Reality show miliardářů

O elektrárny Počerady a Chvaletice bojují Czech Coal a EPH. Souboj je patrně součástí plánů šéfů ČEZ, jak zamést s finančníkem Tykačem

Usaďte se pohodlně v křesle a otevřete si lahvinku něčeho dobrého. Reality show právě začíná. A nejde v ní o nic menšího než o to, kdo získá od energetického koncernu ČEZ dvě elektrárny, Počerady a Chvaletice. Tedy alespoň to tak na první pohled vypadá. Ve hře plné tvrdých jednání a zákulisních tahů proti sobě stojí dva silní protivníci. Na straně jedné společnost Czech Coal (CC), vlastněná finančníkem Pavlem Tykačem. Na straně druhé Energetický a průmyslový holding (EPH), ve kterém ovládá čtyřicetiprocentní podíl společnost PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

Začínáme na pěti giga

Pro začátek je nutné připomenout několik faktů. ČEZ je již delší dobu ve sporu s Tykačovou firmou Czech Coal o uzavření smluv na dlouhodobé dodávky hnědého uhlí pro elektrárnu Počerady. Právě od této dohody, jejíž uzavření je zatím v nedohlednu, se odvine další budoucnost počeradské elektrárny. Jedné z nejvýkonnějších a nejvýnosnějších z vlajkové flotily ČEZ. Pokud se kontrakt nepodaří uzavřít, navíc za přijatelné ceny, může si energetická firma vetknout elektrárnu za klobouk. I proto vedení firmy již několik měsíců intenzivně zvažuje, jak dál s Počerady naložit. Jedním ze zvažovaných řešení je i její prodej, a to v jednom balíku s málo výnosnou a dosluhující elektrárnou Chvaletice.
Na tuto myšlenku přivedl dle informací týdeníku Euro šéfy energetického koncernu finančník Pavel Tykač, který s vedením ČEZ na toto téma začal vyjednávat na přelomu loňského a letošního roku. Na samém počátku rokování za obě elektrárny nabídl pět miliard korun s tím, že by zmíněnou částku uhradil v několika splátkách. Přitom jen odhady hodnoty elektrárny Počerady hovoří o více než deseti miliardách korun. „S tímhle návrhem navíc oběhl i pár významných politiků, premiérem Petrem Nečasem počínaje, ministrem financí Miroslavem Kalouskem konče. Na trhu pak začal tvrdit, že se s ČEZ na obchodě v podstatě již dohodl,“ sdělil dobře informovaný zdroj z vedení ČEZ.
Samotná Czech Coal potvrdila, že s energetickou firmou jedná o pokračování smluvní spolupráce. Příliš konkrétní ve svých vyjádřeních nebyla. „Námi preferovanou variantou je najít shodu. Skupina Czech Coal také stále rozvíjí záměr přípravy nového zdroje, ať již na svém pozemku nebo modernizací eventuálně získané existující elektrárny,“ uvedla mluvčí CC Gabriela Sáričová Benešová.
Současně upozornila, že dodávky uhlí i další případné akvizice jsou předmětem obchodního jednání a všechny podmínky včetně ceny jsou věcí dohody mezi dvěma partnery. „Případný nákup elektrárny od skupiny ČEZ by však nijak nezměnil celkovou bilanci uhlí na jedné straně a celkovou kapacitu výroby elektrické energie na straně druhé, což znamená, že by nedošlo k úbytku uhlí na úkor současných odběratelů. Co se týče paliva, jakmile dojde k dohodě o ceně, bude kontrakt na dodávky uhlí skupině ČEZ prodloužen. Další detaily těchto jednání nebudeme zveřejňovat,“ dodala Benešová.
O moc výřečnější nebyl ani mluvčí ČEZ. Ladislav Kříž pouze oznámil, že jeho firma nekomentuje probíhající jednání, která s firmou Czech Coal vede. „Určitě to ještě nějaký čas potrvá, diskutuje se řada variant,“ sdělil. Současně uvedl, že ČEZ řeší separátně budoucnost lokalit i pro případ nedohody.
Týdeník Euro má navíc informace z kuloárů, že Tykač se měl před časem pochlubit, že pokud Počerady a Chvaletice ovládne, může v následujících letech aspirovat i na titul nejbohatšího člověka v zemi. Svými tvrzeními naštval nejen vedení ČEZ. Současně s tím aktivizoval i dalšího silného hráče v tuzemské energetice – Energetický a průmyslový holding. 40 procent akcií v něm ovládá skupina PPF vlastněná nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem, dalších čtyřicet procent vlastní finanční skupina J&T a zbylých dvacet procent Daniel Křetínský. Ten se navíc stará o manažerské řízení holdingu. „Tuto informaci nemohu potvrdit, ani vyvrátit,“ reagoval Křetínský na otázku týdeníku Euro, zda EPH jedná s ČEZ o koupi výše uvedených elektráren. Dle zdroje týdeníku Euro však již zástupci Energetického průmyslového holdingu před časem poslali do ČEZ dopis, ve kterém oznamují, že pokud k prodeji Chvaletic a Počerad dojde, mají zájem se této transakce rovněž zúčastnit. Součástí dopisu nebyla cenová nabídka. Souboj jedněch z nejvlivnějších skupin v tuzemsku proto může začít.

