Řecko je v částečné platební neschopnosti. Takový verdikt vynesla minulý týden vlivná ratingová agentura Standard & Poor’s; navzdory všemožným snahám europolitiků zemi zachránit, a ochránit tak zájmy velkých evropských bank, které jsou v Řecku zainteresovány.
Foto: Profimedia.cz
Známkuje-li ratingová agentura firmu, je zhoršení ratingu signálem, že ji management nevede nejlépe. Když známkuje stát, je horší rating signálem, že země není dobře spravována. V uplynulých asi dvou letech byla správcem Řecka, jeho „managementem“, zejména koalice internacionálních struktur v čele s Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou unií a Evropskou centrální bankou. Je to tedy tento „management“, který draze vede Řecko ke kolapsu. Jde tudíž o selhání tohoto „managementu“ (jakkoli nelze významný díl viny upírat ani řeckým vládám – zejména těm předchozím).
Už finanční krizi, která té dluhové předcházela, lze vidět jako selhání managementů. Bankovní manažeři fatálně chybovali, když nepochopili komplikované cenné papíry a jejich rizikovost, když se nedokázali přizpůsobit globálním ekonomickým podmínkám nového tisíciletí a vstřebat úplně jinou roli Asie ve světě. Finanční krize jasně ukázala, že idea takzvaného manažeria lismu (přesvědčení, že někteří lidé mají schopnost uřídit obrovskou organizaci, třeba mezinárodní banku), je mylná. Jak říká britský ekonom Chris Dillow, jde o pouhou ideologii, která měla pomoci obhájit závratné platy nejvyšších šéfů velkých společností.
Je to paradoxní. Navzdory selhání managementů firem při finanční krizi přetrvává přesvědčení, že dluhovou krizi vyřeší management ještě rozsáhlejšího celku, totiž celé země. Nebude tomu tak. A pokud ano, za cenu nesmírných nákladů. Možná to zní tvrdě, ale pro Řeky by bylo nejlepší, pokud by byli už před dvěma lety ponecháni svému osudu, použili vlastní síly a zdroje a našli vlastní řešení, jak z krize ven.
