Vládní reforma veřejných financí je napadána zprava jako nedostatečná. Svůj kritický hlas ale ústy svého předsedy Milana Štěcha pozvedla i Českomoravská konfederace odborových svazů. Odborářům na reformě pro změnu vadí, že není spravedlivá.
říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch
Vládní reforma veřejných financí je napadána zprava jako nedostatečná. Svůj kritický hlas ale ústy svého předsedy Milana Štěcha pozvedla i Českomoravská konfederace odborových svazů. Odborářům na reformě pro změnu vadí, že není spravedlivá.
* Jak se dívá vaše odborová centrála na dosavadní výsledky jednání o reformě veřejných financí?
Výsledky z koaličních jednání v Kolodějích nás přesvědčily o tom, že reforma je připravována nespravedlivým způsobem. Její negativní důsledky mají nerovnoměrně dopadnout především na bedra těch daňových poplatníků a pojištěnců, kteří řádným a transparentním způsobem plní své finanční povinnosti vůči státu dané zákonem. To se týká především osob v zaměstnaneckém poměru. Naopak navrhované změny důsledně neřeší dosavadní nedostatky v našem právním řádu, díky nimž jsou jiným skupinám občanů poskytovány neoprávněné výhody vůči zaměstnancům. Mám na mysli například problematiku mandátních smluv, některých podnikatelských profesí a především osob samostatně výdělečně činných.
* Kde vidíte největší propast mezi tím, co státu odvádí zaměstnanec a podnikatel?
Je to především u pojištění, a to hlavně sociálního, u OSVČ. Platby těchto osob jsou jen neopatrným zlomkem toho, co platí zaměstnanec a zaměstnavatel za zaměstnance, který pracuje podle pracovní smlouvy. Srovnání je více než výmluvné. Zatímco odvody dvou zaměstnanců stačí zajistit důchod jednomu důchodci, u OSVČ je to kolem šesti osob - tedy trojnásobek.
* Vláda ale hodlá zvednout vyměřovací základ u OSVČ, pouze zatím není jasné o kolik. V čem je tedy problém?
Kromě nespravedlivého rozvržení plateb na sociální pojištění nám rovněž vadí daňová nerovnost. Podle ministerstva financí nedosahuje asi tři sta tisíc OSVČ zdanitelných příjmů, a tak třeba i dlouhodobě neplatí žádné daně. Opět jsou tak znevýhodněni zaměstnanci, za něž odvádí daň zaměstnavatel přímo ze mzdy. Ministerstvo financí sice hovořilo o zavedení minimální daně, ale tento návrh nakonec neprošel. Pořád se odvoláváme na předválečné tradice. Za první republiky ale také platilo, že podnikatelé či jiné samostatně výdělečně činné osoby platili odvody z tak vysokého příjmu, jako byl příjem špičkového zaměstnance v daném oboru či profesi. Dnes je ovšem nepoměr při placení odvodů tak propastný, že není divu, že počet OSVČ stále dramaticky stoupá, a že každou chvíli můžeme narazit v novinách na inzeráty typu „Přijmeme zaměstnance, živnostenský list nutný.“
Kdyby nakonec pracovali všichni občané v produktivním věku jako OSVČ a odváděli současné platby, z čeho by pak senioři žili?
* Kde je největší problém?
Ve špatné kontrolní činnosti některých státních orgánů jako jsou finanční úřady, nebo v legislativě? Jednoznačně na straně legislativy, která stanoví pro různé skupiny pracujících různé parametry. Po listopadu 1989 se pro OSVČ vytvořily lepší podmínky, což tehdy bylo do určité míry ospravedlnitelné, aby se stačila zformovat podnikatelská vrstva. Ale třináct let po revoluci jakékoli zvýhodnění ztrácí logiku i oprávnění. A nebo tím snad chceme říci, že jsou na tom dnes OSVČ tak špatně, že je musí stát dotovat z pojištění zaměstnanců? Za současných podmínek tak nejenom že nepřispívají na penze svých rodičů, ale dokonce ani oni sami nebudou mít při odchodu do důchodu nárok ani na důchod ve výši životního minima. A do jeho výše jim pak bude rozdíl doplácen opět z plateb zaměstnanců. Já se teď nezlobím na ty živnostníky, mně vadí ten zákon jako takový.