Odškodné versus udání

Pro dokreslení toho, proč je souboj tak pikantní, je nutné zabrousit lehce do historie.

Dosavadní kontrakt na dodávky uhlí pro Počerady vyprší již koncem letošního roku. Pokud nedojde k dohodě, budou mít problémy obě strany. ČEZ bude mít elektrárnu od ledna příštího roku bez paliva, Tykač zase bude muset řešit, kam prodá miliony tun uhlí, které původně dodával do Počerad.

Vztahy mezi ČEZ a Czech Coalem nejsou v posledních letech příliš ideální, kvůli kontraktu na dodávky uhlí obě strany vedou již pět let soudní spory. Energetici dokonce zažalovali těžaře o desetimiliardové odškodné za zmařený kontrakt. Firma Czech Coal vyrazila do protiútoku, když si stěžovala na údajně příliš monopolistické chování elektrárenského koncernu u Evropské komise. Brusel pak v reakci na stížnost poslal do ČEZ přepadovou kontrolu, která ještě neskončila. Navíc jsou stále živé spekulace, že za zveřejněním údajně kompromitujících materiálů o angažmá někdejšího ředitele ČEZ Martina Romana ve Škodě Plzeň právě stojí lidé kolem Czech Coalu, respektive Tykače. I z toho důvodu považují odborníci za málo pravděpodobné uzavření dohody o prodeji Chvaletic a Počerad Czech Coalu. Větší šance v tomto souboji dávají spíš EPH, i proto, že akcionářem holdingu je finančně silná skupina PPF.

Vymeteme s Tykačem

Někteří experti navíc upozorňují, že jednání o prodeji mohou být jen zastíracím manévrem vedení ČEZ, jak získat čas a v klidu dotáhnout do konce variantu, o které někteří lidé ve vedení energetické firmy hovoří jako o plánu „jak zamést s Tykačem“. Právě ta by měla pomoci elegantně vyřešit problémy se zásobováním uhlím elektrárnu Počerady. V kostce: ČEZ se zbaví jen své málo výnosné elektrárny Chvaletice, buď ji prodá, nebo zcela zavře. Naopak si ponechá elektrárnu Počerady. Poté přijde něco jako hnědouhelná rošáda. K jejímu pochopení je nutný následující výpočet. Chvaletice ročně spálí tři až čtyři miliony tun hnědého uhlí. Většinu z něj odebírají od Severočeských dolů, tedy firmy vlastněné ČEZ. Jen pár set tisíc tun dodává Czech Coal. A právě dodávky od Severočeských dolů by ČEZ přesměroval z Chvaletic do Počerad. Ty aktuálně ročně spálí v průměru šest až sedm milionů tun hnědého uhlí, které odebírají od Czech Coalu. „Tento plán počítá s tím, že by se takřka nepřetržitý aktuální provoz Počerad částečně omezil. Především o víkendech, kdy je poptávka po elektřině menší, a částečně i v některých měsících, jako je duben nebo květen,“ konstatoval zdroj z vedení ČEZ. Na jeho ziskovosti by se takové řešení projevilo jen minimálně. „Vyráběla by v období, kdy se elektřina prodává s nejvyššími maržemi. Tento model praktikuje řada uhelných elektráren v západní Evropě. Pokud provozujete elektrárnu v tomto středním režimu, vyděláte, pro příklad čtyři miliardy korun, pokud ji provozujete v maximálně možné míře, tak vyděláte 4,7 miliardy. To již není tak velký rozdíl. Zvlášť když si uvědomíte, že se zbavíte zlobivého dodavatele, takový bonus stojí za to,“ dodal zdroj.
Právě tuhle variantu považují odborníci oslovení týdeníkem Euro za mnohem výhodnější pro ČEZ, než je prodej Počerad některému ze zájemců. Počerady totiž vyprodukují roční čisté cash flow, tedy po odpisech a daních, na úrovni tří miliard korun. Navíc by taková varianta dostala mírně řečeno do potíží společnost Czech Coal. Té by totiž odpadl odběratel, který od ní odkoupí ročně kolem šesti milionů tun hnědého uhlí. Odběratele na tak velké množství suroviny by firma rozhodně nesehnala ze dne na den. Část by mohla odebrat nová elektrárna, jejíž výstavbu Czech Coal plánuje. Její budování ale není otázkou několika málo měsíců. Do doby, než ji spustí, bude muset Tykač hledat odbyt pro několik milionů tun „nadbytečného“ uhlí, dle odhadů na dobu šesti až deseti let.

