. Patříme totiž mezi dva vnitrozemské státy (druhým je Slovensko), které mají právo odtud těžit. Konkrétně z lokality, která se nachází zhruba 2200 kilometrů na západ od pobřeží Mexika a čtyři kilometry pod hladinou oceánu. Těžba ale přichází v úvahu nejdříve za nějakých dvacet až třicet let. Dříve se prý nebude rentovat. Vzhledem k tomu, že minimálně stejnou dobu se hovoří o těžbě zlata v Česku, a ještě se ani nekoplo do země, to zase tak dlouhá doba není.
O autorovi| VADIM FOJTÍK fojtik@mf.cz
