Do Česka se opět chystají Rakušané. Ne, nebojte se. Nepřijíždí armáda těžkých rytířů pod černožlutými habsburskými zástavami. Dnešními emisary jsou rakouští vinaři, jejich vlajkami etikety, zbraněmi potom dobrá rakouská vína.
Úmysl oslovit český trh, kdysi svého největšího odběratele a rivala, naznačilo vystoupení čtrnácti rakouských producentů. Přivezli excelentní soubor třiašedesáti vín a dobyli jimi v květnu 1999 nejvyšší mety na šesté výstavě vín Slováckého krúžku. Expozici předváděli i v květnu téhož roku na veletrhu Víno & destiláty 2000. Vizitkou obou prezentací byly dokonalost zpracování, odrůdová čistota a elegance ambaláže. To vše i u opravdu malých, hektarových vinařů, kteří víno nemají jako hlavní náplň své produkce.
Vinařské vztahy mezi Českem a Rakouskem byly v minulosti bohaté a ne vždy idylické. Již roku 1325 si moravští vinaři vynutili na Janu Lucemburském listinu, jež zakazovala v období mezi vinobraním a Velikonocemi šenkovat v Brně jiné víno než moravské. A o dvě stě let později požadovali rakouští producenti vína na Ferdinandu II. zákaz dovozu moravských vín do Rakouska. Doby, kdy kvalita českých vín donutila rakouské vinaře k intervenci u císaře, aby zamezil jejich dovozu, se tak střídaly s časy, ve kterých o totéž žádali svého panovníka naši pěstitelé vína. Veškeré vztahy mezi vinaři obou zemí úplně přetrhala až poválečná situace. Teprve rok 1989 nabídl možnosti ke spolupráci, zejména v příhraničních oblastech.
Vraťme se ale do současnosti a prohlédněme si dnešní stav vinohradnictví a vinařství v Rakousku. Zhruba 48 500 hektarů vinic obhospodařovaných necelými 33 tisíci vinařskými subjekty a přibližně 2,5 milionu hektolitrů roční produkce: to je nejstručnější možný obraz vinohradnictví a vinařství našeho jižního souseda. V roce 1999 byly plochy vinic reorganizovány a nově rozděleny. Vinařské regiony Niederösterreich a Burgenland byly spojeny v jeden a nová struktura vypadá takto:
Weinland Österreich – asi 92 procent výsadby celé plochy z něj činí největší region; regionu Steiermark lze přiřknout přídomek „nejdivočejší – ovšem v tom nejlepším slova smyslu;
Bergland Österreich – ani pět promile rozlohy viničních ploch, to znamená jednoznačně nejmenší oblast;
a potom Vídeň – díky zvláštní symbióze rušné metropole a poklidné vinařské krajiny patrně nejromantičtější.
Pohlédneme–li na odrůdovou strukturu, shledáme, že Rakousko je zemí Veltlínského zeleného. Jím je osázeno bezmála 40 procent plochy celé země. S devíti procenty za „veltlíny stojí Ryzlink vlašský, za ním s necelými osmi procenty následuje Müller–Thurgau. Za zmínku stojí zvláštní, v Česku méně známé nebo úplně neznámé révy, které sice zaujímají jen stopová množství ve výsadbách, nicméně vína z nich získaná jsou originální a výtečná. Mám na mysli zejména Bouvier, Rotgipfler, Sämling nebo Zierfandel.
Z modrých odrůd je nejsilněji zastoupena Zweigeltrebe – zkráceně „zweigelt . S podílem 7,9 procenta se dostává před „milerku , a patří jí tak třetí místo v absolutním pořadí.
Druhým modrým hroznem je Frankovka těsně sledovaná Portugalským modrým. I mezi modrými odrůdami objevíme méně známé, pro Rakousko však typické, které to, co jim chybí v ploše výsadby, dohánějí věhlasem a jedinečností. Třeba Blauer Vildbacher, známější pod synonymem Schilcher, vyhlášenou a vyhledávanou regionální originalitu Západního Štýrska.
Výše uvedené vinařské regiony jsou rozděleny na šestnáct oblastí. Protože prostor tohoto materiálu neumožňuje zmínit všechny, uvedu v první řadě ty, které mají zastoupení na našem trhu. Než se k nim dostaneme, bude dobře pohlédnout na některá čísla, mapující import vín do České republiky: 5514 litrů dovezeného rakouského vína – to není nijak oslnivé množství. Ve veškerém importu se skrývá ve dvou procentech, která v podílech jednotlivých zemí tvoří položku „ostatní“.
