Představa, že Řecko díky uprchlíkům dotlačí Evropu k ústupkům, nemá oporu v realitě
Kdo loni v létě tvrdil, že ani pohled na prázdné bankomaty nepřiměje Řecko k plnění jakéhokoli programu slíbeného věřitelům, měl pravdu. Stereotypní představy o dlužnících, kteří jsou ochotni kvůli překlenovací půjčce cokoli naslibovat, ale jen málo skutečně udělat, se naplňují stejně jako ty o věřitelích. Ti běžně tlačí dlužníky k „rolování“ půjčky.
V řeckém případě samozřejmě již všichni komerční věřitelé, kteří kdysi nakoupili tamní vládní dluhopisy „v dobré víře“, dávno zmizeli. I pravidlo má výjimku, kterou představují zástupci „supích fondů“, již s vysokou slevou nakupují v časech hrozícího kolapsu, aby během přechodného zklidnění po každém „bailoutu“ vydělali. Naposledy zaplnili svoje hřadovací místa v kavárně hotelu Grande Bretagne na aténském náměstí Syntagma, nejfajnovějšího ve městě, loni na jaře.
O‹ciální věřitelé z řad institucí, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF) a Evropská centrální banka, se existenčních dopadů v případě selhání dlužníka obávat nemusejí, jakkoli je pro ně velmi nepříjemné. MMF má ze smluv již od svého založení na konci druhé světové války přednostní postavení, jeho pohledávky musejí být uspokojeny jako úplně první před jakýmkoli jiným dlužníkem. Centrální banky, které si mohou tisknout vlastní měnu, pak nemohou zbankrotovat jaksi z de ‹nice. Za peníze poskytnuté eurovalem, tedy EFSF, případně ESM, ručí členské vlády eurozóny.
Pro ně by byl státní bankrot Řecka politicky velmi nepříjemný, zvlášť proto, že se dušovaly voličům, že žádné peníze do černé díry neházejí.
ŠKLEB HISTORIE
V týdeníku Euro jsme o potřebě důkladné restrukturalizace řeckého dluhu včetně odpisu značné části jistiny a znovuzavedení drachmy
svého času popsali stohy papíru, takže je vcelku zbytečné opakovat všechny argumenty. Při pohledu na čtvrtletní vývoj HDP a salda zahraničního obchodu se zbožím i službami je zjevné, že se vlastně všichni na jižním křídle eurozóny alespoň trochu vzchopili – od solidní dynamiky Španělska až po zotavující se Kypr, s nímž se přitom věřitelé moc nepárali. I ten roste. Jedinou výjimkou v našem přehledu je Řecko. Na rozdíl od Mohameda ElEriana bych přitom příliš nespoléhal na vyjednávací sílu, kterou Řecku dodala uprchlická krize. Jedna věc je precizně kvanti‹ kovat vzniklé nepředpokládané výdaje a ty samozřejmě při posuzování řeckých ‹ skálních čísel zohlednit.
Druhá je neplnit reformní přísliby a opatření, pokud jde o strukturální reformy, k nimž se řecká strana zavázala. Spojitost mezi těmito dvěma okruhy problémů je fakticky nulová. Ve skutečnosti nejde o čísla, ale o vůli.
Řecká politická reprezentace si musela přestat myslet, že má v ruce nukleární zbraň v podobě uprchlíků, nejpozději v momentu, kdy strop na jejich přijímání oznámilo Rakousko. Vídeň vnutila uzavření hranice všem tranzitním zemím, které pochopitelně nechtěly připustit, aby se uprchlíci kumulovali na jejich území. Řecko tak je fakticky alespoň na nějakou dobu vydáno na milost a nemilost Turecku, které může propouštět imigranty přes moře na nedaleké řecké ostrovy, zatímco tamní možnost předání štafety je silně omezená. A to je – připusťme – velmi nevábný škleb historie.
Turecko je – pokud nedostane od EU, co po ní chce – paradoxně schopno tlačit na Unii s o dost větším efektem než Řecko. Ostatně Evropská komise už přišla s návrhem na zavedení bezvízového styku, aniž by Turecko splnilo všechny povinnosti, zatímco nikdo neslyšel, že by se někdo přimlouval za to, aby Řecko nemuselo dělat penzijní reformu.
