Rakousko-Uhersko se vrací

Slováci ve velkém nakupují domy u svých jižních sousedů

Státní hranice někdejšího Československa se pomalu začínají rozpouštět. Příkladem může být slovenská metropole Bratislava, jejíž obyvatelé si ve stále větší míře začínají kupovat domy v Maďarsku nebo Rakousku. Protože Bratislava jako jediné hlavní město ve střední Evropě přímo sousedí se dvěma státy, je to do nejbližší vesnice za maďarskými nebo rakouskými hranicemi kolem deseti minut jízdy. Ceny zdejších nemovitostí jsou přitom stále výrazně nižší proti cenám stejných domů nebo bytů na slovenských předměstích Bratislavy. Důvodem je fakt, že jak pro Maďary, tak pro Rakušany tyto oblasti nebyly po léta příliš atraktivní. Jsou totiž z jejich pohledu v pohraničí, vzdálené od národních metropolí Vídně a Budapešti, a možnosti získat tady dobře placenou práci jsou proto nižší než v jiných částech země. To ale Slováky, kteří se zde chtějí usídlit, nemusí trápit, protože bez výjimky jezdí pracovat do svého jen pár kilometrů vzdáleného hlavního města.

Hranice je jen psychologická bariéra

„Když jsem před čtyřmi lety někomu řekl, že jedu bydlet do Maďarska, každý se na mě díval divně. Tehdy ale nemovitosti v tomto regionu byly opravdu velmi levné, dům jste koupili za jeden a půl milionu (slovenských) korun. Stejný na Slovensku stál dvojnásobek,“ řekl týdeníku EURO Igor Heriban, jednatel realitní kanceláře Coral-KIM, která se specializuje na prodej nemovitostí v Maďarsku slovenským zájemcům. Před asi čtyřmi lety, když se začali do regionu stěhovat první Slováci, byla pro většinu Bratislavanů představa bydlení za hranicemi nepřijatelná. Před vstupem do Evropské unie tvořila hranice jakousi psychologickou bariéru, která bránila sjednocování regionu, přestože hraniční kontrola nebyla zásadním problémem a prodloužila cestu do maďarských vesnic pouze o několik minut. Do takzvaného Zadunajska se kvůli těmto obavám zpočátku stěhovali především lidé, kteří zde měli příbuzné a sami uměli maďarsky.

Expanze Slováků

Situace se změnila po vstupu obou zemí do Evropské unie. Ten přinesl částečné vylidnění příhraničních maďarských obcí, ze kterých se začali stěhovat lidé, jejichž zaměstnání bylo závislé na regulaci provozu na hranicích. Mezi ně patřili například celníci, policisté nebo někteří zaměstnanci drah, rušily se směnárny i příhraniční obchody. Maďarům výrazně ubylo práce, a proto se řada z nich rozhodla odstěhovat do větších měst. Jejich domy a byty tak najednou byly levně k dispozici. První Slováci, kteří se tam přistěhovali, začali přitahovat další. Skutečnost, že se dají v poklidných vesnicích kousek za slovenskou metropolí levně koupit nemovitosti, se stala veřejně známou, objevila se ve slovenských médiích, a tento region tak začal přitahovat řadu Bratislavanů. Zájem výrazně stoupl s tím, jak po přistoupení Slovenska a Maďarska k Schengenskému prostoru skončily jakékoli překážky na hranicích.
V Rajce, což je obec ležící těsně za hraniční čarou jen pár minut jízdy od slovenského hlavního města, tak dnes žije již asi třetina Slováků. Mnozí z nich jsou někdejší obyvatelé stotisícového bratislavského sídliště Petržalka, kteří to sem mají od bývalého bydliště jen pár kilometrů. Za peníze, které utržili za panelákový byt v betonovém labyrintu, si ovšem zde mohli pořídit rodinný dům se zahradou.
„Rajka má asi tři tisíce obyvatel, z nich asi tisíc je Slováků,“ uvedl Heriban. V obcích v pohraničí dnes podle něj žije přes pět tisíc Slováků. Přizpůsobuje se tomu i nabídka služeb. Restaurace běžně přijímají slovenské koruny, místní firmy zavádějí internet a pevné telefonní linky od slovenských provozovatelů a samozřejmostí je i mobilní signál slovenských operátorů. V nedalekém maďarském Dunakiliti funguje již několik let golfové hřiště, jehož zákazníci jsou prakticky všichni z Bratislavy, a na greenu nebo v místní restauraci tak maďarštinu není slyšet.

