Ale teď vážně. K tak složitému a komplexnímu tématu bych si nejspíš netroufl psát komentář, nebýt toho, že jsem většinu života strávil přímo tam, na sídlišti Máj, jednu ulici od epicentra bouřlivých demonstrací. Je to zvláštní pocit, sledovat těžkooděnce kráčející před vaším domovem, pozorovat extremisty házející lahve a dlažební kostky v místech, kudy jste chodili do školy. Když navíc slyšíte své známé prohlašovat „dejte jim co proto“ nebo „Čechy Čechům“, dojde vám, že tohle není problém několika agresivních neonacistů. V naší zemi se děje něco zvláštního.
Většina argumentů těch „slušných poctivých lidí“, kteří si uplynulé dva víkendy vyšli stoupnout do jedné řady s rasisty, je samozřejmě nesmyslná. Například mýtus příživnických parazitů. Za posledních pár let se systém sociálních transferů obrátil vzhůru nohama a z přežívání na dávkách se stal poměrně nelukrativní byznys. Nicméně nemůžeme chtít, aby si protestující zjistili něco o současné sociální politice. Nebo aby si skutečně zjistili, jak proběhl onen incident s „napadenou těhotnou ženou“, který se stal rozbuškou celé situace.
Nepomůže ani statistika, podle které je kriminalita na sídlišti Máj velmi nízká, počítaje i drobné krádeže. Můžete se tisíckrát ptát, proč uplynulých 20 let téměř nikdo z obyvatel sídliště nepsal stížnosti, nevolal na úřady a vůbec nevolil politiky podle toho, jak vyřeší romskou otázku – nebude to nic platné.
Nenávist argumenty nepotřebuje. Nenávist potřebuje terč. A pokud se jí má zabránit, je třeba jí pochopit. Bagatelizováním situace se nic nevyřeší. Ti lidé jsou vzteklí a plní strachu a bezpochyby k tomu mají důvod, byť se nám nemusí zdát ospravedlnitelný. Rasistické demonstrace (respektive boj s nepřizpůsobivými, jak tomu nadneseně říkají) jsou bezpochyby špatná věc, ale pokud se k ní lidé uchýlí, je třeba jejich hlasu otevřeně naslouchat. Laciná hesla o vzájemném respektu a toleranci fungovat nebudou. Pro vzteklý dav Budějovičáků budou vždycky znít jen jako prázdná propaganda.
Neříká se to lehce. Když se dívám na neonacisty, jak za mohutného povzbuzování ze strany „obyčejných slušných lidí“ pochodují mojí ulicí, moc pochopení v sobě nenacházím. Ale možná právě o tom to celé je. Dokázat v sobě najít více pochopení a otevřenosti než protistrana. Není to návod na řešení situace, ale snad jediná cesta, která by ji nemusela ještě zhoršit. Jinak by se podobných „slušných Čechů“ mohlo najít mnohem víc.
Čtěte také:
Demonstrace v Českých Budějovicích: Policie zadržela 30 lidí
