Reforma reformy

Vojáci se bojí, že jim politici seškrtají rozpočet o deset miliard

Když ministr obrany Karel Kühnl nedávno vystoupil na shromáždění armádních velitelů a prohlásil, že „reforma armády nemůže být dogmatem“ a že „musí projevovat určitou pružnost“, někteří z přítomných vojáků procedili mezi zuby: „Tak už je to zase tady!“ Vojáci mají strach, že jim politici opět seškrtají slíbený rozpočet a oni budou muset probíhající reformu už podruhé přehodnocovat na „nový zdrojový rámec“. Nebo že ji budou muset o několik let prodloužit. A že se budou rušit další posádky a zastaví se plánovaný nákup moderní výzbroje. Do armády se znovu vrací nejistota.

Odvolávání odvolaného.

Česká armáda se reformovala po celá devadesátá léta minulého století. Bezvýsledně. V čele resortu obrany se vystřídalo bezmála deset ministrů a k ničemu to nevedlo. O změnách se sice mluvilo, ve skutečnosti se nedělo vůbec nic. Armáda stále zůstávala příliš velká a příliš drahá. Tehdejší situaci výstižně popisuje historka o tom, jak si neschopní, líní a často i obézní úředníci ministerstva obrany hlídali své posty. „Seděli jsme v kanceláři tři. Na oběd jsme vždycky chodili na etapy a jeden zůstával u telefonu pro případ, že by se chystaly nějaké změny, reformy nebo vyhazovy. Aby varoval ostatní,“ vzpomíná na tehdejší tristní stav na ministerstvu pro týdeník EURO jeden z přímých aktérů popsané praxe.
Po vstupu státu do NATO donutil tlak spojenců tehdejšího premiéra Miloše Zemana k akci. Jmenoval ministrem obrany mladého ambiciózního vojáka z povolání Jaroslava Tvrdíka a dal mu jasné zadání: Zreformuj armádu a zruš vojnu. Bylo před volbami a ukončení základní vojenské služby mělo přinést ČSSD hlasy navíc.
Tvrdík úkol splnil. Vytvořil plán, jak armádu reformovat a profesionalizovat. Na jeho uskutečnění ale potřeboval peníze. Vláda původně vojákům slíbila, že v době plánované reformy – tedy v letech 2004 až 2010 - budou do rozpočtu dostávat minimálně 2,2 procenta hrubého domácího produktu. To je relativně dost peněz, takový „zlatý standard“ v členských státech NATO. Později ale ministři změnili názor a přestali být tak štědří. Určili vojákům nová nižší, přesně stanovená čísla. Například na letošní rok 58,4 miliardy, pro příští 61,3 miliardy a pro následující 64,2 miliardy korun. Tyto sumy jsou nižší než dvě procenta očekávaného HDP.
Pokles armádního rozpočtu se v květnu 2003 ještě ministr Tvrdík svou slavnou „opakovanou demisí“ pokusil změnit. Rezignoval, když zjistil, že obrana by měla dostat místo 2,2 procenta HDP pouhých 2,05 procenta, tedy o 36,3 miliardy korun za první čtyři roky reformy méně. Reformu přitom definitivně odepsal. „Za krach reformy nesu politickou odpovědnost. V tuto chvíli bych musel porušit celou řadu slibů,“ řekl tehdy. O několik hodin později Tvrdík svou demisi odvolal, aby jí jen o něco později opět podal. Po Tvrdíkovi usedl do křesla ministra obrany další bývalý voják Miroslav Kostelka. Udělal kompromis, vláda za jeho úřadování v Dejvicích schválila „Koncepci reformy armády přepracovanou na změněný zdrojový rámec“. Limit 2,2 procenta HDP byl definitivně prolomen. Nyní se armádní rozpočet pohybuje mezi 1,8 a 1,9 procenta HDP.
V listopadu 2003 napsal Kostelka otevřený dopis svým podřízeným, v němž se své ústupky v plánu reformy pokoušel obhájit. „Armáda musí konečně získat jasnou a dlouhodobě garantovanou finanční stabilitu. Prokázalo se, že určování výše rozpočtu dle HDP není pro resort obrany vhodné. Jen absolutní číslo může zaručit stabilitu a dává možnost dlouhodobého plánování. Vláda slíbila, že po dobu minimálně tří let nebude rozpočet resortu obrany snižovat. Beru si jako osobní úkol zabránit dalšímu omezování výdajů na obranu. Nepřipustím další radikální zásahy do reformy,“ psal plamenně Kostelka.

Změny změn..