Bratislava se stává centrem regionu

Mnoho Maďarů se proto začíná učit slovensky. Řada z nich dříve pracovala na hranicích, takže znají základy jazyka už z minulých let. Na tom má zásluhu také mezinárodní úmluva mezi Maďarskem a někdejším Československem. To financovalo výstavbu železničního nádraží v maďarské Rajce a na oplátku požadovalo, aby „úředním jazykem“ na nádraží byla slovenština. Maďarští zaměstnanci se ji tak museli naučit. K zájmu maďarských obyvatel Zadunajska o jazyk severních sousedů přispívá i fakt, že prakticky jediným průmyslovým centrem v oblasti je Bratislava. Někteří místní tak po mnoho let pracovali v továrnách ve městě za hranicemi a i dnes řada z nich dělá ve stavebních firmách ve slovenské metropoli. Cestovat za prací deset kilometrů do Bratislavy začíná být pro Maďary stále přijatelnější než jezdit téměř dvě stě kilometrů do Budapešti. Na určité sjednocování regionu se tak připravují všichni. Slováci se od maďarských sousedů učí alespoň základní fráze v jejich jazyce a mezi mladými maďarskými rodinami se najdou takové, které schválně posílají své děti do slovenské školky, aby plynně ovládaly oba jazyky. Uvědomují si totiž, že prudce se rozrůstající Bratislava jako největší město regionu je přirozeným poskytovatelem práce pro obyvatele všech přilehlých obcí bez ohledu na státní hranice.

Slovák starostou v Maďarsku?

Ve vesnicích, jako jsou Rajka nebo sousední Bezenye, tak dochází k prolínání jednotlivých národů regionu stylem, jaký byl obvyklý naposledy v dobách Rakouska-Uherska. Vedle Slováků a Maďarů se totiž na nemovitosti v oblasti začali zaměřovat také Rakušané, a to především ti starší. Těm se koupě domu v malebném Podunají finančně velmi vyplatí. Pronajme-li například pár nikterak bohatých rakouských důchodců svůj byt v Rakousku, tak za tyto peníze si může bez problémů koupit pěkný dům půlhodinku jízdy od domova. Usadit se u východních sousedů má pro ně i tu výhodu, že za rakouské důchody si tam mohou užívat mnohem vyšší životní úrovně, než by jako důchodci měli v drahém Rakousku. K seniorům se přidávají rekreanti z řad Vídeňáků. Ti to odsud mají domů jen kolem čtyřiceti kilometrů. Vyplatí se jim proto koupit si chalupu a několikrát týdně z přeplněného velkoměsta dojíždět.
Vedle těchto přistěhovalců v regionu žijí také původní Němci, kteří v oblasti žili ještě před druhou světovou válkou. K tomu zde existuje i nemalá menšina Chorvatů. Ti se zde usídlili již před několika staletími, když utekli ze své domoviny před vpády Turků. Na jedné ulici v Rajce se čtrnácti domy tak vedle sebe žije deset Slováků, Němec, Chorvat a jen dva Maďaři. Na budově obecního úřadu v Rajce najdete nápisy v maďarštině a němčině, v sousedním Bezenye zase v maďarštině a chorvatštině. Brzy k nim zřejmě přibude i slovenština. K tomu, aby byla slovenská menšina v regionu maďarskými úřady oficiálně uznaná za významnou, ale musí založit krajanskou organizaci. Ta by měla vzniknout v dohledné době. Slováci se totiž začínají do místního prostředí integrovat i politicky a do místních voleb plánují nasadit i svého kandidáta na starostu Rajky. Vzhledem k obvykle malé účasti Maďarů ve volbách do obecního zastupitelstva je možné, že na radnici velmi bohatě vyzdobené červeno-bílo-zelenými maďarskými trikolorami bude zanedlouho úřadovat slovenský starosta.

