Česko je jednou z mála zemí, kde vláda, tedy daňoví poplatníci, nemusela v souvislosti s finanční krizí sanovat banky. Banky u nás fungují na jiném principu než ve Spojených státech a navíc se vyhnuly takzvaným toxickým aktivum.
Ve výsledku je to ale beztak jedno – Prahase opakovaně stala premiantem, pokud jde o pokles cen akciís bankovními tituly v čele. Proč? Protože „odborníci“ z investičníchbank a ratingových agentur nerozlišují země východní Evropy. Maďarskonebo Česko, to je přece jedno, zkrátka země východního bloku, tečka.Nevadí, že například v Maďarsku dosahují dluhy v cizí měně až 80procent a země si již musela půjčit od mezinárodních organizací (25miliard eur), zatímco v Česku jsou dluhy v cizí měně hluboko pod jednímprocentem a půjčovat si rozhodně od nikoho nemusíme.
Odborníci, kteří tak náramně hodnotili cenné papíry a strukturovanédluhopisy vzešlé z oněch hypoték z USA a rozpoutaly celou krizi, nynívarovali, že mohou snížit rating bank působících ve východní Evropě. Nev konkrétní zemi, ne konkrétní banku, rovnou celý region. Místo toho,aby se styděli za spolupachatelství dnešního celosvětového finančníhoa hospodářského běsnění, ještě situaci zhoršují svými absurdnímivýstrahami. V tomto případě šlo o ratingové agentury Moodys a Standard& Poors. Výsledkem byl již zmiňovaný pokles akcií na pražské burze.
A další příklad – analytici investiční banky Merill Lynch, která by bezpomoci sama nepřežila (koupila ji Bank of America), zase mudrují, žeglobální ekonomická krize postihne nejvíce země střední a východníEvropy. A protože je i přes všechno stále někdo poslouchá, výsledkembyl mimo jiné extrémní a ničím nepodložený pohyb cen akcií Komerčníbanky dolů, a to v tentýž den, kdy oznámila rekordní zisky a meziročnínárůst o 18 procent!
Stejné hlasy ratingových agentur zase donutily přecenit investičníportfolio strukturovaných dluhopisů ČSOB na nulu. Tím této bance kleslzisk o bezmála 90 procent na 1,03 miliardy. Ratingové agentury tudížmohly opět zvednout varovný prst a tvářit se, že je to oprávněně. Je toaž komicky začarovaný kruh. Ratingové agentury ocení určité cennépapíry AAA, banky je pak nakoupí a mají v portfoliu, a tytéž ratingovéagentury jim hrozí, že jim sníží rating, protože mají právě tyto cennépapíry ve svém portfoliu. Zodpovědnost nulová, moc obrovská, svědomížádné.
Analytici ratingových agentur a investičních bank jsou zkrátkav pohodě. O vlastní peníze jim nejde, a během krátké chvíle mohouzměnit svoje hodnocení o 180 stupňů a jede se dál. A opět nemusíme propříklad chodit daleko. Analy-
tici Goldman Sachs před časem oznámili, že koruna oslabí k euru až na32 korun, což vzbudilo údiv, šok a samozřejmě oslabení měny. Stačilopár dnů a stejná společnost prohlašuje, že ukončuje spekulace naoslabování středoevropských měn. Tento ekvilibristický kousek jenukazuje, nakolik „kompetentní“ byl původní údaj. Právě podobnáprohlášení přitom vyvolávají nejistotu na trhu a v době finanční krizeto má samozřejmě nedozírné následky na vývoj akcií, hospodářství, měna vůbec celé ekonomiky.
Chybí tu elementární odpovědnost za současný stav. Ratingové agenturya investiční banky by se zkrátka alespoň v této fázi měly radovatz toho, že díky penězům daňových poplatníků mohou dál sedět tam, kdesedí, a neradit všem kolem, jak se to má dělat. Jak se ukazuje,i nedělat nic je v této chvíli užitečnější.