Do konce ledna by měla Národní ekonomická rada vlády předložit návrh protikrizového balíčku.
Členové rady nejspíše doporučí snižování přímých daní a investice do vzdělání a výzkumu. Červenou by naopak měly dostat jednorázové dotace na záchranu určitého podniku nebo dokonce sektoru. Půjde však o pouhá doporučení, která nezohledňují zájmy politických stran. Podle výroků některých členů rady si je ale možné udělat obrázek, jak by mohl konečný návrh vypadat.
Jiří Rusnok (na snímku)
Prezident Asociace penzijních fondů, bývalý ministr financí ve vládě Miloše Zemana a poté průmyslu a obchodu v kabinetu Vladimíra Špidly.
Prognózy na letošní rok nevypadají moc růžově: nárůst nezaměstnanosti, zpomalení hospodářského růstu. Čísla a odhady většinou jen tak proletí, hlavní důraz média kladou na fakt, že tam a onde už se propouští. Co naplat, dopady krize na Českou republiku nelze přehlédnout. Na druhou stranu odhadovat „jak hluboko“ a „jak dlouho“ je dost těžké.
Co přinese současné dění? Osobně si nemyslím, že opravdu krvavou krizi. Spíše ztrátu iluze, že se nic nemůže stát, že nás čekají věčně dobré časy a žít na dluh je bez rizika. Tedy alespoň pro někoho.
Nejde jen o náš problém, a tak se celá západní civilizace snaží s tím něco dělat. A padají mýty. Trh už není všemocný, pravidla pro zachování konkurenčního prostředí nejsou nepřekročitelná. Státy rozdávají veřejnou podporu, jen to lítá. Do ekonomik se budou pumpovat peníze. Evropská unie nad tím přebírá cosi jako záštitu, aby to nevypadalo, že vlády zvýhodňují domácí proti cizím.
Hovoří se znovu o dotacích, úlevách, dokonce leckde možná i přispějí obyvatelům na nové auto, aby se udržela poptávka. Leckdy to vypadá na to, že lékem má být přesně ona droga, která způsobila naše dnešní problémy. Tedy spotřeba (nadspotřeba) na dluh. Asi to vychází z terapeutického přístupu při léčbě narkomanie, kdy se obvykle také začíná podáním drogy.
Ani teď ale krize neznamená konec trhu jako klíčového prvku v moderní ekonomice, neskončí burzy, neskončí ani hypotéky.
Pramen: Blog Jiřího Rusnoka na Aktuálně.cz, kráceno
Martin Jahn
Prezident Sdružení automobilového průmyslu, generální ředitel společnosti Volkswagen Group v Rusku. Ve vládě Stanislava Grosse byl jako nestraník místopředsedou vlády pro ekonomiku.
Prognózy ekonomického růstu se dělají velmi těžko, protože faktorů, které budou ovlivňovat růst v České republice, je hodně. Pokud vidíme poslední propady například v průmyslové produkci, tak to směřuje k tomu, že růst české ekonomiky se může propadnout až k jednomu procentu.
Samozřejmě se dají dělat fiskální opatření, dá se více investovat do infrastruktury, do výzkumu, vývoje, dají se podpořit nákupy nových aut, na druhé straně se dá snížit zatížení pro podnikatele, ať už finanční či nefinanční. Bližší podrobnosti bych však nechtěl zatím říkat.
Finanční krize u nás není, nejde tak tolik o garanci finančním institucím, o to více je ale potřeba podporovat obnovu poptávky. Kvůli našemu exportnímu zaměření je pro nás hodně důležité, aby se v ostatních zemích, jako je Německo, Británie a Francie, ujaly konjunkturní balíčky. Jsme totiž ve velké míře závislí na poptávce v západní Evropě. Ty jejich balíčky jsou tak pro nás možná ještě mnohem důležitější než ty naše.
Pramen: iHNed.cz
Tomáš Sedláček
Hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla, radil i ministru financí Bohuslavu Sobotkovi.
NÁRODNÍ EKONOMICKÁ RADA VLÁDY
Jedná se o poradní orgán vlády, který má připravit opatření proti dopadům světové hospodářské krize v České republice. Jde o nezávislý sbor složený z předních českých ekonomů, zástupců podnikatelské i akademické sféry, bankovního a finančního sektoru. Jejími členy jsou Jiří Rusnok, Jiří Schwarz, Martin Jahn, Pavel Kohout, Tomáš Sedláček, Michal Mejstřík, Miloslav Zámečník, Jiří Kunert, Vladimír Dlouhý a Jiří Weigl.
