I když stát musí šetřit, podpora exportu a konkurenceschopnosti českých firem zůstává jednou z priorit. Během pár dní otevírá vládní agentura CzechTrade bránu exportérům do Kazachstánu – jednoho z nejbohatších států na suroviny na světě.
Autor: Martin Siebert
Pár dní před Vánocemi zemřel světový „guru“ ekonomie dvacátého století, Američan Paul Samuelson. Zastával názor, že stát může svými zásahy ekonomiku podpořit, nebo podvázat. Prezident Václav Klaus je zase spíš propagátorem volné ruky trhu. Na čí straně stojíte vy?
Je to nekonečná debata mezi odborníky. Já jsem ale pověřen řízením organizace, kde je vlastníkem stát. A naším úkolem je podporovat export. Tím jsou mé povinnosti jasně dány. Mou úlohou je tedy zajistit, aby díky CzechTrade naše firmy více vyvezly, získaly větší podíl na trhu, zvýšily svou konkurenceschopnost a tak dále.
Takže bez státní podpory to nejde?
Jedno je jasné. V nejbližší době, ať chceme nebo nechceme, bude stát hrát stále větší roli. Nemluvím jen o exportu, ale třeba i o regulaci trhu a podobně. Ten trend je dnes prostě takový. Někdo řekne bohužel, někdo bohudík. Ale je to tak.
Stát ale nevstupuje do roku 2010 zrovna v nejlepší finanční kondici. Mají se tedy exportéři bát, že jeho pomoc zeslábne?
Firmy by se především neměly spoléhat na něčí pomocnou ruku. Ti nejúspěšnější se samozřejmě obejdou v mnoha věcech i bez pomoci státu. Na druhou stranu, jako řediteli CzechTrade, s více než tisícovkou klientů ročně, mi nemůže být jedno, kdyby měla být naše činnost nějak omezena, nebo by klienti přišli o kvalitu služeb, které dlouhodobě rozvíjíme.
Stát ale šetřit hodlá. I když ministr financí už zrušil přípravu dalšího úsporného balíčku na příští rok.
Šetření nemusí automaticky znamenat omezení a být ke škodě. Dám příklad. Stát vydával na podporu designu zhruba 33 milionů korun ročně. Když tato propagace přešla pod naši agenturu, dostali jsme jen třetinu financí. Povědomí mezi firmami, že stát tuto oblast podporuje, zůstalo stejné – a spíš bych řekl, že se i zvětšilo.
|CZECH TRADE|
|Vládní agentura má 33 zahraničních kanceláří s působností v 35 zemích, které poskytují aktuální a ověřené informace z těchto teritorií, mapují obchodní příležitosti a nabízejí individuální asistenční služby pro úspěšný export.|
Mimo jiné jsme změnili taktiku podpory. Ta před tím cílila na úzkou skupinu designérů, my oslovujeme přímo podniky. Tím se stalo, že tahounem podpory designu dnes není primárně stát jako takový, ale přímo firmy. Vždyť ony nejlépe vědí, že i obal „prodává“.
Když příklad z praxe, tak jak to bude s Exportními tréninkovými centry? Na omezenou dobu jste klientům jako novinku nabízeli zdarma servis v zahraničí – kancelář, telefon, fax, tlumočníka…
Pozor, to nebylo a není zdarma. Jde o placenou službu. I když je pravda, že podle doby, kterou jsme ji ochotni poskytovat, je „za hubičku“. Když někoho vyšlete za obchodem na měsíc až čtvrt roku do zahraničí, kde má k dispozici sekretariát, tlumočníka, fax, telefon a znalosti místního trhu za nějakých třicet tisíc korun, tak se tento náklad může obratem vrátit při prvním, i jednorázově uzavřeném obchodu.
Takže zájem je?
Úměrně vzdálenosti trhu. Vietnam, Šanghaj, Severní i Jižní Amerika… Nulový zájem byl o Evropu. Je vidět, že tady se naše firmy orientují a pohybují i bez velké pomoci. Pro nás to znamená být v pravou dobu na pravém místě. A zejména v době celosvětové krize ta pravá „pomocná“ místa jsou na těch vzdálených trzích, kam by náklady na proniknutí pro jednotlivé firmy byly příliš velké.
Takže s touto službou počítáte i do budoucna?
