Holky, pivo, vysoké daně a ještě větší dluhy
Pro nezávislého vnějšího pozorovatele musí Česká republika vypadat jako již mnohaletý člen Evropské unie. Vidí totiž málo výkonnou, špatně řízenou přeregulovanou ekonomiku, trpící chronickou nezaměstnaností, sužovanou nekvalitní obchodní legislativou a všudypřítomnou byrokracií.
Ležící, spící.
Na rozdíl od ostatních vstupujících států se politická scéna jeví jako poměrně stabilní a to v dobrém i špatném smyslu. Politika je předvídatelná, nicméně problémy se neřeší a jsou odsouvány do budoucna. Vladimír Špidla poměrně úspěšně drží koalici pohromadě, navzdory štěpení ve vlastní straně. Je přitom pravděpodobné, že ustojí i očekávaný neúspěch ve volbách do Evropského parlamentu. Akceschopnost vlády však bude dále klesat a pravděpodobné vítězství opozice v podzimních senátních volbách může způsobit ukončení vládní většiny v horní komoře Parlamentu a to by kabinetu ještě více zkomplikovalo život při prosazování koaliční politiky.
Ani zahraniční politika se nebude dělat kabinetu snadno. Silně prointegračně naladěný Špidla, ochotný participovat na vzniku dvourychlostní Evropy, bude narážet na skeptického prezidenta Václava Klause, podle něhož integrace už nyní je příliš daleko. Není náhodou, že ČR stále nemá dostatečně prodiskutovanou a konsenzuální strategii své evropské politiky. Mezi názory vládní koalice a opozice je propastný rozdíl.
Napiš to na sekeru.
Zdaleka největším problémem však pro Českou republiku zůstávají veřejné finance. Ty se staly také předmětem ostré kritiky Bruselu při nedávném hodnocení v rámci aktualizace ekonomické politiky Evropské unie. Eurostat v loňském roce zahrnul do schodku také stání záruky o jejichž plnění fakticky není pochyb a započítal i deficity v transformačních institucích a mimorozpočtových fondech. Dopočítal se tudíž k astronomickému schodku za rok 2003 ve výši 12,9 procenta HDP. Bez tohoto jednorázového zápočtu by se schodek pohyboval kolem šesti procent, tedy zhruba na úrovni roku 2002, kdy dosáhl 6,4 procenta. V letošním roce by se tak měl schodek pohybovat někde pod šesti procenty HDP, což tak jako tak bude evropský rekord.
Kabinet přitom loni v létě schválil reformu veřejných financí, která počítá s poklesem schodku do roku 2006 na čtyři procenta. V tuto chvíli však je dosažení i tohoto skromného cíle dost nejisté. Došlo totiž zatím jen ke zvýšení daňové zátěže a výdajové škrty jsou spíše symbolické. Pravděpodobnost, že vláda v současné politické situaci bude schopna připravit potřebná, ale silně nepopulární úsporná opatření a realizuje je v předvolebním roce, je opravdu hodně malá. Naléhavost výdajových škrtů je přitom mimořádná.
Souhrnná daňová kvóta totiž vzrostla téměř o jeden procentní bod a měla by se letos přiblížit 41 procentům HDP. Vláda přitom původně slibovala, že daňová kvóta neporoste. Odvodové zatížení ekonomiky tak patří k těm vyšším v Evropě a je vysoce nad úrovní zemí na podobném stupni vývoje. Panuje poměrně široký konsenzus, že výše daní je jednou z podstatných příčin toho, že česká ekonomika roste citelně pomaleji než ostatní vstupující země. Očekávaná tempa růstu mezi třemi až třemi a půl procenty jsou považována za skromná. HDP přepočtený na hlavu dosahuje jen 65 procent průměru dosavadní patnáctky, a tempo dohánění je tak velmi pomalé.
Vláda, které se do razantnějších daňových úlev nechce, protože to vyžaduje zásah do sociálních dávek, si zadala u expertního týmu, v jehož čele stojí profesor Jan Švejnar, zpracování studie, která by popsala, co brzdí růst české ekonomiky. Jinak vládě nakloněný ekonom však nepotěšil, protože doporučil snížit daňovou kvótu o pět až šest procentních bodů a růst pak prý může dosáhnout až sedmi procent.
Bude hůř.
Zásadním problémem je, že vládní fiskální politika nevidí za horizont roku 2006, kdy se konají parlamentní volby. Podle některých analýz se totiž skromná reformní opatření v té době vyčerpají a deficity začnou opět růst. Přitom už v roce 2008 by ČR měla vstoupit do mechanismu směnných kursů ERM 2, což je předpokoj měnové unie. V tom okamžiku by měla být schopná dlouhodobě plnit maastrichtská kritéria a to se nyní nejeví jako reálné. Problém je v tom, že kolem roku 2006 nepůjde jen o deficit veřejných financí, který by měl být v každém případě pod třemi procenty mít klesající trend. Hrozbou se patrně stane i výše zadlužení, která nemá přesahovat 60 procent HDP. Ke konci loňského roku to však podle Eurostatu bylo už 37,5 procenta a při předpokládaných deficitech naroste do roku 2008 na kritickou hranici. Zdaleka není vyloučeno, že předpoklad vstupu do eurozóny v roce 2010, jako poslední z nových členských zemí, nebude reálný.
Na statku se slaví.
Lze očekávat, že tlak Bruselu na stabilizaci českých veřejných financí dále poroste a to bude také patrně z krátkodobého hlediska nejvýznamnější pozitivní efekt naše členství v Evropské unii.
Využití strukturálních fondů je vzhledem k zanedbané přípravě ze strany české vlády záležitostí spíše střednědobou a bude vyžadovat podstatné přehodnocení vládních priorit, protože silně nedostatkové zdroje bude třeba použít na kofinancování projektů odsouhlasených Bruselem.
A tak největší oslavy mohou nyní pořádat čeští zemědělci, kteří mají své jisté, byť ve skromnější podobě, než požadovali. Důchodová situace farmářů a zemědělských firem se nepochybně podstatně zlepší a navíc díky nízkým nákladům, velmi solidní produktivitě a pádu dosud nepřekonatelných ochranných opatření mohou u značné části produkce očekávat podstatný nárůst zisků.
