Nový systém již zlákal více než milion Slováků
Od oficiálního začátku důchodové reformy, které se na Slovensku pro její radikálnost, nákladnost a politickou odvahu přezdívá „reforma reforem“, uplynul již více než rok. Mnozí odborníci odhadovali, že do nového systému sociálního zabezpečení se zapojí za prvních osmnáct měsíců maximálně milion klientů. Ani největší optimisti však nečekali, že toto číslo bude překonané již po roce. Dosavadní trend napovídá, že do konce června tohoto roku vstoupí do nového systému dalších 300 až 400 tisíc lidí.
Už jen pět měsíců.
Demografická křivka, která na Slovensku hrozivě klesá, přinutila politiky urychleně jednat. Vláda premiéra Mikuláše Dzurindy si uvědomila, že systém, který je založený na absolutní solidaritě, není dlouhodobě udržitelný. Prostředky, které ekonomicky aktivní člověk do systému vložil, získal - obrazně řečeno - hned druhý den někdo v neproduktivním věku v podobě vyplaceného důchodu. O několik desítek let později by však na důchody dle předpovědí demografů už neměl kdo „platit“. Řešit tento problém zvyšováním odvodů a prodlužováním věku odchodu do důchodu, tedy jakoukoliv úpravou dosavadního průběžného systému, by bylo krátkozraké. Navíc jde o velmi nepopulární opatření, které vládním stranám nestálo za ztrátu voličské základny. Proto se více než před rokem tyto strany rozhodly učinit radikální reformu. Lidé dostali osmnáct měsíců na rozmyšlenou, zda chtějí zůstat ve starém systému, tedy v Sociální pojišťovně, nebo přesměrují polovinu odvodů na důchodové spoření nově vzniklým důchodovým správcovským společnostem (DSS). Povinně musí vstoupit do takzvaného druhého pilíře ti, kteří ukončili studium a poprvé se chystají do zaměstnání. Naopak tuto možnost nemají lidé, kterým zbývá do odchodu do důchodu méně než deset let. Jednoduše proto, že se jim to již nevyplatí. Většina Slováků, která do nového systému chtěla vstoupit, tak učinila už dávno. Ostatní si toto vážné rozhodnutí nechávají na poslední chvíli, anebo takticky vyčkávají dokud se trh neustálí, aby si pak mohli vybrat nejsilnějšího hráče.
O místo v pětce.
Koncem roku 2004 obdrželo od Úřadu pro finanční trh povolení ke vzniku a zahájení činnosti osm důchodových správcovských společností: Allianz, VÚB Generali, Aegon, ING, ČSOB, Sympatia–Pohoda, Winterthur penzijní fond a Prvá dôchodková sporiteľňa. Na základě zkušeností ze sousedních zemí, které už měly podobné reformy za sebou, bylo od počátku jasné, že se všechny společnosti „neuživí“. Z více než pěti milionů obyvatel na Slovensku si společnosti mohly rozdělit zhruba 3,5 milionu ekonomicky aktivních. Už v lednu 2005 se ukázalo, že švýcarská finanční skupina Credit Suisse, která byla doposud na Slovensku zastoupena malou Doplnkovou dôchodkovou poisťovňou Credit Suisse Life & Pensions, získává stále větší podíl na trhu. I když se o počtu klientů ze zákona nemohlo veřejně mluvit,každému zainteresovanému byl znám. Credit Suisse Life & Pensions, který od roku 2006 převzal jméno po svojí mateřské společnosti Winterthur, má momentálně největší podíl na trhu dle počtu klientů i objemu aktiv (viz graf). Letos v únoru jako první překonala hranici tří miliard aktiv pod správou. Na začátku favorizovanou Prvou dôchodkovou sporiteľňu (nakonec skončila na posledních místech v žebříčku), koupil druhý největší hráč na slovenském trhu starobního důchodového spoření – Allianz. Podobně dopadla i Sympatia–Pohoda, která se spojila s ING. Očekává se, že do konce roku 2006 zůstane na trhu nejvýše pět společností.
Přestupová válka.