Od startu armádní reformy uběhly dva roky, Kostelka se stal českým velvyslancem v Rusku, na postu ministra ho vystřídal unionista Karel Kühnl a všechno je zase jinak. Na pořad přichází další snižování rozpočtových slibů a zřejmě i další zásahy do reformy. Jen zatím není jasné, jak radikální budou. Vojáci se už teď obávají, že reformní požadavky nedokážou z nižšího rozpočtu splnit. Vymýšlejí, co dál. Koncem dubna by měli experti generálního štábu dokončit přepracovaný plán střednědobého vývoje na příštích pět let. Ten pak zřejmě poputuje do vlády. Škrty budou opravdu citelné. „V roce 2006 půjde o snížení o 2,6 miliardy, v roce 2007 je plánováno snížení o tři miliardy a v dalším roce o 4,4 miliardy korun,“ prohlásil nedávno náčelník generálního štábu Pavel Štefka v armádním časopisu A-Report. „Za tři roky tedy ubyde deset miliard, a to už se někde musí projevit. Deset miliard je polovina ceny obrněných transportérů nebo dvojnásobek hodnoty všech aut, která chceme… Logicky z toho vyplývá, že se peníze musejí vzít z naplánovaných věcí, které jsou přesně rozpočítány ve střednědobém plánu, a něco se musí škrtnout nebo zredukovat. Jestli to budou posádky, nebo celé projekty, to v současné době nevíme. Teprve na tom začínáme pracovat,“ dodal generálporučík Štefka.
Resort ministerstva obrany sice má roční rozpočet vyšší než 50 miliard korun a mohlo by se zdát, že částky mezi dvěma a třemi miliardami nikoho „nevytrhnou“, realita je ale jiná. Zhruba polovina rozpočtu je totiž určena na takzvané mandatorní, tedy ze zákona povinné výdaje. Mzdy, pojištění, příspěvky na bydlení… Další čtvrtina jde na výcvik a běžný provoz. Na investice a nejrůznější neplánované výdaje zbývá zhruba třináct miliard. V této částce se škrt 4,4 miliardy poměrně citelně projeví.

Nezávazné naznačování.

Se škrty v rozpočtu na letošní rok si vojáci ještě poradili. Kvůli průtahům s vyhlášením vítěze tendru na dodavatele obrněných transportérů mohli bezmála celou částku - jde o 2,7 miliardy korun - papírově přesunout do rozpočtu na příští rok. A o to bude rok 2007 horší… Transportéry za celkovou sumu 25 miliard se budou muset z něčeho zaplatit.
Takže se bude šetřit a škrtat. Vojáci zatím tají, čeho by se případné úspory mohly týkat. Radikální změny ale dělat nechtějí, zdroje týdeníku EURO tvrdí, že se nyní spíše přiklánějí k možnosti v reformě pokračovat i s nižším rozpočtem a její dokončení o několik let oddálit.
„Jsme vojáci a musíme umět se s tím v každém případě poprat,“ řekl týdeníku EURO první zástupce náčelníka generálního štábu Jaroslav Kolkus, který má přípravu nového střednědobého plánu na starost. „Vycházíme z toho, že bychom opravdu chtěli naplnit rozhodující úkoly, které jsou v koncepci. Zatím je k tomu předpoklad. Pevně věřím, že aktualizovaný střednědobý plán nám ukáže, co si můžeme v příštích letech dovolit. A bude záležet na politickém rozhodnutí, jak budeme pokračovat dál,“ dodal generál Kolkus.
Celý plán je zatím tajný. Generálporučík Kolkus může jen nezávazně naznačovat. „Nechci předjímat, ale nepředpokládám, že bychom škrtali posádky nebo celé programy nákupu techniky. Když to půjde, tak jen nastavíme jiné časování, priority a úkoly zůstanou stejné. Dosažení cílových operačních schopností je plánováno na období 2010 až 2012. Můžeme využít časového posunu těch dvou let…“ Takže už teď to tedy začíná vypadat, že šance dokončit reformu už v roce 2010 je definitivně passé. Změny skončí nejdříve v roce 2012, možná dokonce ještě o několik měsíců či let později. „Počátkem příštího roku, po dosažení počátečních operačních schopností provedeme hlubokou analýzu a uvidíme, zda celá reforma skončí do konce roku 2012, anebo zda zdrojový rámec přesáhne možnosti ,a budeme to muset posunout dejme tomu do roku 2013,“ říká generál Kolkus.
S přepracováním koncepce armádní reformy souhlasí i současný ministr obrany Karel Kühnl. „Dokument vznikl v letech 2002 až 2003 a pohlíží až do roku 2012, takže musí projevovat pružnost stejně jako celé plánování. Proto si myslím, že po dosažení počátečních operačních schopností musí nastat fáze nového zhodnocení a případného přizpůsobení dalšího běhu transformace armády,“ prohlásil nedávno současný ministr.
Otázka „Co si myslí Kühnl?“ ale už vojáky a úředníky ministerstva obrany příliš netrápí. Dobře totiž vědí, že po letošních parlamentních volbách přijde nová vláda a s ní i nový ministr obrany. A stejně tak dobře vědí, že veřejnost ztratila po zrušení povinné vojny o armádu zájem. Přepracovaný střednědobý plán generála Kolkuse, který navrhne i krizové varianty, může vrátit armádní problematiku na stránky novin a pomoci vytvořit tlak na vládu, aby při podzimním projednávání rozpočtu na rok 2007 škrtala někde jinde.

