Společenství nezávislých států
Jeden z nejvlivnějších a nejbohatších ruských oligarchů je od minulého týdne na útěku před justicí. Z ruin ruského hospodářství se vynořuje skandál, který sahá až do samotného Kremlu.
Ruský generální prokurátor Jurij Skuratov vydal minulý týden zatykač na bývalého tajemníka Společenství nezávislých států a jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších podnikatelů Borise Berezovského. Prokuratura ho podezírá, že prostřednictvím švýcarské firmy Andava, kterou Berezovskij spoluzakládal, vytuneloval největší ruskou leteckou společnost Aeroflot. Obvinění se dále týká nezákonného podnikání a praní špinavých peněz.
Boris Berezovskij se od minulého týdne zdržuje ve Francii. Celé obvinění je podle něj falešné, politicky motivované a on sám je považuje za antisemitisticko-komunistické spiknutí.
Šedá eminence
Vše začalo již v létě loňského roku, kdy speciální komando ruské policie vtrhlo při razii vedené proti vyděračským mafiím do úřadoven obskurní moskevské bezpečnostní agentury Atoll. Kromě obvyklého vybavení zde našlo rozsáhlou sbírku video a audiokazet s tajně pořízenými nahrávkami špiček ruské ekonomiky a politiky. Mezi jinými i Jelcinovy dcery a blízké poradkyně Taťjány Ďjačenkové a šéfa prezidentské administrativy Valentina Jumaševa.
Podle informací ruských novinářů byl vlastníkem Atollu právě Berezovskij. Veškeré záznamy sice doposud nebyly zveřejněny, ale určité fragmenty zveřejnil novinář Alexander Chinštein a část byla k dispozici na jisté ruské webové stránce. To stač ilo, aby Berezovskij přišel o nejcennější část své moci, totiž o přístup k blízkému okolí ruského prezidenta. Přitom ještě nedávno patřil k jeho nejvěrnějším vazalům a v roce 1996 se podílel na Jelcinově volební kampani.
Pád jeho mocenského impéria odstartoval vzápětí po srpnové finanční krizi, kdy se mu již nepodařilo po odstavení mladých reformátorů typu Kirijenka dostat na post premiéra svého koně - Viktora Černomyrdina. Následný nástup dlouholetého šéfa tajných služeb Jevgenije Primakova na post předsedy vlády nepomohla odvrátit ani masivní kampaň ze strany médií ovládaných právě Berezovským.
Zamčené dveře Kremlu se staly mocnému oligarchovi osudné. Ani ve Státní dumě, ani ve vládě již s žádnými významnými přáteli počítat nemůže. On sám se totiž nikdy netajil ostrou kritikou „mladých reformátorů typu bývalého vicepremiéra Borise Němcov a. O kabinetu současného premiéra Primakova pak prohlásil, že je „pro Rusko vyloženě nebezpečný . Komunisty dokonce označil za hlavní strůjce spiknutí proti jeho osobě.
Car Boris
Vyšetřováním Berezovského nelegálních aktivit však vkročil na nebezpečnou půdu i sám generální prokurátor Jurij Skuratov. Aktivity majitele vyšetřovaných firem totiž prorůstají celým ruským hospodářstvím a politikou, včetně nejbližšího okolí Bo rise Jelcina a jeho rodiny. Prezident nezaváhal a jal se aféru sprovodit ze světa i s jejími aktéry. Kromě odvolání Berezovského z postu výkonného tajemníka SNS spatřila světlo světa i videokazeta, na které se Skuratov oddává sex u se dvěma prostitutkami. Její část (již osvědčený orální sex) byla dokonce odvysílána v hlavním vysílacím čase v televizi. Duma se však tentokráte postavila za Skuratova a dovolila mu pokračovat v jeho protikorupčním tažení.
Kmotr kmotrů
Životní osud Borise Berezovského je příběhem ruské privatizace. Ze systémového analytika s měsíčním příjmem 500 rublů a jedním spoluvlastněným automobilem se stal v průběhu devadesátých let multimiliardář. Rozhodně však nikoliv díky podnik atelskému talentu.
Boris Berezovskij se narodil v lednu 1946 v moskevské židovské rodině. Po ukončení studií řídil až do roku 1989 vědeckou laboratoř systémového projektování. Byl členem Rady pro průmyslovou politiku při vládě Ruské federace a váženým sovětským vědcem. Jeho vstup do světa byznysu je spojen se společností LogoVaz, která je jedním z největších prodejců aut v Rusku a jejímž byl Berezovskij spoluzakladatelem a generálním ředitelem. V roce 1994 se stal prvním náměstkem předsedy správní rady veřejnoprávní ruské televize ORT, aby se posléze zařadil mezi její největší akcionáře. Berezovskij také vlastní ko ntrolní balík akcií deníku Nězavisimaja Gazeta a týdeníku Ogoňok. V roce 1996 se stal členem správní rady těžařské společnosti Sibir Oil Company. V říjnu téhož roku byl jmenován vládním zmocněncem pro Čečensko a náměstkem tajemníka Bezpečnostní rady Ruska. Již jako šéf ropné společnosti Yukos se stal po sloučení s firmou Michaila Chodorkovského Sibněfť spoluvlastníkem nově vzniklého koncernu Yuksi, který je ruskou dvojkou v těžbě ropy a světovou jedničkou v jejích ověřených zásobách. Koncem dubna 1998 byl jmenován do funkce výkonného tajemníka Společenství nezávislých států, ze které byl odvolán letos 2. dubna.
Americký časopis Forbes odhadl jeho majetek na tři miliardy dolarů. Zároveň ho nazval „otcem ruské mafie a zveřejnil článek naznačující, že Berezovskij vybudoval svou kariéru na korupci, kontaktech s organizovaným zločinem a možná i ;na vraždě, za což si Forbes vysloužil ze strany ruského magnáta žalobu.
