Je nesmyslné, aby příjem lékárny závisel na ceně léků. Už několik měsíců můžeme sledovat mediální boj mezi lékárníky a ministrem zdravotnictví Davidem Rathem. Nyní se zdá, že dohodě o zavedení degresivní obchodní přirážky, která byla příčinou rozbrojů, již nestojí nic v cestě.
Je nesmyslné, aby příjem lékárny závisel na ceně léků.
Už několik měsíců můžeme sledovat mediální boj mezi lékárníky a ministrem zdravotnictví Davidem Rathem. Nyní se zdá, že dohodě o zavedení degresivní obchodní přirážky, která byla příčinou rozbrojů, již nestojí nic v cestě. Obchodní přirážka se bude s rostoucí cenou léku snižovat. Menší lékárny získají vyšší příjmy na úkor provozoven nemocničních. Vše se nám tedy pěkně vyřešilo. Skutečně?
Nikoli. Je tu totiž spor nový a pravděpodobně ještě ostřejší, o novelu zákona o léčivech. České lékárnické komoře se nelíbí, že by pacient mohl díky novele získat lék přímo od „obvoďáka“ či prostřednictvím internetu. Je velmi složité hodnotit, na čí straně je pravda. Je ministr Rath skutečně tak neschopný, zdravotnictví vůbec nerozumí a chce pouze zlikvidovat celý lékárnický stav? Nebo jsou naopak lékárníci zhýčkaní vysokými příjmy a neoprávněně si brání jejich udržení?
Ministr zdravotnictví musí šetřit, a tak sáhl na peníze kromě jiných také prodejcům léčiv. Podle ministra je provozování lékárny výnosným byznysem, takže nějaké snížení marže nikomu moc neublíží. Za pravdu mu dávají také statistiky. Počet lékáren se za patnáct let téměř ztrojnásobil. Na druhou stranu průměrná výše marže je Česku v rámci Unie spíše podprůměrná a podobný systém financování lékáren neexistuje téměř nikde v Evropě. Je nesmyslné, aby příjem lékárny závisel na tom, kolik daný přípravek stojí. Prodejce vykoná přibližně stejnou práci, ať už vydá pacientovi na recept lék za deset korun či deset tisíc. Systém plošné marže je tak nespravedlivý pro lékárny na malém městě či vesnici. Naopak umožňuje nemocnicím financovat z prodeje léků také například transplantační program. Ten je jistě velmi důležitý, ale jeho financování by mělo být řešeno jinak a průhledněji.
Jenže, ani kdybychom zavedli degresivní marži ihned, nevrátíme zpět důsledky, které snížení plošné přirážky přineslo. Jistě, šetřit se bude muset. Nešlo by to však koncepčněji? Všichni se shodnou, že je systém financování lékáren nespravedlivý. Přesto se na základě tohoto systému rozhoduje, která lékárna přežije a která ne. Odneslo to zatím sice jenom 14 lékáren, ze kterých bylo dvanáct na venkově či malém městě. Řadu dalších však drží pouze benevolence distributorů.
Jistě, pan ministr potřeboval ušetřit rychle a zavedení degresivní marže by si vyžádalo určitý čas a diskuzi mezi jednotlivými partnery. Nejsou však škody způsobené plošným snížením příliš velkou cenou za rychlý zásah? Nebylo skutečně možné počkat pár měsíců, když se předtím čekalo s reformou zdravotnictví roky? Nebylo, protože by to bylo politicky nevýhodné. Politická ráznost zase jednou zvítězila nad koncepčností.
Lékárníci však také nejsou svatí a zuby nehty se brání konkurenci ze strany internetového prodeje či výdeje léků přímo lékařem. Mít monopol je totiž hezká věc.
