Každá země EU by měla k řešení budoucích migračních krizí přispívat "podle svých sil a schopností" tak, aby solidarita ostatních členských států bloku s těmi zasaženými byla skutečně funkční. Ve společném podkladu, který by podle nich měl pomoci odblokovat nyní v zásadě váznoucí diskusi o reformě unijního azylového systému, to na počátku října ostatním zemí unie navrhlo rakouské předsednictví společně s Dánskem.
Příspěvky do „povinného Evropského mechanismu solidarity“ by podle nich mohly mít nejrůznější podobu - od přímé pomoci státům zasaženým migrační vlnou například vysláním expertů přes společné vyřizování azylových žádostí a spolupráci při organizování návratů těch, kteří na azyl v EU nemají nárok.
Mezi dalšími možnostmi, jak by země mohly projevit solidaritu, zmiňuje dokument poskytnutí finančních prostředků na lepší ochranu uprchlíků v regionech jejich původu a přímo v zemích ležících na migrační trase do EU. Státy by také třeba mohly pomoci domluvit vyloďování migrantů v zemích mimo unii a snahy úřadů v tranzitních zemích při potírání převaděčství a obchodu s lidmi. Státy by také mohly nabídnout místa pro legální přesídlení i další aktivní pomoc.
„Všechna taková solidární opatření musejí mít za cíl lepší ochranu uprchlíků, omezení proudů nelegální migrace a migrujících uprchlíků a stavět na principu diferencovaného sdílení odpovědnosti,“ stojí v dokumentu.
Je Afrika časovaná migrační bomba? Čtěte komentář:
Jestliže kdokoli mluví o Marshallově plánu pro Afriku, měl by vědět, do čeho jde
Sedmistránkový dokument zdůrazňuje celkem sedm cílů, které by měl nový unijní azylový systém řešit. Jsou mezi nimi pomoc těm nejzranitelnějším, pomoc na místě místo možností nelegální migrace do EU, zabraňování tragédiím například ve Středozemním moři, likvidace obchodních modelů pašeráků lidí, efektivní ochrana vnější hranice EU a zajištění toho, že z unie odejdou všichni, kdo na azyl nemají nárok.
„Uprchlíci mají právo žít v bezpečí a důstojně, nemají nárok na neomezenou migraci,“ upozorňují ve společně připraveném textu rakouské a dánské ministerstvo vnitra. Klíčová je podle textu podpora a stabilizace bezpečných zemí hlavně v Africe a na Blízkém východě, které hostí většinu uprchlíků na světě.
O reformě takzvaného dublinského systému, který určuje, jak jsou v EU řešeny žádosti o azyl, jednají členské státy bloku neúspěšně už od roku 2016. Tehdy Evropská komise přišla s návrhem, který kromě jiného v případě velké migrační krize předpokládal jako solidární opatření povinné přerozdělování žadatelů o azyl z postižené země do jiných států bloku tak, aby zasažený člen EU dokázal situaci zvládnout.
Podobnou povinnost ale ostře odmítly země ze střední a východní části unie, včetně České republiky. Slovensko se za svého předsednictví pokusilo prosadit koncept „pružné solidarity“, který také předpokládal, že by země mohly pomáhat jinak, než jen přebíráním části migrantů. Spor se ale dosud nepodařilo vyřešit a podle všeho se to nepodaří ani nynějšímu rakouskému předsednictví.
O neúspěšných jednáních o reformě dublinského systému se budou zmiňovat i čtvrteční závěry nynějšího unijního summitu, na němž by měl rakouský kancléř Sebastian Kurz své kolegy stručně informovat o pokroku rozhovorů, či spíše jejich trvajícím zablokování. Stručný odstavec připravených závěrů jen poznamenává, že summit vybízí předsednickou zemi, aby pokračovala v jednáních s cílem ukončit je co nejdříve. Už v létě se premiéři a prezidenti shodli, že dohoda na této reformě musí vyžadovat souhlas všech unijních zemí.
Přečtěte si také:
