Kdo by do těch Řeků řekl, že dokáží udělat něco opravdu dobře? Možná je v tom sice zase jenom kalkul, jak předvést Evropské komisi, že skutečně snižují počty státních zaměstnanců. Letos jich mají propustit rovné čtyři tisíce. Ovšem v principu je zrušení staré, zbyrokratizované a zkostnatělé instituce a její náhrada novou společností tím nejlepším řešením, jaké lze při naprosté většině reorganizací státních institucí zvolit.
Kdo někdy zažil nějakou reorganizaci a z ní pramenící pocity marnosti a zbytečnosti, ví dobře, o čem je řeč. Tichá, pasivní rezistence a neustále se vracející zaběhlé praktiky, nemizející ani přes zásadní obměnu personálu, vhánějí reformátorům slzy do očí.
Naprosto výmluvným příkladem jsou české pokusy omezit státní administrativu, které probíhají tak, že se zpravidla zruší neobsazená místa a pak se shánějí peníze, protože platy z neobsazených míst si už dávno rozdělili zaměstnaní úředníci. A ti všichni mají přece nějakou agendu, kterou musejí řešit. Tudíž je nelze propustit. Za čas se pak ukáže, že ten úředník je na tu agendu málo a musejí se mu přijmout dva podřízení.
Přebujelé úřady
Že většina agendy je agendou sloužící jen a pouze uvnitř úřadu, je sice naprosto zřejmé, ale prakticky neřešitelné. A čím je úřad větší, tím je větší i podíl této agendy na práci jeho úředníků. Známé pravidlo profesora Parkinsona tvrdí, že každý úřad roste až do velikosti, kdy přestane komunikovat s okolím a pracuje jen sám pro sebe. Zní to sice jako humorná nadsázka, ale skočte se občas podívat na nějaké ministerstvo.
Vzít si tak příklad z Řeků a zrušit pro začátek třeba ministerstvo kultury a někde vedle zkusit postavit nové, menší, činící opravdu jenom to, co od takového ministerstva společnost potřebuje. Bylo by takové ministerstvo počtem zaměstnanců poloviční, čtvrtinové, osminkové? Možná by nebylo vůbec. A jak by dopadly jiné úřady? Ale zapomeňme. Něco takového se může stát jenom v Řecku.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
