Podle Vladimíra Železného jde podvodům s vínem zabránit snadno Bývalý ředitel televizí Nova a Barrandov a taky senátor i europoslanec, jenž stále vlastní mikulovské vinařství Tanzberg, se poslední dobou nejradši baví jen o víně. A to přesto, že v televizním byznysu zdaleka ještě neřekl poslední slovo.
Případně stočí řeč k fotografování, své celoživotní vášni a zřejmě i nejdelší profesi (Železný je členem Asociace profesionálních fotografů). Zatímco všechny své veřejně známé televizní i politické funkce vtěsnal do posledních dvaceti let, fotografi i se letošní sedmdesátník věnuje přes padesát let. Koncem května skončila v pražské Nikon Photo Gallery výstava jeho fotek chasidských Židů nazvaná Svět, který měl zmizet.
* Jste židovského původu, sám se označujete za Žida s neortodoxním vyznáním. Hledáte focením chasidských, tedy východoevropských Židů své kořeny?
Dá se to tak trochu říct, ale jde spíš o volbu tématu z hlediska zajímavosti i neobvyklosti. Oni se totiž chasidé nedají fotit, protože se nenechají fotit. Abyste je mohl fotit, musíte za nimi jezdit dvacet let a sdílet s nimi i jejich radosti. Třeba pití vína o svátku Purim, kdy ho musejí pít. Až pak si na vás zvyknou.
* Jezdíte za nimi už dvacet let. Jak dlouho trvalo, než k vám našli důvěru?
Asi šest let.
*
Jakou řečí s nimi mluvíte?
Oni spolu mluví jidiš, což je středověká němčina oplodněná slovanskými jazyky, takže jim i my snáz rozumíme.
* A jaké víno s nimi pijete?
Jejich košer víno. Nedal bych mu sice vysokou známku z hlediska kvality, ale radost z jeho pití je stejná.
* Proč jste si vybral zrovna východoevropské Židy?
Protože jde o prostor, který měl prolétnout komínem Osvětimi. Oni jsou sice chudí, ale mají dnes nejvyšší porodnost na světě. Vím o rodině, která má i dvaadvacet dětí.
* Na svém webu o sobě máte napsáno: „Dnes už je méně astronomem, méně politikem, méně manažerem. Ale zůstal fotografem, který pije víno.“ Takhle chcete, aby si vás lidé pamatovali?
Předem nikdy neodhadnete, jak si vás lidé budou pamatovat. Mě například na ulici stále oslovují pane řediteli, protože si mě zřejmě pamatují z televize. Ale až se jednou někdo napije vína z mého vinařství, tak si možná řekne: Jo, tohle je víno! A možná se upamatuje i na tuhle moji roli.
* Ptám se i proto, že mi jeden vinař, který vás dobře zná, říkal, že už žijete hlavně focením, že ostatní aktivity považujete za pomíjivé.
Takhle bych to určitě nehierarchizoval. V mém životě stále zůstává i víno.
* Pojďme k němu. V roce 1999 jste založil vinařství Tanzberg, kolik jste do něj investoval?
Byly to nízké desítky milionů korun.
* A vrátily se vám už?
Ne, nevrátily. A ani se nikdy nevrátí. Pokud děláte víno opravdu poctivě, tak na něm nezbohatnete. Já jsem své vinařství zakládal zejména proto, abych měl co pít.
* Neměl jste co pít?
Byla to trošku bída, i když dneska je to ještě větší bída. Já jsem chtěl pít moravské víno, protože české víno nepiju. Myslím, že v jeho případě si musíme ještě počkat na globální oteplování.
*
Nepijete ani české bílé?
Ne, nebo jen občas. Víte, jednou bude Norsko Česko, Morava Toskánsko a Toskánsko Sahara. A mně to vůbec nebude vadit.
* A neměla by i Morava počkat na oteplení, ta pro změnu kvůli lepšímu červenému vínu?
My máme opačný problém: Morava dnes produkuje dramaticky lepší červená vína než bílá. Hlavní problém Moravy je, že se potýká s přemírou cukrů. Zajímavé taky je, že na soutěžích dostávají ceny hlavně sladká vína.
* Vinařské soutěže jsou u nás fenomén: mnohé jsou zcela obskurní, spousta vinařů si ale přesto oblepuje lahve medailemi z nich.
Já zakazuju svým zaměstnancům účast v soutěžích, i když oni mě obcházejí a stejně na ně naše víno posílají. Soutěže nejsou dobré, i když samozřejmě jak které.
* Do vinařství dnes investují i finančníci a i oni mluví ohledně ekonomických výhledů o tzv. kladné nule. Proč se u nás na vínu pořád nedá vydělat?