S návratností investic v tomto podnikání je třeba počítat nejdříve za deset let. Vyplatí se ho provozovat při určitém počtu klientů. Všeobecně platí: čím více klientů, tím menší náklady, respektive rychlejší návratnost. Menší důchodové správcovské společnosti, jako například Aegon, se proto snaží rozšířit portfolio svých klientů i díky přestupům. Klienti mohou poprvé změnit důchodovou správcovskou společnost, se kterou uzavřeli smlouvu, až po roce. Potom mají právo přestupovat každých šest měsíců. Taková situace nastala v lednu 2006, tedy rok po zahájení důchodové reformy na Slovensku. Zástupci důchodových správcovských společností s dominantním postavením na trhu, sdruženi v Asociaci důchodových správcovských společností, se snažili prodloužit fixaci klienta u jedné společnosti až na dva roky. V parlamentě však neuspěli k radosti menších konkurenčních partnerů, kterým naopak uvedená situace vyhovuje. Pravdou je, že po roce spoření na důchodech klient nemá racionální důvod měnit společnost. Produkt, který prodávají jednotlivé důchodové správcovské společnosti je stejný. Přísná legislativa nepovoluje nabízet klientovi za uzavření smlouvy žádné benefity a tak odpadává i možnost marketingového zatraktivnění produktu v porovnání s konkurencí. Proč tedy vznikají obavy z odlivu klientů? Pro velký vliv zprostředkovatelů a brokerských sítí. I když Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR do zákona zapracovalo nemalé pokuty za nezákonné chování jakéhokoliv subjektu působícího na trhu starobního důchodového spoření*, není v silách státního regulátora, tedy Národní banky Slovenska (předtím Úřad pro finanční trh SR), kontrolovat zhruba 30 tisíc licencovaných zprostředkovatelů. I když se nějaký případ objeví, je jen obtížně prokazatelný. Nakonec, žádný klient nepřizná, že byl k přechodu do jiné důchodové správcovské společnosti zprostředkovatelem „jinak motivovaný“, i když věděl, že je to protizákonné. Obavy z přestupové války jsou tedy na místě.
Připravené ministerstvo?
Aegon neváhal vytáhnout nejsilnější zbraň, když zvýšil provize na velmi vysokou úroveň. Díky tomu získal v závěru akvizičního období za partnery některé makléřské sítě, které předtím prodávaly pro velké správce. U nich však nejde o obavu z oslabení pozic, vycházejí totiž z předpokladu, že přestupy zlákají nanejvýš dvě až tři procenta klientů. Takzvaná přestupová válka je nevýhodná z jiného důvodu. Určité procento klientů může v následujícím období každý půlrok migrovat z jedné důchodové správcovské společnosti do druhé, v konečném důsledku se ale tržní podíl žádného správce výrazně nezmění. Zchudnou však o několik stovek milionů korun, které vyplatí na provizích zprostředkovatelům. Slovenské ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny dalo najevo, že pokud by přestupy nabraly na intenzitě a výrazně pohnuly trhem, je připraveno zasáhnout. Vzhledem k předčasným volbám jde však jen o deklaraci.
Zásluhovost místo solidarity.
Rok po startu důchodové reformy na Slovensku je možné s jistotou konstatovat, že překonala očekávání ve všech směrech. Pozitiva této reformy bude moci plně ocenit až další generace Slováků. Solidaritu nyní nahradí zásluhovost, a to je ten nejzákladnější rozdíl, který přinutí každého postavit se zodpovědně ke svojí budoucnosti. V České republice stále na takovou změnu čekáme. Zatím však v Česku velmi úspěšně funguje systém dobrovolného připojištění na stáří prostřednictvím penzijním fondů, které měly ke konci loňského roku 3,2 milionu účastníků a spravovaly prostředky v hodnotě více než 112 miliard korun. Tato čísla jasně vypovídají o vysoké míře důvěry, kterou má veřejnost k soukromým správcům. Občané České republiky stále silněji vnímají, že samotný státní průběžný systém jim nedokáže v důchodovém věku zajistit akceptovatelnou životní úroveň. Změna penzijního systému je po zveřejnění výsledků takzvané Bezděkovy komise poznanou nutností, otázkou tak zůstává její forma. Model, který zvolilo Slovensko, se ukázal jako dobře fungující a jsem přesvědčen, že by mohl být správnou volbou i pro Českou republiku.