To ano, ale spíš se snažíme verbálně změnit ten nabízený produkt. Aby prostě nešlo o levný telefon a tlumočníka, ale o celý balíček služeb pro průnik do místního teritoria. Dalším krokem je totiž kvalitativní posun od plošného seznámení s trhem k individuální službě pro exportéra.
To zní trochu složitě. Co si pod tím představit?
Je to služba, kterou chceme aktuálně rozjet – a ještě pro ni ani nemáme to pravé pojmenování. Ale s každým zájemcem bychom si na začátku chtěli sednout a vyjasnit si co nejvíc věcí. Jaké mají oborové priority, která teritoria je zajímají, v čem jim můžeme konkrétně pomoci. Nebo třeba i to, jestli neexistuje nějaká aliance, která by jim pomohla snížit náklady, podělit se o marketing a otevřela možnosti na místním trhu. Prostě bychom rádi podporovali nejen nalezení jednoho výhodného vývozu, ale dlouhodobý průnik českých firem na světové trhy.
Můžete to přece jen přiblížit trochu konkrétněji?
Dejme tomu, že jste exportér, máte nějaký konkurenceschopný produkt a hodláte s ním prorazit. V téhle chvíli jsou dvě možnosti. Zatím to je tak, že si vyberete pět šest zemí a objednáte si u nás standardní službu „Ověření zájmu o produkt“. My vypracujeme nějakou zúženou databázi firem, oslovíme je, sjednáme schůzky… A může nějaká spolupráce vyjít, ale také nemusí vyjít nic. To je potom otázka, jestli jste si neměl udělat ještě předem jiný průzkum. Třeba o místních zvyklostech, nároku na design.
A ta nová služba se bude lišit v čem?
Neoslovovali bychom přímo firmy, ale udělali bychom takový průzkum širšího trhu. A podle podmínek zadaných klientem bychom vytvořili určitý rating, bonitu, atraktivnost. A teprve potom se může zájemce rozhodnout, kam zaměří svou pozornost.
Co to bude firmy stát?
Určitě nehodláme svoje služby zdražovat. Krize ještě vůbec nepominula a naším hlavním cílem je podpora podnikání, nikoli výdělek. Ale budeme muset skončit s určitou benevolencí, kterou jsme si mohli dovolit vůči klientům v „tučných letech“.
Benevolentní stát?
Tu a tam jsme prostě počítali klientům méně hodin, než nám zabezpečení nabízených služeb zabralo. Byl to jakýsi bonus pro zakázku. Nyní ale budeme opatrnější, protože nepočítáme s tím, že peněz v roce 2010 bude pro CzechTrade více. Spíš méně.
Státní rozpočet je už ale schválen. Takže i peníze pro vás.
To je složitější. Sněmovna schválila rozdělení financí pro jednotlivé kapitoly rozpočtu. V našem případě to znamená, že balík prostředků dostal náš nadřízený orgán – Ministerstvo průmyslu a obchodu. Kolik z těch peněz vyjde na nás, to se
teprve uvidí.
S něčím ale přece musíte počítat.
Připravili jsme si tři základní scénáře. Od dvaceti procent škrtů až po udržení výdajů roku 2009. Je třeba připomenout, že kromě peněz ze státního rozpočtu máme i příjmy od klientů, a ty rok od roku rostou. Oproti jiným orgánům státu tedy máme výhodu – čím lepší služby poskytujeme, tím více peněz můžeme získat.
Čekáte, že vám v tom pomůže i nově otevíraná kancelář v Kazachstánu?
Rozhodně. Především je to takový dárek pro nás i pro české exportéry. Jsem vážně rád, že mohu potvrdit: Tuto zahraniční kancelář skutečně otevíráme! Slibovali jsme její provoz minimálně dva roky. Ale teď se skutečně otevírá a její ředitel Antonín Marčík tam odlétá 28. prosince. V kufříku už bude mít první smlouvy na obchody.
A nebudou to jenom ty jednorázové obchody?
Věřím, že ne. Podle zájmu firem bych to přirovnal k otevření kanceláře ve Vietnamu. A ta se stala z hlediska zakázek během pár měsíců na našem interním žebříčku skokanem roku.
A koho ještě pochválíte?
Kancelář ve Varšavě. Ta je dlouhodobě bezkonkurenčně nejproduktivnější. Jsou ale i další.
Zpátky k novinkám. Co může Kazachstán českým firmám nabídnout?
