Recese: už je tady zase

31. 8. 2019

Přibývají signály, že růst české i světové ekonomiky se zadrhává, že přichází recese či krize. Jako první se dostává do potíží průmysl, hlavně ten automobilový.

Pokles průmyslové výroby v červnu o 3,8 procenta, přijatých zakázek o desetinu, nálada mezi nákupními manažery ponurá. Může to být krátkodobý výkyv nebo důkaz příchodu ekonomického recese či krize. Varovných signálů, že něco není v pořádku, v posledních týdnech přibývá. Velcí investoři se chovají nestandardně, až bláznivě. Buď kupují zlato, nebo berou útokem všechny státní dluhopisy – bez ohledu na záporný výnos.

Podezřelé je i to, jak dlouho trvá současné období ekonomického růstu – ve Spojených státech již deset let, v Česku šest roků. Světoví státníci navíc, jak se zdá, dělají mnohé pro to, aby krizi přivolali. Ať už jde o vyvolávání celní války ze strany prezidenta Donalda Trumpa, nebo o myšlenky na divoký brexit z hlavy britského premiéra Borise Johnsona. Znepokojivé zprávy o zadrhávajícím se růstu mezitím přicházejí z Číny.

Jste spokojeni se svou současnou ekonomickou situací?

Navzdory všem varováním si možný příchod další krize téměř nikdo v Česku nepřipouští. Ministerstvo financí dál počítá s růstem hrubého domácího produktu o 2,3 procenta v příštím roce, Česká národní banka dokonce prognózuje růst o 2,9 procenta. Poznámka na okraj: ani nástup krize v roce 2008 do poslední chvíle téměř nikdo neodhadl. Krize totiž přicházejí nečekaně a bez pozvánky.

Nálada jako v roce 2009

Pocit klidu vyvolává mimo jiné fakt, že většinu ekonomických ukazatelů dostáváme se zpožděním. Třeba předběžný odhad růstu českého hrubého domácího produktu za druhý kvartál jsme se dozvěděli až v polovině srpna – tedy šest týdnů po jeho skončení. Přesto lze najít i ukazatele, které zachycují vývoj v přímém přenosu. Mezi ty nejspolehlivější patří index nákupních manažerů.

Funguje to asi takto. Oslovíte pár stovek top manažerů výrobních firem, kteří mají na starost obchod a zakázky, a zeptáte se, jak na tom aktuálně jsou. Z výsledných odpovědí poskládají analytici společnosti IHS Markit takzvaný index nákupních manažerů (zkratka PMI). Hodnota 50 znamená stagnaci, vše nad 50 značí růst ekonomiky a naopak čím hlouběji ukazatel klesne, tím horší krize přichází.

Přečtěte si komentář: Sazby za oceánem a u nás

Poslední zveřejněná hodnota pro Česko – 43,1 bodu – nevěští nic dobrého. Jedná se o nejhorší výsledek od krizového roku 2009. „Výkon českého zpracovatelského sektoru v červenci dále klesl, a to rychleji než v červnu. Firmy na to reagovaly největší redukcí pracovních sil za tři měsíce a snížením nákupů,“ shrnul výsledky ekonom společnosti IHS Markit Eliot Kerr.

Tak silný pokles není jen českou specialitou. Podle posledních oznámení o hodnotě indexu PMI je na tom německý průmysl s výsledkem 43,2 bodu podobně špatně jako ten český. Někde mezi 47 a 50 body se nacházejí další klíčové ekonomiky eurozóny. Lépe zatím vypadá index pokrývající více oborů ekonomiky než jen průmysl. Ten v zemích se společnou měnou naznačuje zpomalení tempa růstu, ale krize to zatím není.

Průmysl v minusu

Ekonomika zkrátka neroste a nepadá jako celek. Průmyslové podniky zpravidla pocítí dopady krize jako první, s vyšší intenzitou, ale dříve se vracejí k růstu. Dvojnásobně to platí o jednom odvětví, které má ve střední Evropě klíčový význam - o automobilovém průmyslu. Tento obor v Česku vykázal v červnu pokles výroby o 7,6 procenta, po přepočtu na stejný počet pracovních dní by byl pokles zhruba poloviční.

Navzdory této statistice i pádu ukazatele PMI se zdá, že český průmysl zůstává v klidu. „Z pravidelného šetření Svazu průmyslu, které provádíme společně s ČNB, vyplývá, že společnosti a podnikatelé začínají být opatrnější, cítí zpomalování tempa ekonomického růstu, i když zatím nedochází k zásadnímu zvratu či ekonomickému poklesu,“ reagovala tisková mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR Eva Veličková.

Zatímco průmysl zaznamenává první potíže, české domácnosti dál navyšují útraty a táhnou ekonomiku do kladných čísel. „Díky rekordně nízké nezaměstnanosti, svižnému růstu mezd a optimistické náladě poptávka obyvatel dále posílila a v současnosti je zárukou pokračujícího dobrého směru vývoje české ekonomiky i na neklidném mezinárodním moři. Množství rizik, kterými je zatížen letošní i příští rok, je českými spotřebiteli vnímáno jako marginální,“ tvrdí hlavní analytička Hospodářské komory ČR Karina Kubelková.

Se zpožděním v řádu měsíců reaguje na vývoj průmyslu také trh práce. Nejprve se rozeberou volná pracovní místa a těch bývá na konci růstového cyklu poměrně dost. Také zaměstnavatelé zpočátku čekají na obrat k lepšímu, a až když je jasné, že se hubené období protáhne, začnou rozdávat výpovědi. Za minulé krize došlo k prvnímu významnějšímu nárůstu nezaměstnanosti až v prosinci 2008, tedy zhruba půl roku po vypuknutí globální krize.

