Víno Abaton stojí za zapamatování, restaurace také
Jedenáct polovičních chodů dělených mezi dva se rovná degustačnímu menu se dvěma víny za necelých šestnáct stovek na osobu. Na tolik vás přibližně přijde i ve dvou obvyklá kombinace tří předkrmů, dvou hlavních jídel, zákusku, dvou vín a dvou vod. Jedním vínem byla na začátek velice příjemná obyčejná lehká rozlévaná retsina, volba bílá i růžová, ta bílá je „retsinovitější“, tedy chutná více pryskyřicí, kterou se vymazávají sudy, v nichž se víno ukládá. Druhým bylo to nejlepší řecké víno, jaké jsem kdy pil a které pod jménem Abaton k mému velkému překvapení dosahovalo kvality takového Amarone della Valpolicella nebo Château-neuf-du-Pape. Do té doby jsem řecká vína znal jako příjemně pitelná, ale nijak výrazná a ničím nevynikající. Hutný korpulentní abaton stojí za zapamatování, ale pít se dá opravdu jen na závěr a v malém, má čtrnáct a půl procenta alkoholu. Jestliže místo něho zůstanete u retsiny, ušetříte přes tisícovku.
Taverna Olympos je velký členitý prostor, pravděpodobně předělaný z nějaké dřívější prodejny (tam je hned vedle nenápadného vstupu soukromý salónek) probourané činžákem přes celé přízemí až do zahrady, z níž je velká část zasklená a proměněná na skleník neboli zimní zahradu. Výběr jídel je velký a zajímavý, třebaže v něm chybějí některé standardní řecké speciality jako špenátový piroh „spanakopita“ nebo česneková bramborová kaše a věnuje možná až zbytečně moc místa různým salátům. Má vždy alespoň dvě čerstvé ryby, několik druhů mořských potvor a velký výběr jehněčího. Obsluha vstřícná, znalecká a ochotná, ač při větším počtu zákazníků v rozsáhlém prostoru chvílemi zapomnětlivá. Jste-li od ní až někde na druhém konci, musíte se jí občas domávat. Takže volte, jak praví staré úsloví, stůl nedaleko číšníka.
Řecká kuchyně je poměrně jednoduchá, i v té nejlepší kvalitě se nevyznačuje velkou vynalézavostí a fantazií jako francouzská, italská nebo třebas i turecká a libanonská. Na druhé straně i v tom horším provedení je téměř vždy chutná a lehce stravitelná, jednak právě svou jednoduchostí, jednak středomořskými ingrediencemi, mezi nimiž vyniká hodně pikantní panenský olivový olej. Rozdíly v kvalitě tedy nespočívají ve vymýšlení nových kombinací, nýbrž v čerstvosti, lehkosti úpravy a proporcích více méně týchž ingrediencí.
Olympos peče vlastní překvapivě čerstvě moučné a křupavé placičky pity, které se podávají už rozčtvrcené a ještě horké hned k prvním předkrmům, jimiž jsou nejběžněji humus a tarama. Humus je na kaši šlehaná vařená cizrna se sezamovou kaší zvanou tehina, štědře polévaná olivovým olejem. Běžný předkrm čili „meze“ v celém východním Středomoří. Tarama je specificky řecká, vlastně ještě přesněji kyperská, a dělá se z červených jiker středomořských ryb (tuším pražmy či parmice), které se pošlehají s cibulí, citronem a strouhankou na kaši. Ta se podobně jako humus nabírá na kousky pity. Humus je už dnes v Praze dost běžný a řecká úprava je chuťově trochu méně výrazná než turecká nebo arabská, které ji ještě zdobívají praženými piniovými oříšky a červeným a mírně nakyslým práškovým kořením podobným šafránu zvaným sumak. Taramu jsem v Česku zatím viděl jen v těch několika řeckých restauracích a možná se už dostane i v Tesku (v Anglii je běžně k dostání ve všech supermarketech). Jako předkrm poskytuje lehce „mořský“ úvod do chuťových variací, jakými východní Středomoří oplývá. Tarama taverny Olympos je hutněji červená, než je obvyklé, což svědčí o silnějším obsahu jiker v poměru k ostatním ingrediencím.
Challumi na grilu jsou plátky soudržného, teplem neroztaveného, ale ne příliš tuhého ovčího sýra (taková tužší mozzarella), grilované na roštu, podávané s trochou salátu a citronem na pokapání sýra – další standardní vděčný a téměř nepokazitelný chutný předkrm. Čtvrtým je lilek na grilu, velký podélně napůl rozkrojený a otevřený baklažán, hustě zalitý olivovým olejem, do měkka propečený a vystlaný droleným sýrem Feta a drobně posekanými sladkými červenými paprikami. Baklažán je zevnitř lehce pročesnekovaný a propečený do měkka, ale drží pohromadě, dřeň není rozpeklá na kašičku (jak to mám raději já, ale to je jen osobní preference). Pátým jsou smažené papriky se sýrem: štíhlý zelenobílý paprikový lusk, otevřený jen shora od stonku, vycpaný ovčím tvarohem a narychlo osmažený, jehož hořkokyselá pikantnost přechucuje slaný tvaroh do mírné sladkosti.