Zdá se bohužel být čím dál pravděpodobnější, že premiér nesvolal svou ekonomickou poradní skupinu deseti zbytečně. Začíná to vypadat tak, že vláda zřejmě bude muset přijmout opatření, která se budou snažit zmírnit dopady krize.
Zároveň dochází k podstatnému posunu naší celkové hospodářské politiky. Zhruba od roku 2004 vládl hospodářské politice všech tří vlád (správný) imperativ snižování deficitu. O tom, že tato snaha nebyla dostatečná, teď nemá cenu psát. Důležité je, že podpora hospodářského růstu stála až na druhém místě. Není divu, při šestiprocentních růstech není třeba ekonomiku moc povzbuzovat. Pochopitelně, mnohá opatření byla zároveň i prorůstová, ale hlavní důraz byl (opět správně) kladen na omezování výdajů.
Nyní se situace mění a prim získává prorůstový důraz. Úsporná opatření se – stejně jako všude na světě – posouvají na druhé místo. S tím pochopitelně nastávají mnohá nová rizika.
Ač je to lákavé pokušení, nechci medializovat své návrhy, dokud neprojdou posouzením mých kolegů. Obecně ale jde o to, nezpanikařit a navrhnout taková opatření, která se nám budou hodit i po období případné recese.
Měli bychom posbírat takové nápady z celého světa a vymyslet vlastní, které přispějí k dlouhodobé prosperitě naší ekonomiky, recese nerecese. Nyní je dobrá doba na jejich financování a s tím související případné prvotní injekce peněz do ekonomiky. Zvýšené vládní výdaje jsou totiž nyní omluvitelnější něž v letech tučných.
Pokud máme lít peníze do ekonomiky, investujme do vzdělání, do podpory podnikání, do potírání korupce – ale nekonzervujme neperspektivní odvětví. Měli bychom také dbát na to, aby důraz na neprohlubování deficitu byl právě na druhém, a nikoli posledním místě.
Pramen: Blog Tomáše Sedláčka na Aktuálně.cz, kráceno
Vladimír Dlouhý Poradce americké investiční banky Goldman Sachs. Působil jako ekonomický ministr ve federální vládě, poté byl ministrem průmyslu a obchodu pod premiérem Václavem Klausem.
Finanční a ekonomické dopady krize na Českou republiku nejsou otázkou českých vládních opatření, ale celosvětových protikrizových kroků. Ekonomika Spojených států a další, na ní navázané ekonomiky budou záviset na tom, jak se bude rozvíjet růst v Číně, Indii a dalších zemích takzvaného třetího světa.
Pokud bude ekonomika Spojených států amerických zažívat „těžká“ období, potká tento stav i další světové ekonomiky. A zdá se, že i přes uvažovanou osmisetmiliardovou injekci USA do ekonomiky takové výkyvy v příštích dvou třech letech americké hospodářství postihnou.
Jsem zásadně proti opatřením, kterými vláda pumpuje peníze do podniků, jež se vlivem ekonomické krize dostávají do insolvenčních řízení. Pokud bychom se měli rozhodnout pro fiskální injekce, měly by být plošné – nejde o přidání několika miliard do podniků, ale tyto projekty musí být inženýrsky a kapacitně zajištěné. Rozhodně bych nesanoval individuální podniky ani sektory.
Pramen: Radiožurnál
Pavel Kohout
Ředitel pro strategii společnosti Partners, která se zabývá finančním poradenstvím. Pracoval jako ekonomický analytik pro řadu firem či jako poradce ministrů financí Bohuslava Sobotky a Vlastimila Tlustého.
Finanční krize byla hlavní dominantou roku 2008. V roce 2009 však bude dominovat hospodářská recese. Oba jevy spolu souvisí, ale nelze je zaměňovat, jak se bohužel v médiích často děje. Ústup finanční krize je zřejmě hlavní dobrou zprávou, kterou lze v roce 2009 očekávat. Další projekce budou méně příznivé.
V rámci české ekonomiky bude možná ještě horší než recese z konce 90. let. Tehdy šlo o pád starých státních podniků – tentokrát budou krachovat nové firmy vybudované pomocí investičních pobídek. Ukáže se, jak krátkozraká a chybná byla vládní politika, která dotovala zisky zahraničních firem zaměstnávajících zahraniční dělníky na českém území. Bublina českého hospodářského růstu nafouknutá dotacemi a nezdravou úvěrovou expanzí letos praskne.
