Ostrov má za sebou první kroky k finanční stabilitě a k překonání krize, ...
Celý podtitul:
Ostrov má za sebou první kroky k finanční stabilitě a k překonání krize, aktuální situace je zde však nadále složitá
Po totálním úpadku islandského bankovního sektoru, kdy se na počátku října 2008 ostrov ocitl na pokraji národního bankrotu, a po silných pouličních bouřích, jež vedly v lednu letošního roku k pádu vlády, doléhá na Island tvrdá ekonomická krize. Přes záchrannou půjčku od Mezinárodního měnového fondu (MMF) je další vývoj hospodářské i politické situace stěží předvídatelný.
Vzhledem ke katastrofickém rozsahu škod pro islandskou společnost si objednala tamější vláda spolu s MMF podrobnou analýzu příčin totálního selhání finančního sektoru této kdysi prosperující severoevropské ekonomiky. Vypracováním expertní studie byl pověřen Kaarlo Jännäri, bývalý generální ředitel finského úřadu pro dohled nad finančním sektorem.
Jännäriho zpráva, která je první oficiálním výstupem na toto téma a byla nedávno publikována, uvádí, že prvotním důvodem selhání bank bylo nedostatečné zabezpečení finančního dohledu nad nimi po jejich postupné privatizaci. Jännäri dále konstatuje, že za krach islandské ekonomiky na sklonku roku 2008 může špatné fungování bank, špatná politika, ale také smůla.
ČEŠI VYVÁZLI DOBŘE
Po přelomu milénia se stal symbolem moderní ekonomiky Islandu bankovní sektor, jenž byl předimenzovaný. Islandské banky expandovaly do zahraničí a tento rozvoj podnikání financovaly dluhem. Pro příklady nemusíme chodit daleko. V červnu 2007 byl zveřejněn nákup 50procentního podílu jednoho z největších českých obchodníků s cennými papíry – společnosti Wood&Company – islandskou investiční bankou Straumur-Burdaras. Islanďané měli zaplatit za podíl částečně v hotovosti a zčásti ve vlastních akciích; na koupi zbylých 50 procent získali opci platnou do roku 2011. Brokerský dům si od strategického partnera sliboval usnadnění expanze na další trhy v regionu a rozšíření poskytovaných služeb. Kromě obchodů s cennými papíry Straumur nabízel i další služby investičního bankovnictví, jako je poradenství, dluhové financování či správu aktiv.
V září 2008 otevřela investiční banka v Praze pobočku. V březnu letošního roku finanční dům Straumur-Burduras kvůli insolventnosti převzal do správy islandský stát. V důsledku tohoto vývoje finanční skupina svůj podíl v české společnosti prodala. Čeští klienti pobočky islandské banky dopadli lépe než jejich kolegové v Nizozemsku nebo ve Velké Británii, kteří využili islandských spořících účtů IceSave. Banka operativně vrátila českým klientům všechny jejich peněžní vklady.
ÚVĚRY NA VŠECHNO
Používání agresivního způsobu úvěrového financování v podobě levných finančních zdrojů v cizích měnách umožňovalo podceňovat rizika v období stability. Rostoucí finanční sektor výrazně přesahoval dimenze reálné islandské ekonomiky. Bilanční suma třech hlavních bank byla asi desetkrát větší než činil roční hrubý domácí produkt Islandu.
Silně zhodnocená islandská koruna motivovala k tvorbě dluhů v zahraničních měnách, módním se stalo žít na dluh. Úspory klesaly, Islanďané dlouho žili nad poměry a zapomněli, že jednou budou muset své dluhy splatit. Nad poměry si žily nejen banky, ale i jednotlivci, kteří se neváhali zadlužit kvůli luxusu. Úvěr měl prakticky každý a na všechno. Hodinky od Gucciho, oblečení od Armaniho a k tomu drahý, výkonný vůz – to byl donedávna životní styl moderního Islanďana. Na dluh začínala žít i mladá generace.
