Změna evropské zemědělské politiky by měla České republice vyhovovat Reforma evropského zemědělství má řadu odpůrců, a to i v Česku. Většina tuzemských zemědělců však na ní může vydělat.
Změna evropské zemědělské politiky by měla České republice vyhovovat
Reforma evropského zemědělství má řadu odpůrců, a to i v Česku. Většina tuzemských zemědělců však na ní může vydělat.
Snížení přímých plateb zemědělcům za produkci, přesun uspořených finančních zdrojů na rozvoj venkova a zároveň akcent na vyšší kvalitu zemědělských a potravinářských výrobků jsou základní pilíře reformy společné zemědělské politiky Evropské unie, jak ji opakovaně navrhuje komisař EU pro zemědělství a rybolov Franz Fischler. Tyto změny, ať již bude jejich intenzita jakákoli, ve svých důsledcích přitom nahrávají také českým zemědělcům. Přinejmenším většině z nich.
Zvítězí zřejmě kompromis
Proti prakticky jakékoli podobě reforem evropského zemědělství bojuje v členských zemích, stejně jako u nás, především produkční agrární lobby, protože změny nepochybně omezí význam výroby „za každou cenu“. Uvažované oddělení přímých plateb od produkce kromě toho smaže historické dotační výdobytky specifických komoditních lobby, jako jsou pěstitelé obilovin nebo producenti mléka. Druhou rovinou rozdělující evropské zemědělce a jednotlivé země je struktura příjmů a výdajů na společnou zemědělskou politiku: Zatímco státy, které ze zemědělského rozpočtu EU více čerpají, než do něj přispívají, jsou proti reformám, sponzoři evropského zemědělství reformy jednoznačně podporují. V praxi je proti reformám především Francie, Řecko, Itálie, Španělsko a Irsko. Naopak pro je zejména Německo, Británie a bohatší sever (Dánsko, Švédsko). Ačkoli původní radikálnější Fischlerova verze reforem z července loňského roku kvůli rozdílným pozicím členských zemí neprošla, poslední kompromisní návrh Evropské komise z 22. ledna letošního roku bude zřejmě jako celek pro současnou Patnáctku přijatelný.
Malé farmy o nic nepřijdou
I poslední Fischlerův návrh zachovává pokles přímých podpor, avšak pomaleji než o původně zamýšlená tři procenta ročně. Pro farmy s ročním příjmem podpor od pěti do 50 tisíc eur by mělo snížení činit do roku 2013 celkem 12,5 procenta. Malé farmy s příjmem nižším než pět tisíc eur by naopak nepřišly o nic. Padl ale také strop podpor pro velké farmy stanovený na 300 tisíc eur. Reforma by rovněž měla postupně oddělit přímé platby od produkce, uspořené prostředky převést do programů na rozvoj venkova a dotace systémově provázat na citlivější přístup k přírodě, ochranu životního prostředí, pohodu zvířat a především kvalitu. Fischlerův návrh zatím neruší mléčné kvóty, nicméně snižuje minimální zaručenou cenu pro zemědělce u sušeného mléka o 3,5 procenta a másla o sedm procent. Reforma společné zemědělské politiky je podle Fischlera v zájmu samotných farmářů. Je totiž pod permanentním tlakem Světové obchodní organizace (WTO), které poukazuje na dotacemi značně deformovaný evropský agrární trh. Sama Unie přitom potřebuje ve WTO obhájit vlastní priority, k tomu ale na druhou stranu musí vyjít WTO vstříc. „Pokud budeme jednat dostatečně brzy, bude snadnější přimět partnery, aby vyhověli našim požadavkům,“ konstatoval v této souvislosti nedávno Fischler. Naopak pokud by Unie s přijetím reforem váhala, omezí podle komisaře příležitosti pro budoucí generace a dostane se pod sílící sociální a mezinárodní tlak.
Příjmy farmářů se zvednou
Těsně před posledním Fischlerovým reformním návrhem zveřejněné vědecké studie dokládají, že evropští farmáři poškozeni nebudou. Ti se obávají především oddělení přímých plateb od produkce, a poukazují na možný konec zemědělské výroby v některých oblastech, ba dokonce na nedostatek potravin. To studie naprosto odmítají. Dokonce prokazují, že reforma zvýší celkové příjmy farmářů o čtyři procenta. To mimochodem potvrzují i tuzemské analýzy. Podle ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE) Tomáše Douchy odčerpává současný systém podpor v EU z celkových dotací zhruba 50 procent mimo prvovýrobce, především k vlastníkům půdy. „Při oddělení přímých plateb od produkce by prosakování mimo zemědělskou výrobu kleslo na 35 až 40 procent,“ konstatuje Doucha.
Soukromým zemědělcům se reforma líbí
Podle ministra zemědělství Jaroslava Palase je Fischlerem navrhovaná reforma společné zemědělské politiky potřebná, neboť stávající systém je obtížně ufinancovatelný. „Smyslem je ušetřit peníze, vždyť 60 procent finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie čerpá zemědělství a venkov,“ připomněl ministr. Palas je také zastáncem oddělení přímých plateb od produkce, protože je podle něho třeba vytvořit systém, který by nestimuloval výrobu. Není naopak přesvědčen, že by se měly zemědělcům snižovat platby za produkci mléka. Ačkoli se návrhy na reformu i u nás v současnosti ještě analyzují, je celkový postoj Česka podle Palase asi uprostřed názorového spektra členských zemí Unie. Názory samotných zemědělců se přitom různí - zatímco zástupci transformovaných družstev a vedení Agrární komory ČR (AK) s reformou spíše nesouhlasí, většina soukromých zemědělců ji schvaluje.
