Skandál dvou vysokých úředníků Eurostatu
Kdo v Česku čerpá informace o Evropské unii jen z nynější vládní kampaně před referendem, nemůže uvěřit. Že by se ti hezcí lidé z plakátů mohli v Evropské unii setkávat s něčím tak hrozným, jako je korupce? Vždyť přece všichni vědí, že díky vstupu do unie se Česko konečně zbaví svých starých korupčních praktik.
Informace o obvinění dvou vysokých úředníků evropského statistického úřadu Eurostat z nekalých praktik – přesněji z převádění peněz z prodeje dat na podezřelé konto - musí vypadat jako výmysl nějakých sabotérů. Faktem ovšem je, že Eurostat čelí vyšetřování kvůli obviněním z finančních machinací ještě v dalších šesti případech.
Čeští euroskeptici mají další důkaz pro svá tvrzení o celkové zkorumpovanosti unie. Ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík před časem napsal v měsíčníku Laissez-Faire, že nadměrné přerozdělování peněz v unii je provázeno korupcí. To je také jeden z důvodů, proč Ševčík nehodlá v referendu hlasovat pro vstup. Jako příklad korupce uvádí rozpuštění předchozí Evropské komise pod vedením Jacquesa Santera. Ševčík je jen jedním z mnoha analytiků, kteří tuto událost připomínají.
Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů v článku pro týdeník Reflex ovšem nabídl úplně jiný pohled na věc: „Na fungování evropských institucí jsou kladena mnohem přísnější kritéria transparence a demokratičnosti než na instituce většiny členských a kandidátských států. Skandál bývalé francouzské premiérky Edith Cressonové, která jako členka Evropské komise zvýhodňovala své známé, vedl pod tlakem Evropského parlamentu k pádu celé komise. V její domovské zemi by se podobné odhalení člena vlády nedostalo ani na první stránku novin.“
Na podezřelý účet v čerstvém případě úředníků Eurostatu poukázal specializovaný úřad Evropské unie Olaf, který má na starosti právě odhalování finančních machinací. Někteří odborníci uvádějí, že české útvary vnitřní kontroly nepatří k nejkvalitnějším. Kdyby byl podobný případ v Česku, upozornil by na něj vůbec někdo? Kladnou odpovědí si rozhodně nemůžeme být jisti.
Kritici Evropské unie mají kus pravdy v tom, že korupční chování se objevuje tam, kde se přesýpají velké částky peněz a kde se schvalují zákony, na jejichž znění závisí třeba míra zisku velkých korporací. V Bruselu se rozhoduje o normách pro celou unii a nelze popřít, že byrokraté v Evropské komisi chtějí dostat pod svou kontrolu všechno možné. Na druhé straně je nutné připomenout, že komise evropskou legislativu pouze navrhuje. Schvaluje ji Rada, v níž zasedají zástupci členských států, a přímo volený Evropský parlament.
Nic nenasvědčuje tomu, že by to po vstupu Česka do Evropské unie mělo být ještě horší než nyní, jak tvrdí někteří skeptici. Celý proces přípravy na členství je spojen s vytvářením dokonalejších zákonů a s tlakem Bruselu na zkvalitňování práce českých soudců i úředníků. Průzkumy ukazují, že úroveň korupce je dnes v Česku vyšší než v unii. Tyto výzkumy lze sice zpochybnit, protože korupci nelze přesně měřit, ale málokdo by asi tvrdil, že by ze srovnání s unií mělo dnešní Česko vyjít vítězně.
Skandály kolem účetnictví některých velkých amerických firem ukázaly, že nekalé praktiky se nevyhýbají žádné části světa, státním správám, ani soukromému sektoru. Evropský komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein nyní přichází – na základě amerického vzoru - s legislativními návrhy, které by měly vést k lepšímu auditu a správě společností (corporate governace). „Bolkestein by si zasloužil medaili za vytrvalost,“ napsal deník Financial Times. Zastánci zcela volného trhu v tom možná uvidí další zhoubnou snahu něco regulovat, ale sami podnikatelé asi uvítají jasnější pravidla.
Z českého pohledu jsou nebezpečné oba extrémy – idealizace Evropské unie i malování čerta na zeď. Pokud od vstupu očekáváme samá pozitiva, budeme zklamaní. Kromě toho budeme neúspěšní, protože v boji s korupcí či v jakékoliv jiné oblasti budeme spoléhat více na Brusel než sami na sebe. Pokud ale uvěříme černým scénářům a odvrhneme celou unii, zvolíme si nepříliš šťastnou roli Robinsonů na opuštěném ostrově.
Nebylo by od věci, kdyby onu zlatou střední cestu více hledali i tvůrci nynější mediální kampaně. Aspoň že máme ty zprávy o skandálech v evropských institucích. Připomenou nám, že žádný ráj na Zemi neexistuje.
