Ivana Schmidtová s manželem se věnovali pronájmu nemovitostí. Do recyklace plastu, v níž se nakonec prosadili, je přivedl nesplacený dluh jednoho zákazníka. Aby se mohli vrhnout do nového oboru a koupit první stroj, museli prodat chalupu.
K současnému podnikání se Ivana Schmidtová dostala náhodou. V roce 2000 s manželem pronajímali skladové prostory, nájemce neměl na úhradu, a tak na místo ní nechal plastové přepravky.
„Byli jsme nuceni s nimi něco udělat. A tak se zrodil nápad rozdrtit je,“ vzpomíná Ivana Schmidtová, jak s manželem začali podnikat s regranuláty. Jde o recyklovanou obdobu originálního plastového granulátu, který pak odběratelé zpracovávají na hotové plastové výrobky. Z něj se vyrábějí v podstatě všechny plastové výrobky kromě těch, které jsou určené pro potravinářství.
Manželé sehnali českého výrobce drticích mlýnů na plasty a začali s ním jednat. A protože byli bez finančních prostředků, aby mohli koupit svůj první stroj, vyměnili ho za svoji chalupu. A poté založili firmu Recyplast.
Po předchozích zkušenostech s druhotnou platební neschopností bylo pro podnikatele nejtěžší obnovit v sobě důvěru v zákazníka. „Musela jsem si ujasnit v hlavě, že v tomto oboru fungovala obchodní etika, na kterou jsem od zákazníků z předchozího podnikání nebyla zvyklá,“ líčí Ivana Schmidtová.
V době, kdy manželé Schmidtovi do tohoto oboru vstoupili, existovala na trhu již zavedená konkurence, kterou zakládali lidé z plastikářského průmyslu.
„Vstoupili jsme do tohoto oboru absolutně neznalí problematiky. A právě v tom se projevila podnikatelská etika konkurence. Náš první zákazník nejenže odebral naši veškerou produkci, ale k mému překvapení bez problémů platil, a ještě k tomu nám radil ve výrobní oblasti. Pomohl nám v začátcích, čehož si dodnes velmi cením,“ říká Ivana Schmidtová.
Tam, kde plasty končí i začínají
Právě specifický obor podnikání nutí majitelku firmy neustále vysvětlovat, čemu se podnik vlastně věnuje. „Často dostávám otázky: Vy jste ti, kdo zpracovávají odpad, který vytřídíme do žlutých kontejnerů? Ne, nejsme, odpovídám. A začíná vysvětlování o tom, že velké množství plastového odpadu vyprodukují také firmy,“ popisuje Ivana Schmidtová. Většina suroviny, kterou v R ecyplastu zpracovávají, pochází z odpadů z průmyslových podniků. Zhruba osm procent pak tvoří odpad vytříděný veřejností ve žlutých kontejnerech. Zvýšení jejich podílu zatím není reálné.
„Před časem jsme se snažili oslovit firmy zpracovávající plasty vytříděné veřejností a nabídli jsme jim výkup vytříděných tvrdých plastů. Ale neuspěli jsme. Je pro ně jednodušší slisovat vše dohromady a vyvézt do Německa, kde mají laserovou technologii, jak odpad správně vytřídit. Takový stroj má pořizovací hodnotu zhruba 90 milionů, na což my nedosáhneme,“ podotýká podnikatelka.
Zmíněných osm procent tak tvoří odpad, který jsou ochotní vytřídit ve sběrných surovinách. Jde například o plastové přepravky na ovoce a zeleninu a další větší kusy plastu.
Firemní rodina
Na rozdíl od mnoha jiných oborů firma nemusí bojovat s levnou asijskou konkurencí. Ta zahlcuje evropský trh spíše nejrůznějšími plastovými výrobky než surovinou pro jejich výrobu.
Firmě se podařilo překonat ekonomickou krizi na konci roku 2008 a v roce 2009, i díky pomoci zaměstnanců. Pak ji ale postihla další rána. Manžel Ivany Schmidtové náhle zemřel.
„Potom bylo všechno těžké. Z hodiny na hodinu jsem zůstala na všechno sama. Na rodinu i na firmu. Ale mám skvělé dcery, skvělé spolupracovníky a skvělé zaměstnance, kteří se společně se mnou zapřáhli do té pomyslné káry a táhli ji z bahna ven. A zůstalo mi i pár přátel, kteří pomáhali, kde se dalo,“ vypráví Ivana Schmidtová.
„Není to fráze, v nejtěžších chvílích zjistíte, kdo za vámi opravdu stojí a komu za to nestojíte,“ doplňuje podnikatelka. Bezprostředně po manželově smrti uvažovala, že činnost firmy ukončí, pokud se ji do roka nepodaří zkonsolidovat.
„Nejsem typ, co pláče nad rozlitým mlékem. Snažím se i z toho špatného poučit a vybrat si to dobré. Firmu jsme ozdravili a dnes nemám důvod pouštět si do hlavy takové myšlenky. Už jenom proto, že bych tím své firemní rodině přidělala nemalé starosti se sháněním zaměstnání, což v našem regionu není vůbec jednoduché,“ říká Ivana Schmidtová.
EU zapomněla na firmy
I když sama příliš nesouhlasí s politikou Evropské unie, v oblasti tlaku na třídění odpadu považuje její přístup za správný. „Když se mě někdo zeptá, v čem podnikám, tak odpovídám, že zachraňuju planetu,“ podotýká s úsměvem.
I když i tady vidí prostor pro zlepšení. „Plastový odpad není jen z domácností jako komunální, ale produkují ho i firmy, na které se zaměřujeme my. V této výrobní sféře přitom EU tuto problematiku neřeší,“ upozorňuje Ivana Schmidtová.
| Co je to plastometr? |
|---|
| Aby měl plastový granulát požadované vlastnosti a kvalitu, disponuje firma vlastními laboratořemi. V nich se nacházejí přístroje neobvyklých názvů, jako je plastometr nebo tvrdoměr. První stanovuje takzvaný index toku taveniny, který slouží pro kontrolu jakosti a homogenity vyráběného materiálu. Tvrdoměr zase udává mechanické vlastnosti materiálu, které se měří vtlačováním zkušebního tělíska. |
I když při výrobě plastového regranulátu není příliš prostoru pro inovace, snaží se ve firmě neustále zlepšovat zavedené postupy. „Každý den se učíme z chyb předešlých dní,“ poznamenává majitelka firmy.
Za to, že se její firmě daří i po patnácti letech podnikání, vděčí svému receptu na úspěch. „Po každém pádu se stačí vždy jen postavit. Chce to dobrou kondičku, trochu tvrdohlavosti a ty správné lidi, kteří kopou za váš tým,“ připomíná Ivana Schmidtová.