Podmínky v Unii se postupně vyrovnají
Alespoň s nějakou podobou reformy přitom Unie docela pospíchá. Nechce totiž již tak dost složitou diskuzi rozšířit ještě o názory deseti kandidátských zemí. Zejména ale nechce do debat o budoucí podobě evropského zemědělství zatahovat Polsko. V tom však vidí prezident Agrární komory Václav Hlaváček možnou diskriminaci budoucích nových členů EU. „Pobyt v Bruselu mě přesvědčil, že Unie chce uzavřít legislativní reformu společné zemědělské politiky ještě před vstupem kandidátských zemí a získat v ní výhody pro stávající Patnáctku,“ konstatoval Hlaváček na semináři o vstupu do EU minulý týden v Olomouci. To ale na místě odmítl Palas. „Tato reforma především vychází z principu, že není možno dále ufinancovat společnou zemědělskou politiku. Musí tedy dojít ke změnám. A nebude to na úkor jednoho či druhého, ale bude to tak, že se podmínky v Evropské unii postupně vyrovnají. To je cílem reformy společné zemědělské politiky,“ zdůraznil.
K podporám se dostane více zemědělců
Vzhledem k tomu, že zhruba 60 procent území České republiky leží v tak zvaně podnikatelsky znevýhodněných (LFA) oblastech, kde nelze bez dotací dosáhnout konkurenceschopných parametrů produkce, je celkový akcent EU na podporu venkova pro Česko výhodný. Podle Douchy je ovšem zásadní dokončit restrukturalizaci zemědělství v zásadě podle principu: rostlinná výroba v nížinách, živočišná výroba na horách. „V současné době je ale u nás více než padesát procent skotu a ovcí mimo LFA oblasti,“ zdůraznil Doucha. Taková struktura ovšem neumožňuje plně využít dotační prostředky z Unie, ať již ve stávající podobě, nebo dokonce ještě výhodněji v rámci avizované reformy společné zemědělské politiky. S Douchou souhlasí i rektor Jihočeské zemědělské univerzity František Střeleček. „Změny ve struktuře zemědělství České republiky mohou přinést pro obor i pro jednotlivé podniky nečekaná pozitiva,“ konstatoval Střeleček na zmíněném olomouckém semináři. Ve svém důsledku by pro většinu tuzemských prvovýrobců bylo podstatnou výhodou i oddělení přímých plateb od produkce. To by v praxi znamenalo, že podle typu oblastí by dostal zemědělec stejnou platbu na hektar zemědělské půdy. Využití těchto zdrojů v kombinaci s podporami na určitý typ produkce, ale i „neprodukce“, by záviselo na jeho podnikatelském rozhodnutí. K podporám by se tak dostali i zemědělci produkující komodity, na které neposkytuje přímé dotace ani Unie, ani Česká republika. To by nastolilo rovné a pro flexibilnější podnikatele výhodnější podmínky.
Vstupem do Unie si zemědělci polepší
Z dostupných údajů vycházejících z vyjednaných podmínek a struktury stávajících podpor v EU jednoznačně vychází, že se ekonomická situace zemědělců v tuzemsku výrazně zlepší prakticky v celém spektru produkovaných komodit. Modelové příklady již zpracoval VÚZE, jako základ použil bázi podpor a ekonomiky produkce v roce 2001. Míra rentability ale podle VÚZE vychází především ze struktury čerpání podpor z Unie a již zmíněného správného nastavení podnikatelského záměru. Zemědělci přitom musejí zejména zvažovat, v jakém typu oblasti podnikají. VÚZE přitom rozlišuje tři základní: kukuřično-řepařskou (produkční oblast), bramborářskou (podhory) a bramborářsko-ovesnou a horskou (horské oblasti). Ústav také ve svých modelových studiích rozlišil v případě přímých plateb takzvanou základní úroveň podpory (25 procent skutečnosti stávajících členských zemí) a maximální (55 procent přímých plateb po dorovnání z národních zdrojů). Prakticky ve všech zpracovaných modelech by se měla rentabilita zemědělské prvovýroby oproti současnému stavu při maximální podpoře 55 procent zdvojnásobit i ztrojnásobit.
Celkové objemy financí pro zemědělství a rozvoj venkova (mld. Kč/rok)
Typ financí 2004 2005 2006 2004-2006
Přímé platby celkem 13,3 15,3 18,3 46,9
- platby z EU 5,6 7,1 8,9 21,6
- možnost dorovnání 7,6 8,2 9,4 25,2
Venkovský rozvoj celkem 5,6 6,0 6,4 18,0
- platby z EU 4,5 4,8 5,1 14,4
- ze stát. rozpočtu 1,1 1,2 1,3 3,6
Tržní opatření - platby z EU 4,3 4,9 5,5 14,7
Celkem platby z EU 14,4 16,8 19,5 50,7
- státní rozpočet 8,7 9,4 10,7 28,8
Celkem 23,1 26,2 30,2 79,5
Poznámka: Další 1,7 mld. Kč ročně se venkovu nabízí v rámci Sektorového operačního programu.
Pramen: Ministerstvo zemědělství ČR
Rentabilita chovu krav bez tržní produkce mléka
minimální podpory maximální podpory
báze 1,1501 1,1501
A 1,1674 1,5004
B 1,164 1,4959
C 1,0814 1,3899
Pramen: VÚZE
Rentabilita řepky
minimální podpory maximální podpory
báze 1,1574 1,1574
A 1,1546 1,2838
B 1,1408 1,2684
C 1,1061 1,2298
Pramen: VÚZE
Pokud by Unie s přijetím reforem váhala, omezí podle Franze Fischlera, komisaře pro zemědělství a rybolov, příležitosti pro budoucí generace.
FOTO: ČTK