KOMPARATIVNÍ VÝHODA
Německá kancléřka omezení počtu azylantů ve vlastní zemi odmítá, čímž mimochodem vyvolává zájem žadatelů. Zároveň ale musí být Rakušanům v hloubi duše vděčná, že jí umožnili zachovat si tvář, protože se migranti do Německa nemají kudy dostat.
Bez jasných a přísně uplatňovaných limitů na jejich celkový příliv do Unie navíc nemá vnitřní redistribuční systém „kvót“ naději na úspěch. Jednak potenciálně přemísťujete velmi vysoké počty, jednak jej nebudou migranti nikterak respektovat a vždy se pokusí dostat do „své“ preferované, nikoli jim přidělené cílové destinace.
Jsem také zvědav, jakého přijetí se dostane nápadu na zavedení výkupného za odmítání azylantů. Čtvrt milionu eur za osobu, pokud by je „ti, kteří nechtějí“, přes Brusel odváděli „těm, kteří je už mají“, to by mohla být komparativní výhoda, kterou aby na hlubokém evropském jihu jeden pohledal.
HDP VE STÁLÝCH CENÁCH (změna v %, mezičtvrtletně)
Zdroj: Eurostat
Česko zažilo v posledních třech letech podstatné ekonomické oživení – tempo růstu kulminovalo loni i díky jednorázovým faktorům.
Řecko je pořád v mimořádně špatné kondici – o nějakých viditelných odrazech ode dna se stále nedá mluvit.
Španělsko je vydáváno za „mediteránní“ úspěch a je pravda, že ekonomika vykazuje v posledních dvou letech zpravidla výrazně lepší čísla než evropský průměr.
Itálie je země, která vykazuje mizernou hospodářskou dynamiku minimálně poslední čtvrtstoletí, ale poslední kvartály jsou přece jenom ve znamení oživení.
Kypr si zažil své, ale loňský rok je jednoznačně ve znamení ekonomického oživení – markantní rozdíl oproti Řecku.
Řecko si muselo přestat myslet, že má v ruce nukleární zbraň v podobě uprchlíků, nejpozději v momentu, kdy strop na jejich přijímání oznámilo Rakousko. Řecko i Portugalsko jsou srovnatelně velké ekonomiky jako Česko, Španělsko je čtyřnásobné.
Portugalsko, Španělsko i Řecko mají rozvinutý cestovní ruch, jde o velmi oblíbené letní destinace. Aktivní bilance v cestovním ruchu by měla kompenzovat schodky v obchodu zbožím.
Průmyslové země typu Česka mají výrazně aktivní zbožovou bilanci a měly by být komplementární s Jihem poskytujícím spíše služby. V našem případě je díky cestovnímu ruchu kladný i obchod službami.
V posledních třech letech má trvale vysoké přebytky Česko a Španělsko, Portugalsko má nevýrazná aktiva, Řecko je přes příjmy z cestovního ruchu a námořní přepravy stále de˘icitní.
SALDO OBCHODU ZBOŽÍM A SLUŽBAMI: V ŘECKU ANI TURISTICKÁ SEZONA NEDOVEDE SPRAVIT CELKOVOU PASIVNÍ BILANCI (v mil. eur, sezonně a kalendářně upraveno)
Řecko
Portugalsko
Španělsko
Česko
2013 Q2
933*
490,3
2494,8
8627*
2013 Q3
1416*
229
2070,8
7838*
2013 Q4
1074*
454
2316,6
8249*
2014 Q1
679,5*
77,7
2950,2
6329*
2014 Q2
1675,4*
336,7
2448
5032*
2014 Q3
1019,1*
76,9
2547,4
6599*
2014 Q4
1074,5*
317,7
2461,7
8013*
2015 Q1
650,3*
463,2
2833,9
7602*
2015 Q2
189,9*
85,7
2258,8
5301*
2015 Q3
1077,7*
486,5
6332*
2015 Q4
371*
569
2925,3
7685*
Poznámka: * předběžné
Zdroj: Eurostat
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz
