Motivace k nákupu zboží bývá různá, což je známo z mnoha obchodních a marketingových příruček. Není tomu jinak ani u vznešeného moku, jenž se nazývá víno. Jaké tedy mohou být důvody pro nákup vína:
1) Pro vlastní konzumaci, ať už okamžitou nebo v dlouhodobějším horizontu.
2) Chceme víno teď nebo v budoucnosti popít se svými hosty.
3) Hodláme je věnovat obchodním partnerům jako dar.
4) Chceme investovat a ve vhodném okamžiku svoji investici zpeněžit.
5) Jsme prostě vášniví milovníci a sběratelé.
V každém z těchto případů se musíme umět orientovat v kvalitě. Představte si, že jste manažerem firmy a chcete svému tuzemskému obchodnímu partnerovi nabídnout víno ze zahraničí. Necháte se zlákat zemí původu a krásnou etiketou a nakoupíte něco, co obdarovaný partner (jako z udělání znalec) může považovat za urážku.
Mojí snahou je pomoci čtenářům týdeníku EURO orientovat se ve vínech francouzských, a to z hlediska oblastí, chráněných značek původu, odrůd, kvality, eventuální ceny, dostupnosti a podobně.
Trocha legislativy.
Česká republika udělala přijetím zákona 115/1995 Sb. a jeho novelizací 216/ 2000 Sb., tedy zákonem o vinohradnictví a vinařství, krok správným směrem. Zákon vymezuje pojmy vinařských regionů, vinařských oblastí, obcí a viničních tratí. V prováděcích předpisech je vymezuje fakticky, včetně odrůd, z nichž lze vyrábět víno s přívlastkem. Zákon třídí víno na stolní, jakostní, víno s přívlastkem, víno šumivé a perlivé a přesně je vymezuje.
Dále hovoří o označování, dovozu, sankcích a tak dále Prostě znamená dobrý počin k tomu, aby naše vinohradnictví a vinařství šlo cestou kvality. Itálie zahájila tuto cestu v roce 1960 (Denominazione di origine controlata), respektive 1985 (Demominazione di origine controlata e garantita). Zemí, která je z hlediska kvality nejdále, je beze sporu Francie. Je to země referenční.
Největší výrobce.
V několika pokračováních vás provedu nejznámějšími francouzskými vinohradnickými a vinařskými oblastmi.
Nejprve několik obecných informací. Žádná země na světě se nevyrovná Francii ani z hlediska kvality vín, ani rozmanitosti druhů. Roční produkce činí přibližně 76 milionů hektolitrů, z toho zhruba deset milionů slouží k výrobě destilátů (Cognac, Armagnac).
Francouzská vína můžeme z kvalitativního pohledu rozdělit do čtyř kategorií:
A) Vins de table – stolní vína.
Tvoří přibližně 45 procent z celkové produkce, dvanáct procent jde na vývoz, 88 procent činí spotřeba ve Francii.
Jsou to vína ordinérní, pro běžnou konzumaci. Nejsou určena ke skladování a zrání.
Na etiketě nesmí být specifikován původ vína (jedinou možností je země, například Vin de table de France). Jedná se o vína masové spotřeby, často vzniklá kupáží (směsí) vín různé provenience a různé kvality. Obvyklá je komercionalizace pod obchodním označením.
B) Vin de pays – zemská vína, národní vína.
Přibližně třináct procent z celkové produkce, deset procent na vývoz, 90 procent se spotřebuje ve Francii. Jedná se o skupinu nenáročných červených, bílých a růžových vín. Měla by to být vína pitná s určitým šarmem, která je radost pít. Jsou představiteli chuti francouzského venkova. V současné době je jich asi 140. Vin de pays je vin de table z určité oblasti. Zemská vína mají ve srovnání se stolními víny již první dvě omezení – restrikce:
1) Geografický původ
a) Regionální – víno pochází z označeného regionu:
- Vin de pays d Oc – region Languedoc Rousillon.
- Vin de pays du Comté Tolosan – region jihozápadní Francie (Toulouse).
- Vin de pays du Jardin de la France – region údolí Loiry.
- Vin de pays du Comté Rhodanien (Lyon, Valance).
b) Departementální (okresní) – víno pochází z označeného okresu (například Vin de pays du Gard).
c) Zonální – víno pochází z označené zóny, která může představovat několik vesnic nebo také jen jednu.
Mezi těmito třemi kategoriemi není žádný oficiální kvalitativní rozdíl.
2) Výnos z hektaru – číní u vins de pays mezi 80 až 100 hl/ha
Zemská vína jsou tedy z hlediska kvality o stupínek výš ve srovnání s víny stolními a při respektování dalších opatření (omezení, restrikcí), o nichž pohovoříme dále, mohou při dlouhodobé stabilitě kvality aspirovat i do kategorií vyšších.