Když cihly, tak zlaté

Problém je, že varovných signálů přibývá. Důkazem může být i vývoj na trhu se zlatem. Zde platí jednoduchá rovnice. V době prosperity bývá zájem investorů o žlutavý kov omezený a jeho cena stagnuje. Naopak v období nejistoty poptávka roste a cena vystřelí prudce nahoru. Jeden takový růstový cyklus začal v polovině roku 2007 a vydržel až do léta 2011, kdy se jedna unce dostala až na 1900 dolarů. Jenže to už na tom byla ekonomika lépe a investoři se vrátili na akciové a derivátové trhy.

Skoro sedm let bylo investování do zlata na okraji zájmu, až letos se situace změnila. Na konci května vycházela unce na 1280 dolarů, v minulém týdnu to bylo již lehce přes 1500 dolarů. Tedy svižný nárůst o 17 procent během pouhých tří měsíců. Naopak cena mědi, průmyslového kovu se spotřebou vázanou na kondici automobilového a elektronického průmyslu, od konce dubna klesá.

Zatímco v dolarovém vyjádření je zlato ještě hluboko pod svým maximem, v sedmi desítkách jiných měn již přepisuje historické rekordy. „V korunách se cena přiblížila hranici 35 tisíc korun, což znamená, že pro Čechy nikdy v historii nebylo zlato dražší,“ říká David Marášek, ředitel firmy Zlato zaměřené na prodej investičních kovů.

Letošní poptávku po zlatě táhnou nejen soukromí investoři a spekulanti, ale také centrální banky, které v prvním pololetí přikoupily 374 tun. K tradičním akumulátorům zlatých rezerv - Číně a Rusku - se přidali noví zájemci. Hlavně polská centrální banka překvapila obchodníky na komoditních trzích oznámením, že během první poloviny roku nakoupila sto tun. U nás se něco takového nejspíš nikdy nestane; Česká národní banka je ke zlatým rezervám dlouhodobě skeptická.

Dluhopisy se ztrátou

Opačný vývoj můžeme naopak v poslední době pozorovat na akciových trzích. Indexy burz v New Yorku ještě na konci července přepisovaly historické rekordy. Od počátku srpna se trend obrátil a hodnota amerických akcií klesá. Například v pondělí 5. srpna došlo k tříprocentnímu poklesu a obchodování nemělo daleko k panickému výprodeji za každou cenu.

Amerika tak opět plní roli bacilonosiče, který přenáší nákazu do celého světa. Například hlavní index frankfurtské burzy během první poloviny srpna oslabil o sedm procent, index londýnské burzy taktéž. Pražskou burzu zatím chrání hlavně její relativní nevýznamnost z pohledu velkých globálních investorů.

Přečtěte si rozhovor: Nástup krize přesně předpovědět nelze, dá se na ní ale vydělat, říká Jan Urban

Naopak o státní dluhopisy je teď aktuálně zájem za jakoukoli cenu. Mnozí investoři je kupodivu nakupují i se záporným výnosem. Pokud mohou už i vlády Španělska a Portugalska, tedy zemí, kterým ještě před pár lety skeptičtí ekonomové předpovídali státní bankrot, vydávat dluhopisy se záporným zhodnocením, tak zde není něco v pořádku.

„V současné chvíli se celosvětově obchodují s negativním výnosem dluhopisy v objemu 15,8 bilionu dolarů. Na začátku letošního roku to přitom bylo pouze 8,4 bilionu dolarů. Například v Německu je pod nulou celá výnosová křivka, včetně třicetiletých státních dluhopisů,“ upozornil senior equity trader společnosti BH Securities Kamil Bednář.

O přínosech mírné recese

Ať se nám to líbí, nebo ne, v tržní ekonomice se střídají lepší a horší časy. Od roku 1980 platí, že jeden ekonomický cyklus -od nástupu jedné krize do nástupu druhé - trvá zhruba deset let. Fáze útlumu mívá různou intenzitu. Může mít podobu mírné recese s nulovým růstem (třeba jako v letech 2002 a 2003 v západní Evropě) nebo poměrně drsné krize s vysokým propadem ekonomického výkonu (viz roky 2008 a 2009).

Zatím vše nasvědčuje spíše mírnějšímu průběhu krize. „Důležitým rozdílem ve srovnání se situací před deseti lety je absence dluhové krize. Recese v kombinaci s dluhovou krizí bývají hlubší a delší. Jistě, lze identifikovat země a sektory, kde vývoj zadlužení není zcela v pořádku, ale tak obrovský problém, jako zde byl před deseti lety s hypotečními dluhy a doprovodnými deriváty, není nikde patrný,“ zmiňuje hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.

Opakování scénáře před 11 lety by si přál asi málokdo, ale kratší ekonomická recese by mohla České republice v něčem i prospět. Třeba tím, že by vyrovnala nabídku a poptávku na trhu práce nebo srazila extrémně vysoké ceny bytů v Praze. Současně by prověřila (ne)schopnost vládní koalice ANO a ČSSD, která zatím měla to štěstí, že se její vládnutí překrývalo s obdobím globálního ekonomického boomu.

Dále čtěte:

Recese: český automobilový průmysl se připravuje na horší časy

Recese: konjunktuře v Německu dochází dech, a nám též

Recese: pár aut zimu nedělá