Je nemyslitelné, aby Italové pomáhali držet řecký penzijní systém, který je štědřejší než jejich vlastní, shrnul podstatu řeckého problému italský premiér Matteo Renzi. Právě penze jsou v centru sváru, který kulminuje mezi Evropskou centrální bankou, Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou komisí a členskými zeměmi eurozóny na jedné straně a Řeckem na druhé.
Bližší pohled do mezinárodních statistik, sestavovaných Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), naznačuje, že přes opakované škrty v důchodech a přitvrzování podmínek pro přiznání důchodu po roce 2010 nemá Řecko ještě pořád penzijní systém, který by si mohlo dovolit. Když se stejným tématem před pár měsíci zabýval deník Wall Street Journal, dospěl k závěru, že penzijní systém v Řecku byl „barokní“.
Barokní penze
Tím barokem je míněno, že v roce 2008 měli Řekové 133 různých penzijních pokladen. Slibovali přitom věřitelům jejich redukci na desetinu, ale teprve nedávno po vystavení unikátních identifikačních čísel pro každého pojištěnce zjistili, komu a kolik vlastně platí. Často to byli dávno zesnulí. Slibům věřitelů navzdory nemá Řecko dodnes provozně levnou a jednoduchou administrativu penzí se stejnými pravidly pro všechny profesní skupiny. Takže ačkoli si to nemyslíme, Česko provozuje ve srovnání s tímhle brilantní první pilíř.
Před rokem 2010 nebylo v Řecku neobvyklé, že penze dosahovala více než sto procent předchozího čistého platu: stáří mohlo být krásné. Ze základního pilíře dnes průměrná penze dosahuje 700 eur, doplňková nějakých 170 eur měsíčně navrch. Skoro polovina penzistů má nižší penzi, než je oficiální hranice chudoby 665 eur měsíčně.
Řecko je dnes chudá země, s přihlédnutím k cenové hladině má nižší HDP na obyvatele než Česko, o třetinu méně než Itálie, o polovinu méně než Německo. Má jednu z nejstarších populací v Evropě, pětina obyvatel je starší než 65 let. Navíc třetina penzistů je mladší než 65 let, protože mnozí utíkali před vyhazovem do penze, zvlášť když je k tomu nešikovně nastavené podmínky přímo naváděly.
Proti řeckému populismu je Česko téměř etalonem fiskální zodpovědnosti, a hlavně po nikom žádné úlevy nechce.
Příliv peněz do státní kasy pak ohrožuje nejen pokles mezd a hrubého domácího produktu po roce 2009, ale hlavně nejvyšší nezaměstnanost v Unii – přes 25 procent. Výsledkem ani nemůže být nic jiného než vysoké deficity penzijního systému, který přes radikálně sníženou hodnotu penzí pořád vychází jako nejdražší v Evropské unii (v poměru k HDP 17,5 procenta v roce 2012). A bude ještě dražší. Řecký nejvyšší správní soud nedávno prohlásil za protiústavní všechny škrty v důchodech, které vláda provedla v roce 2012, a označil je za neplatné. Důchody se tak musejí opět zvýšit na původní úroveň.
Zbytek eurozóny nechce tyto deficity financovat. Dílem proto, že čisté náhradové procento pro příjmový medián (ty, kteří jsou přesně v polovině spektra) je v Řecku pořád vyšší než v řadě jiných členských zemí eurozóny včetně Německa. Anebo proto, že nominální hodnota penzí je v Řecku absolutně vyšší nežli třeba na Slovensku, ve Slovinsku, v Portugalsku a ve všech zemích Pobaltí.
S tímhle budou Řekové bránit svoje „červené čáry“, o nichž „nehodlají vyjednávat“, opravdu obtížně. Vládní hnutí Syriza naslibovalo minimální měsíční důchod 700 eur, třináctý důchod k Novému roku a konec jakýchkoli dalších škrtů. Věřitelé samozřejmě mohou přistoupit na minimální garantovaný „důchod“, který by řecké seniory chránil před pádem do chudoby.
Těžko ale budou souhlasit s tím, aby se neprodloužil odchod do důchodu na to, co je běžný evropský standard (67 let). Dále aby se nekrátily penze vyšší části od příjmového mediánu či aby předčasné odchody do důchodu nebyly kráceny v souladu s pojistnou matematikou.
Věřitelé žádají
Hlavně však budou trvat na tom, aby první penzijní pilíř byl koncipován jako v zásadě dlouhodobě vyrovnaný a aby si ho Řecko platilo samo. Když víte, že nemůžete zvyšovat sazby sociálního pojistného, aby nevytvářely bariéru tvorby pracovních příležitostí, je manévrovací prostor nepatrný.
Jsou tyhle požadavky nepřiměřené? Srovnejte si to s tím, s čím se potýkají jiné země. Snaha zalíbit se není české sociální demokracii cizí. Když zjistila, že podle vzorce, který si vládní koalice sama zákonem schválila, vyšlo průměrné navýšení důchodu ani ne na stovku, prohlásila to ministryně práce Marksová Tominová za „směšné“. Na individuální úrovni to směšné je, kumulativně se to ale velice prodraží, takže ministr financí Andrej Babiš hledá „jednorázový dárek“ ještě letos, který by se do příštích let nepočítal.
Proti řeckému populismu je Česko téměř etalonem fiskální zodpovědnosti, a hlavně po nikom žádné úlevy nechce. Dokonce i pro průměrně výdělečné občany je český systém ve skutečnosti o dost tvrdší než ten řecký. Pokud to nevíte, tak od letoška u nás první redukční hranice začíná od 44 procent průměrné mzdy a všechno nad to se implicitně daní působivou sazbou 74 procent, jež krátí „výpočtový základ“ pro penze. Od čtyřnásobku průměrné mzdy se do „výpočtového základu“ nezapočítává nic. Jinak řečeno, implicitní daň je rovných sto procent. Nyní litujte Řeky.
Čtěte také:
Tsipras vyhlásil referendum o návrzích věřitelů, jsou prý neúnosnou zátěží
Řecko má pět dní k odvrácení Grexitu, reformy musí přijmout, zní z Bruselu
Vklady v řeckých bankách klesly v květnu nejníže za skoro 11 let
Řecký dluh zůstal udržitelný, není třeba jej odepisovat, tvrdí analýza