Toto vše se projevilo v ekonomické nerovnováze, ve vysoké zahraniční zadluženosti, výrazném obchodním deficitu a rostoucí inflací. K tomu zcela selhal dohled nad finančním trhem (Financial Supervisory Autority), protože chyběly právní nástroje. Centrální banka a dohled nad finančním trhem disponovaly málo erudovanými pracovníky, přičemž vláda též nedostatečně prosazovala zákony, které by těmto problémům bránily. Chyběla rovněž dobrá firemní kultura, jež mnohdy fungovala jen na bázi blízkých kontaktů, bez reálných podkladů. Hospodářské úspěchy začátkem tohoto století dodávaly Islanďanům motivaci podnikat.
NA POKRAJI KRACHU
Pád americké banky Lehman Brothers loni v září odstartoval na světových trzích vlnu nedůvěry a zmrazení mezibankovních půjček. Dramatický propad dluhopisů a aktiv způsobil znehodnocení islandské koruny o více než 50 procent. Banky a domácnosti zadlužené v cizích měnách se ocitly pod tíhou velkých dluhů. Oslabení koruny se následně odrazilo v cenách dovážené produkce, inflace se začala zvyšovat a dosáhla až dvouciferné hodnoty (v dubnu byla 15,2 procenta). Islandské banky přišly o desítky miliard dolarů a nebyly schopny plnit své závazky. V důsledku ztráty kredibility islandské koruny začal váznout mezinárodní obchod a Islandu hrozilo vyhlášení platební neschopnosti.
Země se ocitla na pokraj krachu a situace přinutila vládu převzít kontrolu nad největšími bankami. Od konce září 2008 vláda zestátnila tři největší banky – Kaupthing, Landsbanki a Glitnir – jež nedokázaly splácet půjčky. Kvůli potížím s likviditou převzal stát v březnu 2009 kontrolu i nad bankou Straumur-Burduras.
Velká část občanů Islandu přišla o životní úspory a jistoty. MMF poskytnul Islandu – jako první západoevropské zemi (od britské krize z roku 1976) – záchranné půjčky v hodnotě 2,1 miliardy USD. Kabinet krizi nepřežil a následně v dubnu v předčasných parlamentních volbách na Islandu poprvé v historii zvítězili socialisté.
RESTRUKTUALIZOVAT, CO ZBYLO
Je zřejmé, že významné omezení výdajů v návrhu rozpočtu na rok 2009, který bývalá vláda předložila v prosinci 2008 parlamentu v rozsahu zhruba 150 miliard islandských korun (1,2 miliardy USD) přispěje k dalšímu zhoršení hospodářské recese. V březnu 2009 snížila islandská centrální banka klíčovou úrokovou sazbu na 17 procent a v dubnu na 15,5 procenta. Šlo o první snížení od kolapsu ekonomiky v říjnu 2008, kdy byla na podnět MMF stanovena úroková sazba na úrovni 18 procent.
Prozatímní kabinet schválil v březnu rovněž založení skupiny pro restrukturalizaci aktiv, která stát převzal v důsledku finanční krize. Úlohou této instituce bude restrukturalizace závazků společností „celostátního významu“. Instituce má fungovat pouze pět let, během nichž se pokusí prodat státem převzatá aktiva. Tato metoda uspěla v severských zemích v období bankovní krize na začátku devadesátých let.
Dle pozorovatelů MMF má možná Island to nejhorší za sebou. Podnikl první kroky k finanční stabilitě a k překonání krize, aktuální situace je však nadále velmi složitá. I nová vláda bude muset pokračovat v zahájeném programu obnovy. A hledat cesty, jak alespoň v krátkodobém horizontu zmírnit negativní dopady na obyvatelstvo. Ironií osudu je, že Island byl ještě v minulém roce ohodnocen OSN a jejím rozvojovým programem „Human Development Report“ jako vůbec nejlepší místo na světě pro lidský život.