V teplárnách se bude slavit?

To je ostatně dobrá zpráva pro teplárenské firmy. Většina z nich je totiž životně závislá na dodávkách hnědého uhlí od společnosti Czech Coal. > Z uhlí, jehož zásoby v tuzemsku postupně docházejí, se v Česku vyrobí přes šedesát procent tepla. V letech 2012 až 2020 navíc většině teplárenských firem končí dlouhodobé kontrakty s těžařskými společnostmi. To se týká sedmatřiceti velkých teplárenských společností. Zhruba půldruhému milionu domácností tím pádem hrozí, že budou po roce 2020 bez dodávek tepla. Czech Coal již dříve dal najevo, že je ochoten se zájemci nové dlouhodobé kontrakty uzavírat, ale za mnohem vyšší ceny, než kolik platí teplárny v současnosti. Společnost za svoji surovinu požaduje platby, které odpovídají osmdesáti procentům ceny, za kterou se prodává v evropských přístavech černé uhlí. Dle aktuálního stavu bez započtení dopravních nákladů požaduje zhruba sedmdesát korun za giga joule uhlí. Teplárny opakovaně tvrdí, že taková cena je pro ně likvidační a jejich produkce bude v porovnání s ostatními zdroji tepla nekonkurenceschopná. Pokud ale Czech Coalu vypadne tak velký odběratel, jako je elektrárna Počerady, možná se bude muset při své cenotvorbě uhlí poněkud mírnit.

Uhlaři pod dohledem

Do dění v české energetice možná v budoucnu výrazným způsobem zasáhne Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Před několika měsíci totiž začal šetřit, zda společnosti Czech Coal, Sokolovská uhelná a Severočeské doly nezneužívají své postavení na tuzemském trhu. Takzvanou sektorovou analýzu v Brně zahájili oficiálně z vlastní iniciativy. Neoficiálně i proto, že si na chování těžebních firem již několik měsíců stěžují především teplárenské firmy. Těžaři již od antimonopolního úřadu dostali několik balíků otázek. Ty poslední na přelomu loňského a letošního roku. Otázky se týkaly především objemu těžby, cenové politiky společností, výrobních nákladů a podobně. Zástupci některých uhelných firem jsou ale přesvědčeni, že výsledky šetření potvrdí kromě jiného oprávněnost jejich cenových požadavků v nově uzavíraných dlouhodobých kontraktech na dodávky uhlí.
Do obdobného vyšetřování se pustila rovněž Evropská komise. Ta zkoumá stav na trhu nejen v České republice, ale i v ostatních středoevropských zemích, které disponují vlastními zásobami uhlí. Kdy budou známy výsledky obou šetření, není jasné. Je možné, že se proces potáhne ještě několik měsíců.

Bilionové prolomení

FdoVyužít hnědé uhlí, které se nachází za ekologickými limity, k výrobě elektřiny a tepla, by v příštích zhruba 120 letech vedlo k externím nákladům ve výši kolem 1,3 bilionu korun. Největší náklady by byly spojeny s dopady těžby a spotřeby uhlí na lidské zdraví a životní prostředí. Alespoň to tvrdí nová studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze.
Autoři studie upozorňují, že jejich materiál se zabývá pouze dopady, které by vznikly spálením uhlí za ekologickými limity ve velkých elektrárnách a teplárnách. Naopak opomíjí případné škody, které na životním prostředí způsobuje přímo těžba poškozením krajiny nebo bouráním obcí. Část odborné veřejnosti ale považuje studii za jednostrannou. Vyčítají jí především to, že se nezabývá ekonomickým přínosem prolomení ekologických limitů, krom jiného vyšší bezpečností dodávek energie nebo pozitivního vlivu na zaměstnanost. To především na severu Čech, kde se hnědé uhlí těží. Ekologické limity z roku 1991 udávají, kam až se může těžit hnědé uhlí. Současné zásoby vystačí jen na několik let, zrušením limitů by se těžba naopak o desítky roků prodloužila. Podle údajů Výzkumného ústavu hnědého uhlí vystačí zásoby hnědého uhlí v Česku zhruba na osmnáct let. Zrušením limitů by bylo možné vytěžit dalších přibližně 900 milionů tun suroviny, které se za nimi nacházejí. To se týká především lomu ČSA, který patří společnosti Czech Coal a lomu Bílina, jenž vlastní společnosti Severočeské doly. Společnost Czech Coal nedávno uvedla, že dopad ukončení těžby v roce 2020 bez využití uhlí za ekologickými limity přinese státu v následujících letech náklady, které přesáhnou 750 miliard korun. V částce jsou krom jiného započteny daňové výpadky při ukončení těžby nebo náklady na nákup náhradních energetických surovin.