Za byt až o milion méně

Zájem o nemovitosti v této oblasti ovšem jako všude jinde vedl k podstatnému zvýšení cen. Když si lidé uvědomili, že hranice je pouze psychologickou bariérou a začali ve velkém nakupovat, ceny okamžitě vzrostly. Zatímco před čtyřmi lety se dal dvacetiletý rodinný dům s pozemkem v Rajce koupit za 1,5 až 1,8 milionu slovenských korun, dnes by již stejný stál zhruba dvojnásobek. Jen za minulý rok tak ceny v regionu stouply až o pětinu. Stále jsou ale nižší než za hranicemi. Třípokojový byt v novostavbě lze v Rajce pořídit za dva a půl milionu slovenských korun, přičemž v Bratislavě by cena byla až o milion vyšší. To se možná změní, jestliže v sousedním Bezenye vyroste plánované „město kasin“ Euro Vegas, které chce přivítat až 35 tisíc návštěvníků denně.
Příhraniční Rajka už ale přestává být největším hitem. Vedle rostoucích cen za to může také klesající počet nemovitostí, které se v obci nabízejí. Pozornost nových zájemců se přesouvá do sousedních obcí, jako jsou Heygeshalom, Dunasziget nebo Feketeerdö. Oblíbené začíná být také lázeňské město Mosonmagyaróvár. To má třicet tisíc obyvatel a na rozdíl od vesnic v pohraničí může nově příchozím nabídnout i hypermarkety, hotely nebo restaurace. Proto do něho směřují bohatší obyvatelé Bratislavy, kteří si tu kupují druhou nebo třetí nemovitost. Počítají totiž s jejím zhodnocením s tím, jak se bude rozvíjet lázeňská turistika ve městě.
Na měnící se poptávce lidí je vidět i to, že do regionu začínají přijíždět náročnější zákazníci. V poslední době je totiž zájem především o novostavby a po levnějších starých domech již poptávka klesá.

Rakouské obavy mizí

Zvyšující se životní úroveň západního Slovenska je vidět také na trendu, který byl ještě před pár lety nepředstavitelný, tedy že Slováci putují za levnějším bydlením do Rakouska. Důvod, proč je možné v jinak stále dražším Rakousku nalézt nemovitosti za nižší ceny než v Bratislavě, je stejný jako v případě Maďarska. Rakouské vesnice u slovenské metropole byly po desetiletí těsně u železné opony a v regionu je málo průmyslu, který by přinášel práci. Přestože je místní okolí malebné, nepatřilo mezi Rakušany k nejatraktivnějším lokalitám. Městečka, jako Hainburg nebo Kitsee, dnes lákají k bydlení především obyvatele Bratislavy, kteří tam ještě počátkem devadesátých let jezdili za nákupy západního zboží. Populární je také vesnička Wolfsthal, jež leží hned u hranic. „Z osmi set obyvatel obce je asi padesát Slováků, a to počítám pouze ty, kteří zde mají trvalý pobyt,“ sdělil týdeníku EURO starosta Wolfsthalu Gerhard Schrödinger. První Bratislavané začali podle něj do regionu přicházet kolem roku 2002. Největší zájem ale nastal nyní, po přistoupení Slovenska k Schengenu. Realitní kanceláře v Hainburgu, největším městečku oblasti, dnes hlásí, že zájem o nemovitosti mají v poslední době prakticky pouze Slováci. Cenový rozdíl při koupi domu v rakouské vesnici může být proti slovenskému předměstí Bratislavy až třetinový. Určitou pozitivní roli sehrává i fakt, že pro řadu Slováků je dům v Rakousku stále prestižní záležitostí, na kterou jsou hrdí. Západní sousedé mají navíc ve svých obcích tradičně velmi dobré služby a kvalitní infrastrukturu. Stát k tomu poskytuje novým obyvatelům velkorysou finanční podporu. Každý nově příchozí může od spolkové země dostat půjčku na bydlení se splatností 30 nebo i více let, úročenou pouze symbolickým úrokem. Rakušané si navíc hlídají, aby ceny pozemků a domů v oblasti nestouply příliš, když je prodávají pouze fyzickým osobám. Nemohou je tak vykoupit developeři, kteří by je draze prodávali dál. „Na začátku byli místní vůči Slovákům velmi skeptičtí. Ale jak se jich sem přistěhovalo více, zjistili lidé, že umí žít pohromadě bez jakýchkoli problémů,“ dodal starosta Schrödinger.

TRENDY - Slováci putují za levnějším bydlením nejen do Maďarska, ale i do Rakouska.
- V obcích v maďarském a rakouském pohraničí dnes údajně žije přes pět tisíc Slováků
- Cenový rozdíl při koupi domu v rakouské vesnici může být proti slovenskému předměstí Bratislavy až třetinový.
- Jen za minulý rok ceny v příhraničních regionech stouply až o pětinu, stále jsou ale nižší než za slovenskou hranicí
- V poslední době je zájem především o novostavby a po levnějších starých domech již poptávka klesá.