Šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová by chtěla Řecku povolit delší lhůtu na dosažení fiskálních cílů, jimiž bylo podmiňováno čerpání finanční pomoci v hodnotě 130 miliard euro. Zároveň dal MMF najevo, že jednak v téhle chvíli peníze „ze svého“ Řecku nedá, ale současně paní Lagarde navrhla, že kromě poskytnutí více času lze Řecku pomoci ještě úlevou na splácení dluhu v podobě jeho restrukturalizace.
Jenomže Řecko už svoje závazky vůči komerčním věřitelům restrukturalizovalo letos na jaře, a protože to zjevně nestačí, přijdou na řadu další typy věřitelů. MMF jako „preferred creditor“ nic odepisovat nebude, a pokud si chce zachovat své postavení v mezinárodních financích, ani nemůže. Evropská centrální banka, která drží ve svém portfoliu řecké dluhopisy v řádech desítek miliard napřímo, a ještě mnohem více prostřednictvím řecké centrální banky, také prohlásila, že jí tahle role stříhané ovečky také nesluší.
V podstatě tak přicházejí do úvahy jen ostatní evropské země, které půjčily Řecku v rámci prvního záchranného balíku z května 2010 bilaterálně, anebo prostřednictvím Evropského fondu finanční stability (EFSF), takzvaného eurovalu. Teď malá odbočka: to, že Řecko nebude schopno splácet, se ví již dlouho. Problém je, že například ani MMF nechtěl připustit, že na to aby se řecká ekonomika dostala ze současného svrabu (který trvá už od roku 2009), budou muset jeho věřitelé valnou část svých pohledávek za Řeckem odepsat.
Na podzim roku 2010 publikoval MMF takzvanou Staff Position Note pod názvem „Default in Today's Advanced Economies: Unnecessary, Undesirable, and Unlikely“. Slovní komentář zdůvodňuje téměř v diametrálním rozporu to, co v případě Řecka ukázaly už tehdy číselné přílohy. A sice že default je nejen pravděpodobný, ale v případě poklesu řecké ekonomiky i nevyhnutelný. Shodou okolností tuhle analýzu psal člověk, kterého docela dobře znám, a tak jsem se ptal, jak moc na něm někdo klečel, aby napsal, že Řecko není zralé na default, ačkoli jeho vlastní výpočty to potvrzovaly? Rozhodně z toho neměl žádnou radost, dost zle se šklebil.
Zrovna tak všechny vlády, které před více jak dvěma lety tvrdily svým občanům, že Řecku se půjčuje, nikoli „dává“ a že to Řecko „zaplatí do posledního centu i s úrokem“, musely od správců státních finančních a aktiv a pasiv dostat informaci, že zrovna tahle půjčka je ohrožená. Vzhledem k tomu, že Řecko bude mít příští rok veřejný dluh k HDP někde na úrovni 180 procent, a MMF tentokrát situaci na růžovo nelakuje, ale naopak potřebu odpisu pohledávek zdůrazňuje, dostanou vlády příležitost na reparát.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka
Že kdysi slibovaly splacení do posledního centu i s úrokem? No jo, no. Vůbec bych nepodceňoval dopad tohoto prohlédnutí na „dynamiku evropského integračního procesu“ a jeho žádoucnost a důvěryhodnost v očích občanů. A ten moment, kdy buď Řecko zbankrotuje, anebo financující vlády přiznají barvu, by nebyl daleko, kdyby… Kdyby se nerýsovala třetí možnost: ještě trochu peněz přihodit. Brzy budeme vědět, jaká je politicky preferovaná varianta.