Kalamáry ve víně jsou trochu zklamáním, vínová omáčka je příliš tekutá a řídká, nedostatečně ochucená a zahuštěná (rajčaty, cibulí, česnekem, kořením). Maso kalamárů, chobotniček a sépií je samo o sobě bez valné chuti a gumovité a potřebuje delší dušení v omáčce husté, ochucené, která je obalí, obejme a pomazlí. Pražma přichází jednoduše grilovaná, ale mírně přepečená do vyschla a droliva, prospělo by jí trochu více šťavnatosti, tedy o pár minut méně grilování. Pražma je ryba štíhlá, s tenkým masem, které se rychle propéká. Mnohem lépe se vydařil větší a buclatější mořský vlk, z něhož i čtvrtina tvoří slušnou porcičku pro každého. Ten zůstává šťavnatý, porcuje se snadněji na celistvější kusy a je všeobecně pro většinu labužníků aristokratem mezi rybami. Jednoduchým grilováním s trochou vonných bylinek, soli, pepře, citronu a oleje je pokaždé laskavý k jedlíkům. I zde prvotřídní dílo bez poskvrny.
A přece jen kousek vynalézavosti (možná i české kuchařské fantazie) vložil kuchař do dvou jehněčích dušenic. Giuvetsi (v Turecku známý jako güveç a u jižních Slovanů džuveč) jsou kousky jehněčího v olivovém oleji, rajčatech a česneku, trochu přikořeněn, dušené ve víně a pak zapékané v keramické misce společně s těstovinou ve tvaru zrnek rýže, pokryté křupavou kůrkou strouhaného sýra. Kleftiko je opět jehněčí s mrkvičkou a cibulí dušené v rajčatech, kořeních a hojnosti citronové šťávy, zabalené v pečicím papíře. Obojí šťavnaté, prochucené, proměklé, štědré a poctivé. Zákusek kantaifi je příliš vychlazený a do gumovita zvlhlý, ale mně se skoro žádný zákusek nezavděčí, takže vše při starém.
Taverna Olympos
Kubelíkova 9
130 00 Praha 3
tel.: +420 2 22 72 22 39
mail: rezervace@taverna-olympos.eu
Otevírací doba: Po–Ne 11.30–24.00
Jídlo - 43/50, servis 19/20, prostředí 9/10, nápoje 7/10, value for money 10/10, celkem 87
+ Poctivá řecká kuchyně s velkým výběrem ryb a jehněčího, prostorné světlé prostředí, kvalitní a levné víno retsina
- Žádná negativa, která stojí za varování
Výběr z jídelníčku:
2 ks Pečené pikantní papričky plněné fetou 120,–
550g Grilovaná zelenina 185,–
270g Smažená cuketa 90,–
150g Keftedakia (masové kuličky) 110,–
7ks Tyropites (sýrové taštičky) 125,–
200g Chaloumi zapečené s rajčaty 175,–
270g Gyros 165,–
270g Suvlaki telecí 265,–
270g Suvlaki mix 215,–
300g Jehněčí kotletky 290,–
600g Mix grill pro 2 osoby (Mix gril pro 1 osobu + suvlaki vepřové, kuřecí filet ) 345,–
600g Taverna maso pro dva (jehněčí steak a suvlaki jehněčí, telecí suvlaki, telecí kare, vepřové suvlaki, vepřová kotleta) 600,–
450g Musakas (lilek, mleté maso, brambory, bešamel) 265,–
450g Paputsaki (lilek plněný mletým masem, krém, rajče) 265,–
450g Zelné listy plněné mletým masem a rýží 195,–
350g Jehněčí kotsi (jehněčí kolínko pečené s hráškem a bramborami) 270,–
400g Sutzukakia Smirneika (mleté masové válečky v ostré rajčato-paprikové omáčce) 225,-
300g Kalamari plněné sýrem, rajčetem a paprikou 350,–
Baklava (jemné listové těsto, prokládané ořechy a zalité medovým sirupem) 90,–
Ořechový moučník 70,–
Bugatsa (teplé listové těsto s vanilkovým krémem sypané cukrem a skořicí) 80,–
Mandlový dort 70,–
Vína
Retsina 0,25l džbánek 60,-
0,9l džbánek 220,-
Retsina 0,75 l 230,-
Olympos Kechribari 0,5 l 140,-
