Zdravotní systém bude mít problémy nový způsob léčby finančně utáhnout
Každý se s ní už někdy setkal. Rakovina. Znečištěné prostředí a moderní způsob života zapříčinily, že na tuto civilizační chorobu umíráme stále častěji. Pan Horňáček je průměrný Čech. Celý život bydlí v severních Čechách, kde také pracuje v místní chemičce. Kouří krabičku cigaret denně a jeho největším sportovním výkonem je pětiminutová chůze do nedaleké hospůdky. Protože se již delší dobu cítil mizerně, zašel k lékaři. Po několika vyšetřeních je diagnóza jasná: metastázovaný karcinom plic.
Ve své smůle má ale pan Horňáček vlastně štěstí. Na jeho typ nádoru existuje nový druh léčby, která je k lidskému tělu mnohem šetrnější než chemoterapie. Nebude zvracet, neslezou mu vlasy, a pokud se bude cítit dobře, nebude muset být připoután k nemocničnímu lůžku.
Jenže co je dobrou zprávou pro pacienty, je noční můrou pro rozpočet veřejného zdravotnictví. Cílená biologická léčba je zatím nejnovější, ale zároveň i nejdražší metodou léčby rakoviny. Náklady na jednoho onkologického pacienta se mohou vyšplhat k několika milionům korun ročně. Prozatím se tato novinka týká jen pár tisícovek nemocných. Jenže jejich počet každým rokem prudce stoupá a zdravotní pojišťovny na bioléčbu již teď vyčleňují miliardy. Existuje tedy oprávněná obava, zda bude napříště možné tuto nákladnou léčbu uhradit všem ze zdravotního pojištění.
Řešení je několik, bezbolestné však není ani jedno. Například předchozí ministr zdravotnictví David Rath (ČSSD) se s problémem financování nákladné péče vypořádal po svém. Určil pojišťovnám limity, kolik „drahých“ pacientů smí léčit. Ti, co se nevešli, měli smůlu. Systém opravdu ušetřil a těch pár vážně nemocných, kterých se opatření dotklo, nikoho nezajímali.
Pokud budeme chtít, aby nejmodernější léčba nebyla dostupná pouze několika vyvoleným, budou se muset Češi smířit s tím, že třicetikorunové poplatky jsou pouhá maličkost. Bez vedlejších příjmů se zdravotnictví v budoucnu neobejde. „To, co se dnes nazývá reforma zdravotnictví, jsou velmi měkká opatření a úplná legrace proti tomu, co nás čeká. Někde se bude muset péče uříznout a bude to strašně bolet,“ předpovídá ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Jiří Vorlíček. Biologická léčba se totiž netýká pouze rakoviny a je pouhým předvojem nového trendu v medicíně. Vývoj se ubírá cestou čím dál větší individualizace léčby a v budoucnu se dočkáme léků doslova na míru naší DNA. Budou velmi efektivní, ale také nesmírně drahé. Nikdo si nebude moci dovolit zaplatit je z vlastní kapsy a nezbyde nic jiného než se spolehnout na solidární systém.
Nejobtížnější je však etické hledisko. Pan Horňáček se už pravděpodobně nikdy nevyléčí. Jeho nemoc je v pokročilém stadiu a miliony vložené na jeho léčbu mu pomohou „pouze“ prodloužit život. Dříve, než si každý z nás odpoví na otázku, zda má smysl vydávat obrovské částky na léčbu jedinců, kteří se stejně neuzdraví, je třeba si uvědomit, že se do této situace může dostat kdokoli z nás. Zkuste si následující statistiku rozpočíst na vlastní rodinu: rakovinou v České republice onemocní každý třetí člověk a každý čtvrtý na ni zemře. Ročně se na celém světě objeví kolem deseti milionů nových případů a šest milionů lidí nemoci podlehne. Lékaři dokonce odhadují, že během čtvrt století se výskyt i úmrtnost mohou zvýšit až dvojnásobně. Příčinou je nejen stále se prodlužující délka lidského života nebo genetika, ale především náš životní styl.
Ve skutečnosti existuje jednoduché řešení, jak veřejné zdravotnictví nezruinovat a moci nejlepší možnou péči zaplatit. I když v tomto případě je vlastně asi tím nejtěžším odpovědnější přístup každého z nás ke zdraví. Stačí opravdu málo. Kdyby dnes všichni lidé přestali kouřit, přišla by podle profesora Vorlíčka do dvaceti let třetina onkologů o práci. A to už stojí za úvahu.
