Reforma na houpačce

Nebude-li schválen Topolánkův reformní „batoh“, vláda padne

„Slíbili jsme reformy. Jinak vláda nemá právo pokračovat dál,“ prohlašuje Mirek Topolánek. Proto Jiří Čunek na otázku, zda se nechystá odstoupit, tváří v tvář demonstrujícím Romům bohorovně odtušil, že „ta otázka začíná být trapná“. Kdyby se premiér tolik neobával krachu koalice, a tím i konce nadějí na reformy, bylo by po trapných otázkách, neboť problém s Jiřím Čunkem by byl dávno vyřešen. Takhle jde vláda do reforem sice s koaličně neklidnou půdou pod nohama, ale zároveň s novátorským optimismem a kuráží. Podle ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) reformní změny „budou předloženy jako jeden zákon. Není možné, aby se zvlášť předkládala populární opatření a zvlášť nepopulární. Všichni víme, jak by to v takovém případě dopadlo.“

Už jen technicky to však jeden zákon být nemůže: půjde o „balík“ či podle Topolánka „batoh“ reformních novel zákonů zařazený do jednoho sněmovního tisku. Parlamentní výbory a pak sněmovna a Senát budou v tom případě muset rozhodnout o úvodní fázi reformy vcelku, a nikoli na pokračování a s rizikem nekompatibilních změn. Kalousek navíc očekává co nejméně poslaneckých pozměňovacích návrhů: „Nechci apriori říkat, že ne. Půjde-li zákon normálním legislativním procesem, pak se k němu budou pozměňovací návrhy podávat. Teoreticky… Akceptovat se samozřejmě dají jenom takové návrhy, které by neznamenaly zhoršení bilance. Takové, které nepůjdou proti filozofii jak na výdajové, tak na příjmové straně reformy.“ Je prý na šéfech jednotlivých koaličních stran, jestli reformní „balík“ novel jednomyslně schválí i poslanecké kluby.
Vládě by se hodně ulevilo, kdyby jej místo normální procedurou mohla protáhnout sněmovnou „zákonodárným procesem ve stavu legislativní nouze“ podle § 99 zákona o jednacím řádu. Tento stav vyhlásí předseda sněmovny na návrh vlády „za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody“. Reformní „balík“ by pak bylo možné projednat zkrácenou procedurou, jež omezuje diskusi a pozměňovací návrhy na minimum a dovoluje schválit zákon ze dne na den. Stát však v ohrožení není a vláda by se zesměšnila a společnost reformou rozpoltila, kdyby postupovala nestandardními prostředky.
Diskusi o reformním „balíku“ ve výborech a v plénu sněmovny se tedy koalice nevyhne. Může ji ale usměrnit podle svých představ, pokud sto koaličních poslanců plus alespoň jeden z dvojice Pohanka-Melčák bude s vládou v každém okamžiku stoprocentně zajedno. A to je ve hvězdách! V lidoveckém klubu má k reformě výhrady Ludvík Hovorka a teprve ji studuje Jan Kasal, jenž počátkem loňského roku ve vedoucích grémiích KDU-ČSL nepodpořil Kalouskův liberálně laděný ekonomický volební program. Zda to někdy v červnu, až „balík“ novel doputuje do sněmovny, bude Jiří Čunek a jestli právě on lidovecký klub sjednotí, není jisté. Daleko dramatičtější je však situace v klubu ODS. Poslanci jsou dotčeni tím, že je Mirek Topolánek postavil před hotovou věc a že se k projektu reformy nemohli s předstihem vyjádřit. Guru ekonomické části Modré šance Vlastimil Tlustý označil koaliční reformu rovnou za „paskvil“ a „plagiát“. Buď budou do vládních návrhů promítnuty jeho požadavky vycházející z programu ODS, anebo se návrhům nesmí říkat reformy a Tlustý s nimi nesmí být spojován. „Když mě dotlačíte do kouta a řeknete mi, ať se pod to podepíšu a podržím vládu, tak dopředu definitivně říkám, a podepíšu to vlastní krví, že na hlasování budu a zmáčknu ne,“ prohlásil v pátek rezolutně. Ještě nedávno sice Topolánek tvrdil, že „Tlustý si může říkat, co chce,“ a s Petrem Nečasem označili jeho páteční ultimátum za „naprosto bizarní“, nicméně Nečas připouští, že pokud se Vlastimil Tlustý rozhodl „destruovat“ vládu, ODS, zmařit Klausovo znovuzvolení prezidentem a umožnit Paroubkův návrat k výkonné moci, „tak není možnost, jak mu v tom zabránit“. Do června je naštěstí ještě dost času pro nalezení kompromisu, k němuž jistě bude silně nabádat i prezident.
Stále platí, že legislativně ztvárněný reformní „balík“ chce vláda projednat koncem května a předat jej sněmovně, aby ho mohla v srpnu či v září schválit. Pokud ne, „tak vláda padne, protože nebude schopna sestavit rozpočet tak, jak má v koaliční smlouvě… Odmítám další kolo několikaměsíčního martyria sestavování nové vlády. Budeme se snažit najít zákon, se kterým spojíme hlasování o důvěře, ale neumožníme jeho projednání… A… po třech měsících neprojednání takového zákona může prezident vyhlásit předčasné volby“, tvrdí premiér Topolánek. Teoreticky ano, v praxi jen těžko. Poslanci ČSSD a jistě i KSČM by koalici s tříměsíčním blokováním dotyčného zákona nepomohli a vládu by dál „dusili“, aby se stačila historicky znemožnit. Možná by to už ale byla jiná, totiž přechodná vláda, protože kdyby se ta Topolánkova rozsypala, prezident by jej potřetí premiérem nejmenoval.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu