Říká se, že hlavním problémem českého realitního trhu je nedůvěra mezi zákazníkem a společnostmi, které prodej nebo pronájem realit nabízejí. Mohou za to i někteří takzvaní realitní makléři.
Foto: Profimedia.cz
Je s podivem, že to jsou často lidé bez jakéhokoliv odborného vzdělání, s minimální praxí v oboru, a dokonce i bez základních návyků slušného obchodního jednání, jako je třeba dochvilnost nebo omluva, když se dopustí chyby.
Nedávno jsem to také okusil, a to šlo jen o rutinní drobnost – hledal jsem k pronájmu malý byt v Praze. Makléř s vámi stráví 10 minut na prohlídce bytu a pak vám předloží univerzální smlouvu. Za tuto náročnou službu si agentura vezme provizi ve výši jednoho nájmu. Budiž. Ale kupodivu i na této triviální a předražené službě dokáže „talentovaný“ makléř ledacos poplést.
Tak třeba když jsem se objednával na prohlídku jednoho bytu, vzal si na mě dotyčný makléř telefonní číslo, že mi dá vědět, až bude určen termín. Už za hodinu volal. Ovšem aby mi vynadal, že na mě už drahnou dobu někde čeká. Teprve po minutové litanii se ukázalo, že si mě spletl s úplně jiným člověkem. Že by se omluvil, to ho ani nenapadlo.
To jiný makléř mi po prvním kontaktu nezavolal naopak celý týden. Už mi bylo divné, že termín prohlídky ještě stále není znám. Když jsem se sám připomněl, dotyčný pán řekl, že na mě zapomněl a byt mezitím pronajal někomu jinému! Omluva? Opět žádná.
Třetí realitní odborník mi zas do telefonu s nadšením očitého svědka detailně vyprávěl o architektonických přednostech nabízeného bytu. Teprve na prohlídce přiznal, že ve skutečnosti vidí byt poprvé.
Třeba byly tyhle kotrmelce jen atypickým selháním jednotlivců. Nakonec jsem i já našel schopného makléře a pěkný byt. Ale protože podobné zkušenosti slyším ze všech stran, říkám si, že by se asi měly zavést nějaké přísnější požadavky na člověka, který chce v oboru nemovitostí podnikat. Uvítali by to určitě nejen zákazníci, ale i ta kvalifikovanější část odborné veřejnosti.
