Když přijde řeč na Mexiko a odvážné investice, zůstane jméno Carlos Slim Helú, jehož nositelem je druhý nejbohatší muž světa s majetkem 77 miliard dolarů, málokdy dlouho nevysloveno. Španělsko není výjimkou. Již od roku 2011 byl Slim většinovým vlastníkem katalánské banky La Caixa (dnes Caixa Bank), jeho realitní firma Inmobiliaria Carso do portfolia zařadila 439 nemovitostí a od roku 2012 vlastní necelá dvě procenta společnosti Prisa, vydavatele největšího španělského deníku El País.
Se slušnou dávkou historické ironie se však loni ke Slimovi začaly přidávat desítky dalších Mexičanů – po pěti stoletích, kdy investice s vidinou návratnosti putovaly přes Atlantik opačným směrem.
Podle Antonia Hernándeze, madridského investičního experta firmy KPMG, jehož na přelomu ledna a února citoval právě El País, se Mexiko loni stalo šestým největším světovým investorem do španělské ekonomiky a dvojkou ze všech zemí mimo Evropskou unii.
Mexičtí dobyvatelé
Do roku 2013 investovali Mexičané do Španělska celkem 21,5 miliardy dolarů, uvádí studie banky Santander, největšího španělského finančního ústavu. V roce 2014 už přibylo dalších 1,4 miliardy dolarů a zhruba tolik i za první polovinu roku 2015 (což je podle Hernándeze poslední dosud dostupný údaj). V roce 2014 to znamenalo, že Mexiko obstaralo téměř 40 procent veškerých latinskoamerických investic ve Španělsku, zatímco loni už podle všeho bylo nejpilnější investorskou zemí.
Je to svým způsobem logické. „Pro latinskoamerické investory je díky absenci jazykové bariéry Španělsko nejpřirozenější branou na evropský trh,“ řekl deníku Financial Times Massimo Cermelli, profesor z madridské Deusto Business School.
Druhým důvodem je podle něho skutečnost, že právě na Španělsko silně dolehla evropská recese, což má pro investory příznivý dopad na ceny, nemovitostmi počínaje a celými firmami konče. „Nezapomínejme, že pustit se do podnikání v Madridu, Barceloně nebo Valencii je dnes levnější než kdekoli jinde v Evropě,“ řekl pro El País ekonom José Carlos Diez z univerzity v Alcalá de Henares nedaleko Madridu.
Stejně jako kdysi španělští dobyvatelé ani dnešní mexičtí investoři však nechtějí zůstat na pobřeží. Například potravinový konglomerát Gruma, jenž loni převzal část byznysu od evropské pobočky americké firmy Azteca Foods, chce ze Španělska udělat základnu pro export do nejméně dvaceti zemí v Evropě, na Blízkém východě a v Africe.
Dalšími faktory mexické expanze do Španělska jsou relativní nasycenost domácího trhu a snaha vyvázat se ze závislosti na poměrně pomalu rostoucí americké ekonomice.
Spojené státy pochopitelně zůstávají daleko největším exportním trhem, takže jakýkoli tamní otřes se na Mexiku nepěkně podepíše. Španělští byznysmeni sami nejsou v Mexiku žádnými nováčky: ve zhruba šesti tisících firmách tam mají nainvestováno přes 51 miliard dolarů; jen Američané a Nizozemci v Mexiku investují více.
Krvavý byznys
Nejoblíbenějším sektorem jsou finance; kromě zmiňovaného Slimova podílu v Caixa Bank mají Mexičané v rukou části bankovních domů Popular a Sabadell. Kromě toho se věnují těžkému průmyslu a potravinářství.
Například konglomerát Bimbo México, již od roku 2011 vlastník stejnojmenného španělského podniku, převzal loni za 209 milionů dolarů konkurenta Panrico. Celkem má Bimbo México na španělském trhu (prostřednictvím pobočky Bimbo Iberia) více než stovku potravinářských značek. Jiný mexický obr, Sigma, zase převzal španělské masokombináty Campofrío za 354 milionů dolarů.
Ve chvíli, kdy celou latinskoamerickou ekonomikou obchází strašidlo hrozící recese, vidí Mexičané starou vlast jako nové eldorádo. Španělé mohou jen doufat, že to bude méně krvavý byznys než před půl tisíciletím ten jejich.
Čtěte také:
