Realisté na růžovo

Hlavou protišpidlovské opozice by nakonec mohl být Gross

Že porážkou Jiřího Rusnoka v boji o předsednický post rozbroje uvnitř sociální demokracie neutichnou, ale dostanou jen novou podobu, bylo zřejmé už na březnovém sjezdu strany. Rebelové proti Vladimíru Špidlovi sice prohráli, ale povedlo se jim v Kongresovém paláci poměrně zřetelně formulovat své představy. Zařadit se zpět do poslušného stáda nebylo možné, dál otevřeně zpochybňovat Špidlův mandát také ne. Zbyla jim tedy cesta ignorance oficiální linie ČSSD a budování alternativních, podpovrchových struktur. Název „realistický proud“, který pro formující se směr použila minulý týden v deníku Právo jedna z iniciátorek, exposlankyně Jana Volfová, má logiku. Po sjezdu ČSSD jde koaliční vláda ve sněmovně od debaklu k debaklu, stojedničková podpora se přičiněním „realistů“ stala ještě větší fikcí.

Meteorit Rusnok.

Vyznat se v protišpidlovské části ČSSD není jednoduché. Co vlastně spojilo levičáky Janu Volfovou, podsedického starostu a poslance Roberta Kopeckého, místopředsedu strany Zdeňka Škromacha či vůdce severočeské ČSSD Jaroslava Foldynu s pragmatiky Petrem Lachnitem, Janem Kavanem a téměř pravicově vystupujícím Jiřím Rusnokem? Snad nostalgie po nepřehledných zemanovských časech, jistě touha po moci. Divoký koktejl se jako první pokusila zorganizovat Volfová, když na sjezdu spolu s letňanským starostou Josefem Dobrým přiměla Rusnoka, aby nastavil svou hlavu. Nebyl to špatný tah, Rusnok jako politický lídr překvapil rozhodností. Minulou středu však předchozí snaha Volfové urychlit vznik realistického proudu dosáhla opačného účinku: Rusnok se vzdal poslaneckého mandátu a vrátil se údajně k profesi ekonoma.

Druhý Wagner se nekoná.

Ať Rusnoka k rezignaci vedlo rozčarování z vládní či partajní politiky, kariéra nebo třeba eventuální příslib z Hradu, jako Špidlova alternativa v ČSSD skončil. Ani druhý Jozef Wagner hlasující s opozicí z něj nebude. Protože Volfová může zůstat maximálně šedou eminencí tvořícího se proudu, jako vůdce je ze Špidlových oponentů zřejmě na řadě Zdeněk Škromach. „Rozhodně bych nemluvil o křídle pana exministra Rusnoka,“ potvrdil týdeníku EURO poslanec a bývalý ministr školství Eduard Zeman (ČSSD). „Spíše je přesnější ty skupiny definovat jako levicové křídlo kolem Zdeňka Škromacha a pragmatické uskupení kolem Stanislava Grosse,“ podotkl. Poslanec a předseda zemědělského výboru sněmovny Ladislav Skopal (ČSSD) pojem „realistický proud“ akceptuje. Jeho představitele vyzval, aby se drželi programu ČSSD. „Že mají trochu jiné názory na prosazování programu, vůbec není ke škodě věci,“ řekl týdeníku EURO.

Gross sjednotitel.

Než se levostředová vládní koalice dožije svého prvořadého cíle – referenda o vstupu Česka do Evropské unie – čekají ji prubířské volby do mediální rady Poslanecké sněmovny a zákon o nájemném – v obou případech může vinou své nedisciplinovanosti utrpět těžkou porážku. Už nyní opoziční ODS a KSČM proti ČSSD přitvrdily, po referendu může zostřené kočkování získat podobu ostrého předvolebního boje. Předčasné volby by sociální demokracie zřejmě prohrála, proto už dnes místopředsedové vlády Stanislav Gross a Pavel Rychetský naznačili vůli vytvořit stabilnější uskupení, takzvanou duhovou koalici demokratických stran. Šlo by vlastně o velkou koalici, obohacenou o lidovce a unionisty.
Tím by ovšem Gross zabil dvě mouchy jednou ranou: odstřihl by se v dostatečném předstihu od Vladimíra Špidly a zároveň by se postavil místo Škromacha do čela realistického proudu ve straně. „Na předčasných volbách nemá v tuto chvíli nikdo zájem. Ani ODS. Zároveň spojenectví ODS-ČSSD bylo možné snad před rokem, ale nikoli dnes. Proto si myslím, že by duhová koalice byla dobrým východiskem ze současné situace,“ vítá Grossovo řešení významný poslanec ČSSD, který si nepřál být jmenován. Vicepremiér Pavel Rychetský týdeníku EURO sdělil, že stabilnější vládní uskupení by si dokázal představit zejména v případě fiskálních potíží. Ty by mohly přijít koncem roku při schvalování nového státního rozpočtu.

Lux číslo dvě.

Největší slabinou realistického proudu v sociální demokracii je absence výrazného vůdce. Návrat Miloše Zemana z Vysočiny považují v současnosti za nemožný i jeho skalní příznivci. Škromachova kandidátská zdrženlivost na sjezdu ČSSD se po zkušenosti Jiřího Rusnoka ukázala jako prozíravá – nemusí si připadat jako poražený. Poslanec Eduard Zeman doporučuje právě Škromacha nepodceňovat. „Umí růst s úkoly, které před ním stojí. Jasně to ukázal v době prezidentských voleb, kdy se stal zřetelným názorovým protipólem Špidly,“ tvrdí. Docela přiléhavé prý je Škromachovo srovnání s někdejším předsedou KDU-ČSL Josefem Luxem. „Nejen po fyzické stránce se mu podobá. Musí na sobě ovšem jako Lux začít tvrdě pracovat, teprve pak uvidíme,“ dodal poslanec.