Čechrání peří v televizi nestačí
Jiří Paroubek nepochybně výrazně změnil obraz vlády před veřejností. Po nemohoucích a nerozhodných osobách, jako byl poněkud autistický Vladimír Špidla či přeopatrný Stanislav Gross, nastoupil člověk, který dává jasně najevo, co chce, a také to rozhodně prosazuje. Takto působil i při EURO Business Breakfast na české podnikatelské elity. (Více na str. 50) Někdy to má sice úspěch a praktický význam, jako v případě odvolání policejního prezidenta Koláře, byť to přišlo ne pět minut po dvanácté, ale spíše ve tři čtvrtě na tři. Jindy je to obraz planého chvastounství, jako v případě útoku na Václava Klause kvůli zahraniční politice. Nejde o to, že Klaus svůj spor o integraci letos při referendech ve Francii a Nizozemsku vyhrál na celé čáře, zatímco Paroubek vydával zmatená prohlášení a dožadoval se pokračování ratifikace euroústavy ještě v době, kdy ji i největší eurooptimisté potichu odpískávali. Spíše stojí za povšimnutí, že spor začal ostrým prohlášením premiéra zahrnujícím i komické výhružky omezení zahraničních cest hlavy státu, pokračoval na koberečku na Hradě a následné tiskové konferenci, kde Klaus s úsměvem konstatoval společný zájem s vládou a končí články prezidenta o rozpouštění a vypuštění EU v prestižním zahraničním tisku a slyšitelným skřípáním Paroubkových zubů.
Zkrátka jedna věc jsou silná prohlášení a druhá skutečná politika a její výsledky. Premiér se například rozhodl pro přímý dohled nad resortem zdravotnictví Milady Emmerové. Pod jeho tlakem vznikla dohoda o financování nemocnic, která se vzápětí ukázala jako nerealizovatelná, a po všech ministerských zásazích je celé zdravotnictví v chaosu, v jakém nebylo od roku 1989. Nemocnice a lékaři vyhrožují pojišťovnám, pojišťovny kritizují ministryni a ministryně napadá všechny. Dluhy v systému stále rostou přesně tak, jak to říkali ekonomové. Po reformě, která by systém opravdu stabilizovala, není ani stopy. Emmerová zjevně na svou funkci nestačí, ale premiér ji neváhá pochválit a rozčiluje se nad neposlušnými pojišťovnami, které nehodlají porušovat platné zákony, kdykoli na ně teta Milada houkne. V tomto případě měl Paroubek jistě dobrou vůli, ale velmi malé ponětí o skutečných potížích systému financování zdravotnictví, a místo získání bodů za vyřešení problémů se spíše zesměšnil.
Obdobně dopadl v případě penzijní reformy, kde se dostal nejprve do úzkých, protože musel zahodit to, co velmi nekvalifikovaně porodilo ministerstvo práce a sociálních věcí za asistence dvou EŠ, tedy Špidly a Škromacha. Takzvaný švédský model totiž vychází ve svých důsledcích zcela asociálně. Protože však je ČSSD v ekonomické politice impotentní, nikdo nedokázal zplodit náhradní variantu. A tak Paroubek skončil se selskou úvahou u toho, že když jsou problémy penzijního systému odvozeny od demografického vývoje, je třeba změnit demografický vývoj. Vyrazil touto cestou, aniž by si někde přečetl, jak všechny pokusy o propopulační politiku v historii skončily. Nyní, právě na EURO Bussines Breakfest, ohlásil, že už má připraveny nové podpory pro rodiny s dětmi. Chraň nás pánbůh a zlé pryč.
Paroubek se jistě také snaží prezentovat ČSSD jako moderní a otevřenou stranu. Usazení Martina Jahna na čelo pražské kandidátky však o skutečném posunu k modernějšímu a zejména realističtějšímu pohledu na svět nestačí. Paroubek se evidentně ani nepokouší měnit kurz strany zamrzlý na fikci bezplatného zdravotnictví či školství a nemravné obraně nájemníků. O bezplatném zdravotnictví vědí přitom své všichni, kdo platí stále stoupající příplatky na léky a do nemocnice se jakživi bez nadité obálky s úplatky neodváží.
O bezplatném vysokém školství se právě v těchto dnech přesvědčují studenti, kterým stouplo kolejné trojnásobně a od státu na to dostanou výpomoc, kterou lze označit pouze jako směšnou. Naše bezplatné školství je pro děti ze sociálně slabších rodin jedno z nejméně dostupných v civilizovaných zemích. Paroubek přitom hovoří o tom, že školné, a s ním spojený systém půjček a stipendií, bude možné spustit, až na to lidé zkrátka budou mít. Jak na to ale budou mít, když zůstanou nevzdělaní, už neříká.
Sejmout z očí všechny podobné socialistické klapky je samozřejmě obtížné a bude to dlouho trvat i ostatním politikům ČSSD. Co však nyní může vzbuzovat obavy, je to, že Jiří Paroubek se opravdu nebojí dluhů. Už na ministerstvu pro místní rozvoj připravil a prosadil program zvýhodněných půjček pro mladé, které poskytuje fond bydlení a které pohltí a rozpustí jeho kapitál bezezbytku. Z čeho budou financovány další rozjeté programy, je jasné. Jen z dalších státních půjček.
V křesle premiéra pak stojí za státním rozpočtem na rok 2006, kde dostali všichni, o co si řekli, místo toho, aby se využil vysoký hospodářský růst a omezil se schodek. Tak opepřený předvolební guláš jsme tu ještě nezažili. A bude hůře. Jiří Paroubek dokáže zkrátka opravdu nahlas slíbit to, co vám nikdo jiný nesplní. Zatím to podle volebních preferencí funguje. Je však otázkou, zda bude pro voliče za tři čtvrtě roku důležitější, kdo si dokáže lépe čechrat peří v televizní debatě, nebo to, kdo nabídne realistické řešení skutečných problémů této země.
