Zmizel jediný konsolidovaný prvek státní správy Prvního ledna nastartovala II. fáze reformy veřejné správy. Zatímco v předchozí fázi se jednalo o vznik krajů, které byly zrušeny po roce 1989, druhá část reformy řeší především zánik okresních úřadů a převod jejich majetku a kompetencí na kraje a pověřené obce.
Zmizel jediný konsolidovaný prvek státní správy
Prvního ledna nastartovala II. fáze reformy veřejné správy. Zatímco v předchozí fázi se jednalo o vznik krajů, které byly zrušeny po roce 1989, druhá část reformy řeší především zánik okresních úřadů a převod jejich majetku a kompetencí na kraje a pověřené obce.
Zánikem okresních úřadů tak zanikl stupeň státní správy, který podle názorů oponentů znamenal její jediný konsolidovaný a fungující prvek. Stát se vydal složitou cestou rušení úřadů, ačkoli se nabízela cesta schůdnější a logická: doplnění okresních úřadů jako prvků státní správy o volená zastupitelstva jakožto část samosprávnou (návrh ODS). O tom, že si přijatým řešením není jista ani vláda, svědčí snaha ministra vnitra Stanislava Grosse o to, aby okresní úřady mohly ještě dva roky fungovat.
Úřady se občanům příliš nepřiblížily
I když zatím není jisté, jak se reforma v praxi osvědčí, podařilo se již vytvořit určité mýty o její nepostradatelnosti a jednoznačné výhodnosti pro všechny občany České republiky. Tvrzení obhájců, že reforma přiblíží výkon správy občanovi, je pravdivé jenom na půl. Z mnoha míst to totiž bude do nově pověřených obcí dále než do současného okresního města, a to především kvůli spádovosti dosavadní veřejné dopravy a komunikací obecně. Stejně tak zrušením okresních úřadů nepřecházejí všechny kompetence na obce, jak by logicky z uplatnění principu subsidiarity vyplývalo, ale podstatná část z nich směřuje na krajské úřady, čímž naopak výkon veřejné správy od občana vzdalují. Čas rovněž prokáže vhodnost zvoleného řešení, kterým je propojení státní správy a samosprávy v jeden útvar rozhodování. A možná nejenom čas, protože podle některých názorů je toto propojení dokonce v rozporu s Ústavou ČR.
Kompetence bez peněz
Co lze reformě vytknout již dnes, je to, že přechod majetku a kompetencí není provázen přechodem veřejných finančních zdrojů, které by zabezpečily provoz předávaných subjektů. Tento problém se objevil již v diskuzi nad oddlužením nemocnic, které přebírají kraje, a není vyloučeno, že se stát pokusí svých dluhů zbavit na úkor nižších samosprávných celků i v jiných případech. Většinu dosavadních příjmů obcí i krajů zatím tvoří dotace od státu, po novelizaci zákona dokonce nezávislé na konkrétním hospodaření té které obce, ale na počtu obyvatel. To pochopitelně vytváří nerovnováhu mezi lokálními příjmy a nabídkou veřejných služeb, které stát za tyto příjmy občanům nabízí. Míra daňové subsidiarity na jakémkoli stupni regionální či obecní správy patří bezesporu k nejcitlivějším politickým otázkám, neboť ve svém důsledku rozhoduje např. i o soudržnosti státu. Přílišná solidarita může vést ke snahám o odtržení určitého celku. Stejně její úplná absence. Vyvažování obou krajností patří k vrcholům politického umění. Obecně, bez ohledu na princip meziobčanské solidarity, není ale možné od kohokoli žádat jakoukoli veřejnou službu, aniž by dotyčný měl k jejímu výkonu zajištěn přiměřený zdroj příjmů. Nemluvě o tom, že nejlepším zdrojem příjmů je příjem, o němž může rozhodovat subjekt, který veřejnou službu provozuje a který nezávisí na libovůli jiného subjektu, v tomto případě státu.
Sobotka krajům příliš nepřeje
Reforma veřejných financí v oblasti rozdělení daňových odvodů mezi stát a kraje, respektive obce, je plánována na rok 2004. Až tehdy se ukáže, do jaké míry je stát ochoten přepustit svou část příjmů nižším správním orgánům. Ministr financí ale již řekl, že pro přílišnou daňovou subsidiaritu a libovůli nemá pochopení, v čemž se vzácně shoduje i se značnou částí ODS. Situaci navíc komplikuje prakticky opačné politické zastoupení v exekutivních orgánech krajů a celého státu, vzniklé z rozdílného výsledku regionálních a komunálních voleb na straně jedné, a poslaneckých na straně druhé. Jak se podaří všechny nejednoduché a navzájem značně protichůdné zájmy jednotlivých politických stran, ale i jejich vnitřních uskupení sladit se zájmy všech občanů ČR, ukáže již nadcházející rok. Do prázdnin by vláda a poslanci měli rozhodnout o míře vzájemných proporcí mezi jednotlivými segmenty veřejných rozpočtů, aby z nich mohl již vycházet příští návrh státního rozpočtu.
Více o přechodu kompetencí na straně 4
Obce s rozšířenou působností
Jihočeský kraj
Blatná, České Budějovice, Český Krumlov, Dačice, Jindřichův Hradec, Kaplice, Milevsko, Písek, Prachatice, Soběslav, Strakonice, Tábor, Trhové Sviny, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vimperk, Vodňany
Jihomoravský kraj
Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Kuřim, Kyjov, Mikulov, Moravský Krumlov, Pohořelice, Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí nad Moravou, Vyškov, Znojmo, Židlochovice
Karlovarský kraj
Aš, Cheb, Karlovy Vary, Kraslice, Mariánské Lázně, Ostrov, Sokolov
Královéhradecký kraj
Broumov, Dobruška, Dvůr Králové nad Labem, Hořice, Hradec Králové, Jaroměř, Jičín, Kostelec nad Orlicí, Náchod, Nová Paka, Nové Město nad Metují, Nový Bydžov, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Vrchlabí
Liberecký kraj
Česká Lípa, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Jilemnice, Liberec, Nový Bor, Semily, Tanvald, Turnov, Železný Brod
Moravskoslezský kraj
Bílovec, Bohumín, Bruntál, Český Těšín, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Karviná, Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Nový Jičín, Odry, Opava, Orlová, Ostrava, Rýmařov, Třinec, Vítkov
Olomoucký kraj
Hranice, Jeseník, Konice, Lipník nad Bečvou, Litovel, Mohelnice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šternberk, Šumperk, Uničov, Zábřeh
Pardubický kraj
Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Chrudim, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Pardubice, Polička, Přelouč, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Žamberk
Plzeňský kraj
Blovice, Domažlice, Horažďovice, Horšovský Týn, Klatovy, Kralovice, Nepomuk, Nýřany, Plzeň, Přeštice, Rokycany, Stod, Stříbro, Sušice, Tachov
Středočeský kraj
Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Čáslav, Černošice, Český Brod, Dobříš, Hořovice, Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Mělník, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Neratovice, Nymburk, Poděbrady, Příbram, Rakovník, Říčany, Sedlčany, Slaný, Vlašim, Votice
Ústecký kraj
Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny, Lovosice, Most, Podbořany, Roudnice nad Labem, Rumburk, Teplice, Ústí nad Labem, Varnsdorf, Žatec
Vysočina
Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou
Zlínský kraj
Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříž, Luhačovice, Otrokovice, Rožnov pod Radhoštěm, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vizovice, Vsetín, Zlín