* Jaké možnosti má ještě podle vás stát na straně příjmů?
Podle údajů ČSÚ mizí každoročně v šedé ekonomice až sto miliard korun, a to nejrůznějšími způsoby, například daňovými úniky. Proto jsme pro majetková přiznání, neboť by tak byl konfrontován skutečný majetek s příjmy deklarovanými v daňových přiznáních. Rovněž se jedná například o zavedení registračních pokladen, které jsou v programovém prohlášení vlády, a jejichž zavedení podporují i sami představitelé obchodu. Nyní se ale začíná říkat, že se mají zavádět pouze na tržištích a ve stánkovém prodeji. Tak opět dojde na obcházení zákona, protože se prodejci budou stěhovat do kamenných obchodů. Jsme rovněž pro, aby byl posílen princip solidarity zavedením pátého zdaňovacího pásma. Dnešních třicet dva procent je pomalu nejméně v celé Evropě.
* A není špatná daňová morálka a další platební úniky pouze reakcí na to, že se mnohým podnikatelům nechce platit tak vysoké daně, které navíc podle jejich názoru stát rozděluje neefektivně?
Já si myslím, že ve skutečnosti je to všechno daleko jednodušší. Souhlasím s vámi v tom, že stát by měl hospodařit tak, jako každý hospodaří na svém dvorečku. To znamená co nejefektivněji a nejhospodárněji. Je na jedné straně dobré zkoumat, co vše může dělat soukromý sektor efektivněji než stát, ale jsou oblasti, kdy to privátní sféra neumí. Stačí například srovnat americké a evropské zdravotnictví. A pokud se týká oné hypotézy, zda se vyplatí či nevyplatí odvádět daně v předepsané výši, či dokonce odvádět je vůbec? Vždycky se najdou plátci, kteří nebudou platit, ani kdyby daně či pojistné byly sebemenší. Kdo se naučil zákony obcházet, bude to dělat napořád.
* Například Slovensko se ale nyní vydalo cestou snižování daní a radikálního snižování výdajů.
Slovenská vláda se vydala cestou podbízení se zahraničním investorům. Pochopitelně že existují země, kde jsou ještě daleko nižší náklady na pracovní sílu než u nás či na Slovensku, my se ale přece nemůžeme vracet někam zpátky na stromy. Neměli bychom dopustit situaci, kdy by jedna stále užší skupina obyvatel měla stále vyšší a vyšší zisky, a zbytek společnosti na tom byl stále stejně, ne-li hůře. Například zavedení rovné daně ve výši 20 % bude pro nejnižší příjmové skupiny slovenských občanů znamenat vyšší daňové zatížení než dnes. Radikální snížení výdajů pak bude znamenat i drastickou redukci mnohých sociálních výdajů.
* V západní Evropě trvala cesta k dnešnímu sociálnímu standardu padesát let, i nyní mají některé západní státy problémy s jeho udržením. Nemůže rychlejší zavádění sociálních parametrů ohrozit českou ekonomiku?
Co se týká sociálních výdajů, jsme dnes hluboko pod úrovní průměru EU, někde na úrovni Řecka. Proto bych příliš prostoru k omezování sociálních výdajů neviděl. Tím ale nechci zpochybňovat to, že pokud někdo sociální podpory zneužívá, mělo by mu to být znemožněno.
*Shodujete se alespoň se základmím parametrem reformního návrhu MF, který spočívá ze dvou třetin na úsporách, a pouze z třetiny na zvyšování příjmů?
Ne, právě v tom se neshodujeme. Pokud takto postupovaly při svých reformách některé západní země, tak vycházely z určitého prostředí, které je možné považovat za právní stav. Za ten považuji takový stav, v němž - na rozdíl od nás - nedochází k nerovnostem a k obcházení zákonů. Jakékoli úspory nakonec dopadnou na všechny občany, a budou bolet. Jak ale tuto nezbytnost vysvětlíme občanům, když zároveň umožníme těm, kteří nehrají fér anebo hrají podle jiných pravidel, že tak mohou hrát dál? Pokud má reforma získat mezi občany důvěru, musí si být vědomi toho, že je spravedlivá.