Operační schopnosti.

Vládou schválená Koncepce výstavby profesionální Armády ČR z listopadu 2003 stanovila dva důležité mezníky reformy: dosažení nejprve „počátečních“ a posléze i „cílových operačních schopností“. „Za cílový stav prvního kroku bude považováno dosažení počátečních operačních schopností s termínem plnění do 31. prosince 2006,“ uvádí se v materiálu. Armáda má do konce letošního roku vycvičit a vyzbrojit elitní jednotku – takzvané brigádní úkolové uskupení – schopné okamžité reakce třeba v rámci operací NATO nebo Evropské unie. Plány počítají, že jednotka bude mít kolem tří tisíc vojáků nejrůznějších odborností. Ostatní armádní útvary se mají na dosažení „cílových schopností“ připravovat pomaleji. Takže co přesně se bude letos dít? „V prvním čtvrtletí roku 2006 budeme ještě doplňovat personálem útvary brigádního úkolového uskupení, abychom tyto lidi stihli vycvičit,“ popisuje tuto fázi reformy náčelník generálního štábu Pavel Štefka. „Útvary budou také doplňovány technikou a materiálem, a to nejenom během roku 2006, ale některé komodity pro úkolové uskupení budeme pořizovat i v následujícím roce. Logicky se mě teď zeptáte, jak můžeme mít útvary připravené, když některou techniku a materiál získáme až následující rok. Klasickým příkladem jsou obrněné transportéry nebo tatrovky… V současné době jsme ale schopni plnit úkoly s materiálem, který máme nebo ho například nahradíme materiálem z některé jiné jednotky, která ještě tuto připravenost nemusí mít. Zpracovali jsme proto dokument, v němž máme přesně rozepsáno, odkud se podobný materiál vezme v případě, že některá akvizice nebude realizována,“ dodává generál Štefka.
Ze Štefkových slov je zřejmě, že ani letos se změny v armádě neobejdou bez potíží. Kritici reformy dokonce tvrdí, že vojáci se pokusí o jakýsi „podvod“. Brigádní úkolové uskupení dají dohromady jen „naoko“, účelově stáhnou lidi a materiál z jiných jednotek do jedné elitní, předvedou je na cvičení a později je zase převedou zpět…
„Ne, to v žádném případě,“ brání se nařčení generál Jaroslav Kolkus. „Kritéria jsou opravdu tvrdá a přesná, není možné uhnout. Opravdu to není možné… Jestli si někdo myslí, že se jen přemístí technika a lidé, tak to v žádném případě. Každá jednotka musí být v daném termínu naplněna materiálem, zásobami, vycvičenými lidmi nad devadesát procent… Budou neustále kontrolováni. Není možné si myslet, že se to účelově vytvoří na jedno taktické cvičení a za dva měsíce to bude jinak. Žádný voják si ani nemůže připustit takovou myšlenku.“
Kdo ale zkontroluje, že vojáci opravdu svůj úkol splní tak, jak mají naplánovano? „Musí být splněny standardy NATO, ty jsou přesně dány. Pak budou ke kontrole připraveny smíšené komise velitele společných sil a generálního štábu. A velitel nese plnou odpovědnost, podepíše to jenom v případě, když to bude opravdu splněno. Neznám velitele, který by podepsal papír, že má něco splněno jenom proto, že to po něm někdo chce. To už dávno skončilo, tohle. Jsem přesvědčen, že pan generál Sedlák (Josef Sedlák je velitelem Společných sil Armády ČR - pozn. red.) a jeho lidé podepíší papír, že dosáhli toho daného stavu, jen když ho opravdu dosáhnou. To uvidíte,“ tvrdí generál Kolkus.
První fáze reformy vyvrcholí letos v říjnu velkým taktickým cvičením celé nově sestavené brigády. Generální štáb uvádí, že to bude největší cvičení v historii Armády České republiky.