Není tajemstvím, že tato země je až neuvěřitelně bohatá na nerostné suroviny. Když to přeženu, je tam k mání snad celá Mendělejevova tabulka. Takže je to šance pro tradiční české odvětví – hornictví a následné zpracování rud a chemických prvků.
To vypadá spíš na obchod pro velké firmy. Co ty menší?
Druhá priorita tamního trhu jsou potravinářské technologie. Naprostá většina zboží v obchodech je totiž z dovozu. Třetí věcí je vybavení nemocnic. A tam jsme opravdu světově konkurenceschopní. Asi nebude reklama, když řeknu konkrétní firmu Linet. Ale funguje i česká aliance pro zdravotnické potřeby, First Czech Health Alliance.
V první vlně zájmu o Kazachstán byly i české pivovary.
|IVAN JUKL (44)|
|Vystudoval v roce 1988 elektrotechnickou fakultu ČVUT a absolvoval kurzy řízení na dánském evropském institutu a japonském Post Graduate Training Center. V letech 1998 až 2000 zastával manažerské pozice v oblasti zahraničního obchodu a mezinárodních vztahů ve společnostech EZ Praha a ELTODO. Na praxi v soukromém sektoru navázal pětiletým působením na zastupitelském úřadu České republiky v Dánsku. Zde se věnoval prosazování ekonomických zájmů Česka, unijní agendě a propagaci. Hovoří anglicky, francouzsky, německy a rusky. Generálním ředitelem agentury CzechTrade je od března 2006. Vánoce hodlá trávit s rodinou a poté se chystá vydat na lyže.|
Jsou to dva roky, situace se trochu změnila. Teď je o těchto projektech slyšet už méně – kvůli krizi mají třeba minipivovary horší přístup k investicím. Ale ta šance tu pořád je.
V zemi jsou ale i slušné zásoby plynu a nyní se jedná o plynovodu Nabucco, který by jej do Evropy mohl dopravit.
To je obchod na mnohem vyšší úrovni, než my zprostředkováváme. My hledáme spíš šance pro subdodávky, které jsou i menší české firmy schopny zajistit a přitom se o nich nedozvědí. Nepíše se o tom v tisku, nevysílá to televize. Už jsem to naznačil – jsou to třeba dodávky přístrojů, materiálů i léků pro nemocnice.
Kam ještě byste nasměroval české firmy?
Já to řeknu jinak. Kdybychom měli prostor pro další expanzi, určitě bych otevřel kancelář v Jihoafrické republice. Z průzkumu mezi firmami jsme tam viděli enormní zájem. Já je chápu. Máme samozřejmě i další oblasti, ale kdybych měl jmenovat jednu jedinou, je to tato.
Ale proč?
Pro nás je to trochu neuvěřitelné, ale tato relativně malá oblast kolem Johannesburgu už čtyřicet let tvoří celou třetinu výkonu ekonomiky celého afrického kontinentu. Je tu obrovský potenciál.
V čem spočívají šance pro české firmy?
Jde o nesmírný záběr možností. Vodárenství, energetika, hutnictví, vybavení nemocnic.
A obecně to vypadá s českou konkurenceschopností jak? Podle posledních průzkumů je bohužel česká ekonomika z hlediska produktivity pořád v té druhé polovině žebříčku. Ale na druhou stranu máme snad největší růst výkonnosti na pracovníka, takže na tom nejsme snad až tak špatně. Je to dlouhodobě kolem pěti procent. Jsou v tom evropském výzkumu pro nás i špatné zprávy? Máme nepříliš potěšitelné výsledky z hodnocení výkonu pracovní síly za odpracovanou hodinu, i když dlouhodobě se neustále lepší. V tom zaostáváme, s výjimkou Nizozemska, v Evropě za Asií i Spojenými státy všeobecně. Našla by se pro české zaměstnance i nějaká pochvala? Bude to vypadat jako paradox, ale ano. Z dlouhodobého hlediska se lepší osobní výkon každého pracovníka. A krize to možná ještě podpoří. Svou roli tu hraje i rozvoj techniky. Není třeba trávit hodiny hledáním podkladů v archivech firmy nebo státu, ale stačí zapnout počítač. Užijete si sám nějakou pochvalu – třeba volno na Vánoce?**
Určitě ano, mám rád hory a lyžování. Bude ale záležet na tom, zda bude sníh. Rád bych lyžoval na Příbramsku, kam to mám z domova blízko.