Když přijedete třeba do Itálie, nedostanete v ní jiné než italské víno. Patriotismus je tam zásadní a stejně tak třeba ve Francii. U nás je to přesně naopak: restaurace neberou širší rejstřík moravských vín, protože na ta francouzská například z Bordeaux dají vyšší marži než na ta naše, třeba i šest set procent.
* To samé se ale děje i s českým vínem. Některé restaurace prodávají turistům moravskou frankovku, kterou kupují za sto dvacet korun, i za devět stovek. Nemůžou ale za horší reputaci moravského vína i sami moravští vinaři, kteří s vínem ve velkém podvádějí a jako domácí často prodávají i načerno dovezené víno?
Ne, za tohle může člověk, který jménem moravských vinařů prosadil do zákona, že přívlastek můžete udělit i vínům z vinice, která má roční hektarový výnos dvanáct až třináct tun. Přitom nikdo nikdy na Moravě takový výnos neviděl, například my máme od tří do čtyř tun. Většina vinařů, kteří keře neprotrhávají, se doberou k pěti tunám. Jednou v historii snad bylo sedm. Tak proč máme takový polštář dalších tun výnosu na hektar, které pak můžete označit jako přívlastkové víno? Protože díky tomu se k nám valí tuny a tuny moldavských a rumunských hroznů.
* Já jsem se ale ptal i proto, že třeba Josef Valihrach, oceněný vinař a šéf Vinařské asociace, jíž jste i vy členem, si stěžuje, že kvůli stále častějším podvodům moravských vinařů mu majitelé restaurací a vinoték říkají, že radši koupí zahraniční víno. Není tedy problém i u moravských vinařů?
Ne, není. Může za to tenhle polštář, protože vytvoříte-li takový zákon, najde se vždycky moravský vinař, který za dvě koruny osmdesát přiveze litr moldavského moštu, zatímco mě kilo vlastních hroznů stojí dvacet osm korun. Tedy desetkrát tolik! Zkuste tomu konkurovat.
* Dobře, ale jak je možné, že tohle dělají i moravští vinaři, kteří si hrají na kvalitní vinaře?
A jak to víte? Kdo třeba?
* Třeba Tomáš Krist. Toho chytili s podvodným vínem, přestože se prezentuje jako vinař, jehož vína pijí ruští oligarchové.
Dobře, ano. Ale stačí udělat jednu jedinou věc: dát do zákona, že přívlastek nezíská nikdo, kdo dováží víno ze zahraničí. Chceš být moštárna nebo stáčírna? Fajn, proč ne, ale musí to být napsané i na etiketě. O to jediné jde!
* A snažíte se o to? Lobbujete u politiků?
Asi ano, všichni nějakým způsobem lobbujeme. Ale nikdo nepojmenovává tenhle klíčový problém! Přijeďte v září na česko-rakouský hraniční přechod u Mikulova, to tam valí jedna cisterna plná vína za druhou. Večer se takhle přitočí – a máte pravdu, že i k věhlasnějším vinařům – takováhle roura, našroubuje se, zmáčkne se tlačítko a pustí se to někam dolů do sklepa.
* To by mohl být paralelní seriál Vinaři.
Ano, to by mohl, a sice jak se z nakvašeného moldavského hroznu vyrobí jakákoli moravská odrůda.
* Všichni o tom pořád mluvíte, ale kde je chyba?
Chyba je v zákoně!
* Ale tohle je dávno nezákonné.
Dobře. Ať to k nám klidně vozí, ale pak to dají do sudu a napíšou na to moldavské víno. Nebo nějaké jiné, mně to je jedno. Jediné, čemu neumím konkurovat, je, když si na takové víno někdo přihlásí přívlastek a napíše moravskou vinici.
* Jeden moravský vinař mi říkal, že lahev moravského vína musí stát minimálně osmdesát korun, aby se dalo garantovat, že nejde o laciný černý dovoz. Souhlasíte s tím?
Ano, máte pravdu. Odhadoval bych tak na osmdesát pět korun. Všechno, co stojí pod tuhle cenu, je nedůvěryhodné, protože to u nás prostě nevyrobíte.
* A není v Česku kromě nižší kupní síly problém i horší kultura pití vína? Pro spoustu lidí zůstává silnějším pivem, a proto musí být taky levné.
Myslím, že to je naopak: že víno dostalo noblesnější status.
* Zapomeňte teď na chvíli, že musíte prodávat vlastní značku. Jaké víno pijete nejradši sám?
Francouzská vína jsou stále špičková. Já mám rád burgundské.
K zamezení podvodům s víny stačí udělat jednu jedinou věc: dát do zákona, že přívlastek nezíská nikdo, kdo dováží víno ze zahraničí. Láhev moravského vína musí stát zhruba osmdesát pět korun. Všechno, co stojí pod tuhle cenu, je nedůvěryhodné, protože to u nás prostě nevyrobíte.
O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz
