Zdálo by se, že je to pravda, protože bankovní sektor je výrazně silnější a ECB od něj nakoupí bez vytáček jakýkoli finanční hnůj, takže dominový efekt nehrozí. To je ale jen pokračování ve velmi zúženém, ekonomistním přístupu ke krizi společné evropské měny.
Ve skutečnosti bylo nejméně nebezpečné vytlačit Řecko z eurozóny na začátku krize. Na stabilizaci jeho navrácené drachmy a skutečné obnovení ekonomického růstu by tenkrát stačil zlomek z těch 170 miliard eur, kolik záchrana Řecka dosud stála. To je mimochodem státní rozpočet ČR na čtyři roky a česká ekonomika je přitom svým rozměrem srovnatelná. Nyní by odchod Řecka z eurozóny znamenal okamžitý státní bankrot země a definitivní ukončení splácení záchranných úvěrů.
Vzhledem k vývoji stabilizace eurozóny by pak ztráta skončila v bilanci Evropské centrální banky, která by ji musela odepsat na vrub svého kapitálu, z něhož 27 procent náleží berlínské vládě. Účet v rozsahu desítek miliard eur by tak přistál na jejím stole a němečtí voliči by se celkem oprávněně ptali, zda to fakt nešlo udělat levněji a rychleji. Odpověď je absolutně jasná a v Německu je již etablovaná politická strana, která to řekne hodně nahlas.
Případný odchod Řecka tedy posílí politické síly stojící proti euru a současnému modelu evropské integrace v mnoha dalších zemích. To mimochodem autor této glosy nepovažuje za škodlivé. Za nebezpečný takový vývoj ale nesporně považuje kancléřka Merkelová a dobře si uvědomuje všechna rizika. A tak jsou řeči na téma „ať si ti Řekové jdou, když chtějí“ jen poněkud nemístnou předvolební agitací ve prospěch řeckých proevropských stran.
Čtěte více:
Řecké volby prověří sílu eurozóny
V Řecku před volbami sílí radikální levice, může získat většinu
Nejistota v Řecku sráží euro, propadlo se na devítileté minimum
