Václav Havel navrhl vytvoření Spojených států evropských. Jak tento nápad zazněl, tak i odezněl. Český prezident není sám, kdo se vžil do role vizionáře a architekta budoucího uspořádání evropského kontinentu. Dávno před Havlem přišel s myšlenkou Spojených států evropských (USE) bývalý polský prezident Lech Walesa.
„Jestli se jednou Evropa integruje, mohl bych se stát předsedou nebo prezidentem Spojených států evropských. To je něco, co jsem zatím nedělal, řekl Walesa v lednu 1996 v rozhovoru pro polskou komerční televizi Polsat. O vizi Spojených států evropských však Walesa mluví už od počátku osmdesátých let, považuje ji přitom za svůj nápad a rád se jím chlubí. V květnu 1996 v přednášce na univerzitě v Cambridgi dokonce řekl: „Chci být prvním prezidentem Spojených států evropských. Zatím naposledy mluvil Walesa o své vizi loni 20. února v USA. Když řekl, že chce být prezidentem Spojených států evropských, ozval se v přednáškovém sále Národního tiskového klubu ve Washingtonu smích. Walesa pak hned dodal, že jako prezident USE by usiloval o vytvoření federace s USA. Sál burácel smíchem. Všichni považovali Walesovo vystoupení za podařený vtip.
Poradci Václava Havla mohli před jeho cestou do Francie zalistovat databázemi tiskových agentur a dozvěděli by se vše shora popsané. Mohli tak prezidenta včas varovat, že nebude prvním, kdo s vizí Spojených států evropských veřejně vystoupí. Ve svém projevu pak Havel mohl alespoň zmínit Walesovo jméno, nebo od nápadu USE zcela upustit. Francouzi sice nereagovali na Havlův nápad salvou smíchu, ale taktně jej přešli mlčením. V Evropě, která má dost problémů i se současným uspořádáním, zatím žádné spojené státy nevzniknou.
Spojené státy evropské tak spojují jen Havla a Walesu. Oba muži přitom mají už tak mnoho společného. Walesa vedl polskou opozici a po pádu komunismu se stal prezidentem. Havel sice opozici nevedl, ale byl nejznámějším československým disidentem. I on se stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem své země.
Lech Walesa přišel o prezidentské křeslo ve volbách v roce 1995 a dnes už o jednom z nejznámějších Poláků téměř neslyšíme. Také Havlova sláva pomalu pohasíná. Kritické hlasy na jeho adresu jsou čím dál tím častější. Oba muži už zřejmě splnili svou historickou úlohu. Doma nejsou vyhledávanými proroky, tak přicházejí s nápady jako Spojené státy evropské.
Až Václav Havel opustí prezidentský úřad, skončí v České republice s konečnou platností přechodné období mezi socialismem a kapitalismem. Chyby žádného dalšího prezidenta už nikdo nebude omlouvat tím, že má odbojové zásluhy, a proto „může být svůj . Od nového prezidenta budou všichni očekávat, že bude zemi řídit pragmaticky a na mezinárodním poli by si měl vysloužit respekt jako hrdý a racionální představitel evropského státu na začátku třetího tisíciletí.
Spolu s Havlem pak zřejmě velmi brzy odejdou i pánové Klaus a Zeman. Také oni jsou zosobněním transformačního období a dnes už občanům této země nedokážou nabídnout žádnou srozumitelnou vizi. Ani jeden z nich si přitom tento nedostatek neuvědomuje.
Považují-li Američané za základní hodnoty ekonomickou prosperitu, vnitřní a vnější bezpečnost země a ochranu lidských práv, pak lze říci, že Havel, Klaus ani Zeman nám nedokázali tyto hodnoty předat v jednom „balíčku . Jde totiž o hodnoty neoddělitelné. A pokud politik v čele země některou z nich opomíjí, rozvoji demokracie rozhodně nepomáhá. Z tohoto hlediska si ještě zdaleka nejlépe vede Miloš Zeman, protože Václavu Klausovi neříká nic vnitřní a vnější bezpečnost země a lidská práva také nikdy příliš hlasitě nehájil. Václav Havel zase nerozumí ekonomice a myslí si, že hospodářství bude fungovat jako malý krámek v sousedství.
Tato země nyní potřebuje vůdce, kteří dokážou občanům nabídnout vizi. K tomu je ovšem třeba, aby se objevili politici vzdělaní v západních demokraciích. Lidé, kteří vědí, co jsou skutečné hodnoty a co jen prázdné řeči.