Z hlediska „pravidel nákupu můžeme tedy říci: Vins de pays jsou povětšinou vína příjemná ke stolu, k posezení s přáteli, k občerstvení a posezení na terase (rosé), ale (až na osvědčené výjimky) nepočítejme s nimi pro dlouhodobé skladování, zrání, jako s vhodnou investicí či prestižním darem obchodnímu partnerovi.
C) Vin Delimité de Qualité Supériére (VDQS)
Představují 1,3 procenta z úhrnné produkce, 20 procent se vyváží, 80 procent se spotřebuje ve Francii.
D) Appellation d origine controlée (AOC)
Tvoří 28 procent z úhrnné produkce, 30 procent jde na vývoz, 70 procent se spotřebuje ve Francii.
Tyto dvě kategorie jsou z hlediska kvality nejvyšší. Francie byla první zemí, která zavedla systém kontroly původu a kvality vín. V roce 1935 byl založen Institut National des Appellations'd Origine INAO (Národní úřad pro označování původu). V současné době působí v zemi asi 400 poboček s tímto posláním, v jejich působnosti je asi 380 000 ha vinic.
Značka původu se rychle stala symbolem výrobku s vysokou kvalitou a vztahuje se nejen na vína, ale i na destiláty, sýry, masné výrobky, keramiku a podobně Pro zajímavost několik čísel – počet chráněných značek původu.
Chráněná značka.
Co vlastně chráněná značka původu obnáší a která vína ji mohou na svých etiketách použít:
1) Garance vlastního původu vína, který se dále dělí na:
- generický (oblastní) – například: Appellation de Bougogne, de Beaujolais, de Bourdeaux, de Cote de Provence controlée.
Tento údaj na etiketě nám sděluje, z které oblasti víno pochází, kde bylo vyrobeno.
Už cítíme, že takové víno mohlo vzniknout směsí několika vín, nicméně z dané oblasti. A tato oblast má a dodržuje společně stejné podmínky výroby.
- podoblastní (zonální) – například: Médoc, Cotes de Blaye, Beaujolais – Villages.
Princip stejný jako výše uvedený, ale zahrnuje podstatně menší území, opět respektující stejné podmínky výroby.
- komunální (původ vína z označené vesnice) – například: Appellation Pommard, Mersault, Sancerre, Chablis….controlée.
- traťový (víno bylo vyrobeno z hroznů, které dozrály v označené viniční trati v rámci vesnice – například: Chateau de…, 1er cru, Grand cru + název klasifikované trati či vinice, případně je označeno přímo názvem vinohradu.
2) Garance kvality a stability kvality, která je dána respektováním stanovených podmínek pěstováním révy a výroby vína:
- odrůda (odrůdy), kterou je možno v rámci dané „apelace pěstovat,
- metody vedení a řezu,
- výnos z hektaru,
- metoda sběru hroznů,
- metoda vinifikace (zrání moštu),
- obsah alkoholu,
- jedná–li se o směsky vícero odrůd, pak stanovený poměr mezi odrůdami,
- povinná degustace.
Na to vše dohlížejí inspektoři ze 400 poboček výše zmiňovaného Institutu. Pravidelná a přísná kontrola je výhodná pro obě strany:
- pro výrobce – kontroly vylučují nebo snižují riziko zneužití ochranné známky původu,
- pro spotřebitele – přináší záruku kvality a její stability.
Jaký je rozdíl mezi kvalitními kategoriemi AOC a VDQS? Procedury pro dosažení AOC jsou poněkud striktnější než u VDQS. Benevolence u VDQS se projevuje ve třech momentech:
- povolené výnosy jsou vyšší než u AOC,
- období pro dokázání kvality a stability kvality je kratší,
- vína VDQS nemusí být před uvedením do prodeje degustována, nicméně musí mít „visačku od příslušné pobočky institutu.
Aspiruje–li víno VDQS na zařazení do nejvyšší kvalitativní kategorie AOC, musí výnosy příslušně snížit, po dobu několika let dokazovat kvalitu a její stabilitu a podstoupit pravidelnou, povinnou degustaci.
Po obecném úvodu jsme připraveni zahájit procházky po francouzských vinohradnických a vinařských oblastech. V dalších pokračováních vás provedu po následujících oblastech:
Alsasko, Champagne, Burgundsko,
Beaujolais, Údolí Loiry, Bordeaux, Jihozápad, Cognac, Cotes du Rhône, Provence, Languedoc – Roussillon
Použitá literatura:
1) Zákon 115/1995 Sb.
2) Světová encyklopedie vín (Tom Stevenson)
3) Sur les chemins des vinobles de France (kolektiv autorů)
4) Francouzská vína (Robert Joseph)