Jediným rozumným prostředkem, jak čelit stagnaci, bude patrně snižování daní z příjmů. Bylo by euro možným řešením? Ne. Některé evropské ekonomiky těžce doplácejí na euro nebo na pevnou vazbu na společnou měnu. Naopak česká koruna ochránila české banky před investicemi do rizikových cenných papírů a zdejší ekonomice pomůže překonat evropskou recesi.
Řešení recese? Další snižování daní z příjmů, ale to nestačí. Důležité je zachování vlastní měny. Buďme rádi, že česká koruna má volně plovoucí kurz na rozdíl od pobaltských zemí.
Pramen: Lidové noviny, kráceno
Jiří Kunert
Prezident České bankovní asociace a generální ředitel UniCredit Bank Czech Republic.
Vstupujeme do obrovské nejistoty, musíme se naučit s ní žít a řídit ji. Je třeba se na rok 2009 připravit. Základ je v jednotlivých podnicích, bankách, institucích. My sami (UniCredit Bank, pozn. red.) jsme museli udělat opatření v oblasti úspor. Výnosy se už nebudou sypat jako dosud. Banky jsou pupeční šňůrou spojeny s podniky, přičemž předpokládáme, že situace klientů se zhorší.
Na druhou stranu některé výnosy rostly takovými tempy, která nebyla zcela normální – jako například třicetiprocentní nárůst v oblasti nových hypoték. V Národní ekonomické radě se budeme snažit dát na stůl návrhy, co udělat, abychom zmírnili dopady krize do reálné ekonomiky. Já se dívám na to, co lze udělat v oblasti bankovnictví, dále v oblasti podpory exportu a v oblasti toho, aby byl stále zájem o Česko jako o zemi, kde lze investovat.
Přesto zastupuji především bankovnictví. Všechny ty nápady, které se dnes vyskytují, jako regulace, supervize, návrhy, jak se musí okamžitě reagovat, zakazovat, přikazovat, jsou podle mě špatné. Regulace a supervize už existuje, jen je důležité správně dodržovat pravidla, která jsou, a nevymýšlet výjimky.
Pramen: E15
Jiří Weigl
Od roku 2003 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky. V 90. letech byl členem dozorčích rad Fondu národního majetku a Investiční a Poštovní banky.
Ono těch nástrojů, které může stát udělat rychle a s okamžitým dopadem, není moc. Většina opatření vyžaduje změny zákonů, což se při délce našeho legislativního procesu neprojeví hned. Čekám, že rada bude dělat protiváhu a koordinaci návrhů, s nimiž budou přicházet jednotlivá ministerstva. Ta mají totiž často úplně jiné cíle a nekomunikují spolu.
Velký boj by se měl strhnout o daňovou reformu. Zákon je otevřený na stole a díky krizi je příležitost daně výrazně zjednodušit a snížit. Odbory sice chtěly kvůli zachování všemožných výjimek a výhod stávkovat, ale do zákona by se mělo radikálně sáhnout a snížit zdanění práce, tedy odvody na sociální zabezpečení.
Rozhodně proto nejsem pro návrhy, které počítají s většími sociálními dávkami a tváří se, jako že bojují s krizí. Je nutné se podívat i na zákoník práce, který odrazuje lidi od vedlejších pracovních poměrů či souběhu více prací najednou. Měl by být maximálně liberalizován. Na různé ochrany práce bych na krizovou dobu trochu zapomněl.
Je nutné podpořit mobilitu pracovní síly. Nemusíme si namlouvat, že se u nás lidé budou stěhovat za prací jako v USA, ale když zkrachuje významný zaměstnavatel v daném regionu, tak bychom měli v místě zvýšit dotace pro veřejnou dopravu. Tak, aby lidé mohli v rámci regionu pohodlně a pokud možno levně jezdit za jinou prací.
Zastávám ale i názor, že pro naši malou otevřenou ekonomiku s vlastní měnou je nesmírně důležité, abychom zachovali zdravé veřejné finance. Trhy pečlivě sledují, v jakém pořádku jednotlivé země mají finance, a podle toho se investoři rozhodují. Už dnes se zhoršují ratingy některým zemím eurozóny, které rozjely velmi štědré programy podpory ekonomik.
Pramen: iDnes.cz
