Některá témata jsou v české energetice tabu. Na oficiální úrovni není zájem či odvaha hovořit o alternativách k jádru. Různé scénáře státní energetické koncepce se zpravidla liší pouze v tom, kolik nových reaktorů a kdy uvedeme do provozu. My v týdeníku Euro rádi říkáme věci na rovinu, a proto si i zde položme kacířskou otázku: Nešlo by postupovat jinak?
Alternativou číslo jedna je vsadit na zemní plyn místo uranu. Není to přitom žádné prozření po lahvi vypitého vína; stejný názor lze stále častěji zaslechnout mezi energetickými manažery, analytiky, poradci i dalšími odborníky. Ten názor zní, že dukovanské reaktory můžeme po jejich dožití nahradit plynovými elektrárnami. Výstavba je až desetkrát levnější a také náklady na jednotku vyrobené elektřiny vycházejí lépe.
Pro úplnost zmíníme ještě další možnosti. Tedy prodloužit životnost dukovanských bloků za horizont roku 2040 a snění o nových reaktorech prozatím odložit. Případně odklonit pozornost od velkých bloků k malým modulárním reaktorům. Teoreticky lze uvažovat ještě o investici českých firem do větrných parků v Severním či Baltském moři a dovozu zde vyrobené elektřiny, ale to už je patrně příliš odvážné.
Plyn vychází levněji
Výstavba nového jaderného bloku v Dukovanech si vyžádá zhruba dvacet let intenzivní práce. Tedy od startu procesu vlivu stavby na životní prostředí v srpnu 2016 po zahájení dodávek proudu do sítě, což je reálné snad v roce 2035. A to vše se značně nejistým výsledkem. Protijaderně naladěné vlády v Německu a Rakousku jistě udělají vše pro to, aby české jaderné plány zmařily.
Navíc tu máme otázku nákladů, jež začínají být neúnosné. Jaderní optimisté ukazují na příklad Maďarska, kde dva bloky o celkovém výkonu 2400 megawattů pořídili za 12,5 miliardy dolarů (255 miliard korun). Pesimisté zmiňují průšvihové stavby ve Finsku, Francii a ve Spojených státech, kde se ukazuje, že výše zmíněný výkon nových reaktorů v přepočtu vychází na nějakých 400 miliard korun.
Z pohledu investora jsou zásadní celkové náklady na vyrobenou jednotku elektřiny. Ty dnes u plynových elektráren v závislosti na jejich efektivitě vycházejí na 50 až 60 eur za jednu megawatthodinu - včetně povolenek. To je sice hodně, ale náklady v případě nové jaderné elektrárny - v závislosti na způsobu financování a dodavateli stavby - vycházejí v rozmezí 60 až 105 eur.
EU povolila dotování záložních zdrojů na uhlí a plyn. Přinese bezpečnost, nebo konec liberalizace?
Paroplynovou elektrárnu lze postavit poměrně rychle a levně; prodraží se až palivo během provozu. Zdroj v severočeských Počeradech o výkonu 838 megawattů vyšel investora, společnost ČEZ, na zhruba 16 miliard korun. A časová náročnost stavby? Od zahájení povolovacích řízení v lednu 2009 do prvního spuštění v závěru roku 2013 uplynulo necelých pět let.
Dnes už není problém postavit výkonnou paroplynovou elektrárnu, která by svým výkonem zcela nahradila odstavené Dukovany. Příkladem může být plánovaná paroplynka Trafiord Power v Británii o výkonu 1930 megawattů. Odhadované náklady na její stavbu dosahují 1,2 miliardy liber (34 miliard korun). Na rozdíl od jaderné je taková elektrárna nejen o řád levnější, ale má také nižší nároky za zábor půdy a ochranné zóny.
Strašení závislostí
Obavy však nevyvolává jen cena a délka výstavby. Investice do jaderného bloku je při současných cenách elektřiny na trhu nenávratná; ČEZ nebo státem stoprocentně vlastněný podnik budující nový jaderný zdroj by musel čerpat veřejnou podporu. To s sebou nese nepříjemnou povinnost požádat Evropskou komisi o schválení takového zvýhodnění. A to je náročný úkol s nejistým výsledkem.
Získat všechna potřebná razítka se v Bruselu podařilo Maďarům; ti mohou na základě souhlasu z listopadu 2016 zakázku na stavbu elektrárny Paks II zadat bez výběrového řízení přímo ruskému Rosatomu. Souhlas s podmínkami financování vydala Evropská komise před necelým rokem. Dlužno dodat, že pro maďarskou vládu a diplomacii bylo schválení jaderného projektu top prioritou, na které intenzivně pracovaly mnoho let. Podobný zápal pro věc v českém případě (zatím) nevidíme.
V praxi by bylo jednodušší získat unijní podporu pro nové plynové elektrárny. Nevěříte? Evropská komise schválila na počátku února několika zemím možnost vytvářet systémové rezervy pro krizové situace. Italové a Poláci (stejně jako již dříve Britové) získali možnost finančně podpořit stavbu nových plynových elektráren. Pokud bruselské úředníky přesvědčíme, že nám po odstavení dukovanské elektrárny i většiny uhelných bloků hrozí nestabilita dodávek elektřiny a volná ruka trhu situaci nevyřeší, měli bychom tuto možnost získat také.
Rakousko protestovalo proti subvencím pro britskou Hinckley Point:
Rakousko žaluje podporu britské elektrárny. Na mušce má ale Temelín
Ještě jeden postřeh k tématu. Zemní plyn nese stigma energie, která se k nám dováží hlavně z Ruska. Kontrolní otázka: Odkud pochází jaderné palivo pro dukovanské i temelínské reaktory? Ano, také z Ruska. V obou případech lze s jistou námahou přejít kjinému dodavateli. Strašit otázkou dovozní závislosti není od jaderné lobby fér.
Co je malé, to je milé
Řešením mohou být do budoucna také menší jaderné reaktory. Inspirací může být země, které na moderní bezemisní energetice záleží v Evropě zřejmě nejvíce - Velká Británie. Tamní vláda se po neblahých zkušenostech s projektem velké jaderné elektrárny Hinkley Point C, který se neúměrně protahuje a prodražuje (samotná výstavba přitom ještě ani nezačala), rozhodla obrátit pozornost k menším zařízením.
Malé a střední reaktory mají rostoucí počet příznivců; část z nich se sešla v polovině února na odborné konferenci v Praze. Mezi perspektivní projekty je řazen třeba americký NuScale. „Americký jaderný regulační úřad v lednu rozhodl, že NuScale je natolik bezpečný, že nepotřebuje záložní zdroj energie. Náklady na vyrobenou elektřinu díky tomu klesnou až na 65 dolarů za megawatthodinu“ uvedl Ondřej Chvala, jaderný expert působící na University of Tennessee.
NuScale vyvíjí malý modulární reaktor o výkonu 50 megawattů. Dvanáct těchto reaktorů lze přitom sdružit do standardizovaného bloku. První takový blok má zahájit provoz v roce 2026 ve státě Idaho. Tím se dostáváme k hlavní slabině menších reaktorů: existují zatím jen na papíře či v powerpointových prezentacích, komerčně budou dostupné nejdřív za deset let.
To samé platí o britském koncernu Rolls-Royce a jeho plánovaném reaktoru o výkonu 440 megawattů. Britové slibují výstavbu během 500 dní (velké bloky vyžadují nejméně pět let), vysokou úroveň bezpečnosti i atraktivní design reaktorové haly. „Výrobní náklady se budou pohybovat okolo 60 liber za megawatthodinu“ uvedl na zmíněné konferenci ředitel strategie Rolls-Royce Alan Woods.
Dávám reaktorům deset let
Dostáváme se ke třetí možnosti - prodloužit délku životnosti dukovanských bloků o dalších nejméně deset let. Zatím se nejčastěji hovoří o odstavení po 50 letech provozu, tedy v letech 2035 až 2037. Dlouhodobě by to sice náš problém s dožíváním uhelných a jaderných bloků neřešilo, ale získali bychom tím drahocenný čas. Mohli bychom o budoucnosti české energetiky rozhodovat v klídku, bez časového stresu.
Jaderný euroguláš: Brusel pomohl Budapešti zadat dostavbu jaderné elektrárny Rusům
Čeští jaderní experti - jmenovitě třeba bývalý ředitel temelínské elektrárny František Hezoučký nebo ředitel Ústavu jaderného výzkumu Řež Karel Křížek - říkají, že dukovanské bloky jsou po 30 letech provozu stále ve skvělé formě a že mohou bez problémů fungovat další tři desetiletí. Ve Spojených státech či ve Francii nemají jaderní regulátoři s 60letým provozem žádný problém, pokud vlastník řádně investuje do modernizace a údržby bloku.
Údiv i bouři nevole proto vyvolalo vyjádření předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové. Na nedávném Žofínském fóru totiž uvedla, že v Evropě sílí tendence, aby jaderné bloky zůstaly v provozu pouze po dobu 40 let. „Znamená to, že naší politickou reprezentaci, ať už bude jakákoli, čeká někdy kolem roku 2023 bitva o dalších deset let v Dukovanech“ řekla Drábová. Na její slova reagoval i ředitel divize jaderná energetika ČEZ Bohdan Zronek, který pro tak brzké ukončení provozu Dukovan nevidí důvod.
Příliš drahý špás
Dostáváme se tím k poměrně nepříjemným otázkám na závěr. Co budeme dělat, když nás Evropská komise a protijaderné země donutí k dřívějšímu odstavení dukovanských reaktorů?
Rozzuříme se a odhlasujeme czexit, nebo zachováme klid a nahradíme výpadek kombinací plynových elektráren, obnovitelných zdrojů a energetických úspor? Stejně tak může tlak ze zahraničí zmařit plány na stavbu nových jaderných bloků.
Nejpravděpodobnější však jsou následující dva scénáře. Účet za nové reaktory bude natolik vysoký, že tak drahý špás nebudeme chtít platit. Případně budou naši ministři a úředníci tak dlouho s výstavbou váhat, až bude pozdě. V obou případech se dostáváme ke scénáři, který s jistou nadsázkou zní: Tak dlouho Češi chystali nové reaktory, až nakonec postavili paroplynky.
Dále čtěte:
