Šéf poslanců ODS varuje před přehnanými ambicemi svých spolustraníků
Vlastimil Tlustý (50) absolvoval Vysokou školu zemědělskou, Fakultu mechanizace. Po jejím absolvování pracoval ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky, kde v roce 1983 obhájil vědeckou aspiranturu. Poslancem za ODS se stal v roce 1992. V letech 1991 až 1992 byl náměstkem ministra zemědělství. Poté pracoval v zemědělském výboru sněmovny. V roce 1996 přešel do rozpočtového výboru. V roce 1998 se stal předsedou poslaneckého klubu ODS. Je předsedou středočeské organizace ODS a stínovým ministrem financí. Je ženatý, má jednu dceru. EURO: Vypadá to, že v ODS vznikají před očekávaným volebním vítězstvím nějaké vnitřní rozpory. Co si o tom myslíte? TLUSTÝ: Politici jsou v zásadě jen dvojího typu. Jedni si zažili okamžiky slávy i nepříjemné prohry. Druzí, kteří mají za sebou jenom schody do nebe, jdou se svou politickou kariérou velmi rychle vzhůru. Takové politiky má nejenom sociální demokracie, ale i ODS. A příznaky chování těchto dvou kategorií lidí jsou stejné, bez ohledu na politickou příslušnost. I v ODS jsou lidé, kteří znají jen úspěšnou cestu vzhůru, neumějí si představit nic jiného a chovají se přiměřeně tomu. Na tom není nic překvapivého a není nic překvapivého na jejich dravém tahu. Je samozřejmě na každé politické straně, nakolik to dokáže udržet pod kontrolou. Tihle lidé nakonec také zažijí pád a mohou poškodit i svou stranu, která jejich ambicím nedokáže zabránit.
EURO: Neříkáte, zda z toho máte větší, či menší obavy. TLUSTÝ: V ODS je lidí, kteří prožili slavné úspěchy i neúspěchy, poměrně hodně. Jejich zkušenost drží ony přehnané ambice spíše zpátky. Že existují lidé, kteří se zpátky nedrží, a ta nedočkavost je na nich patrná, to musím přiznat. Doufám ale, že v převládnou ti první. ODS je jako každá jiná strana seskupením lidí se stejným programem, ale jejich osobní charakteristiky jsou velmi rozmanité. Záleží na tom, koho je většina. Myslím, že v případě ODS stále tvoří většinu lidé, kteří se poučili z roku 1997 a vědí, že nedočkavost a přehnané ambice nejsou to nejlepší.
EURO: Co váš problém s půjčkami. Nemyslíte, že se bude s blížícími se volbami vracet? TLUSTÝ: Nemám žádný problém s půjčkami. Už nevím, jak to vysvětlit. Kdybych měl majetek za patnáct milionů, prokázané a zdaněné příjmy devět milionů, k tomu měl bych měl doma tajuplné listiny o půjčkách za šest milionů a všichni se chodili ptát, jak je to s tím majetkem za šest milionů, kdo mně na něj půjčil a za jakých okolností, tak bych měl problém. To ale není můj případ. Od vstupu do politiky mám až dodnes prokázané příjmy devět milionů korun a vlastním dům za pět a půl milionu. Mám tedy zcela prokázané nabytí majetku. V roce 1997 jsem si musel půjčit 2,3 milionu, protože se stavba prodražila a já ty peníze neměl. Protože vyřizování hypotéky tehdy trvalo rok, nechtěli mi z hypotéky platit staré faktury. Nemohl jsem dlužit dodavatelům. Jak bych mohl ve svém městě chodit kolem elektrikářů a instalatérů, kteří by říkali: tady pan poslanec mi dluží sto tisíc. Dluh jsem splatil a mimochodem od roku 1998 do dneška jsem si vydělal 5,5 milionu korun. Tak v čem mám ten problém?
EURO: Je to zase o tom, že něco nějak vypadá a nějak to je, ale musíte s tím počítat.
TLUSTÝ: Já také čtu v novinách, že neumím telefonovat, protože to prohlásil mluvčí jedné firmy a prohrál jsem s tou firmou soud. Ale podívejte se do dokladů. Ten soud jsme prohrál proto, že tiskový mluvčí se vyjádřil v mimopracovní době, protože neřekl, že jsme si zprávu poslal sám, ale že jsem si ji mohl poslat sám. Prokázal jsem, že zpráva neměla záhlaví a technik dotyčné firmy uvedl, že by ho měla mít. Z toho sto novinářů vyvodilo, že neumím telefonovat. A přesně tak je to s tím domem. Mám prokázané nabytí každé poličky, mám prokázané příjmy, všechno jsme zaplatil a přesto někdo píše, že mám problém.
Že někdo je zvědavý a chtěl by vědět, kdo mi půjčil, to nezaměňujte s mým problémem. To má problém ten, který je zvědavý. Jsem snad v této zemi jediný, kdo si půjčil? Nebo pan Zeman o mně rozšířil, že nezná hloupějšího člověka, než je Tlustý, který 17. listopadu 1989 vstoupil do KSČ. Je prokazatelné, že to není pravda. Miloš Zeman pak seděl v této židli a říkal: „Ale lidé to mají rádi, takové zprávy.“
EURO: Zaslechl jsem, že nemusíte být jen ministrem financí. V případě, že si volby vynutí nějakou obdobu opoziční smlouvy, nebo velkou koalici, tak byste měl prý být dokonce premiérem.
TLUSTÝ: Žasnu nad takovými fantaziemi. O tom jsem nikdy neslyšel. To bude nějaký plod okurkové sezony.
EURO: Myslíte si, že současná úroveň prezentace vašeho programu je uspokojivá? Nedostáváte se nyní náhodu trochu do defenzivy?
TLUSTÝ: Já bych oddělil to, jak věci jsou a jak vypadají. Moje představa, že v politice je na 99 procent důležité to, jak věci jsou, a jen z jednoho procenta, jak vypadají, vzala za své. Spíše to vypadá, že tento poměr je obrácený.
V obsahu reforem je situace taková, že na české politické scéně je ODS naprosto bezkonkurenční. Žádné jiné reformy dávající smysl a postavené na stejných zásadách žádná jiná strana nenabízí. Je absolutní prázdno.
Občas používám výrok, že každou novomanželku je třeba přesvědčit, že její manžel není nejlepší na světě, ale že je ten nejlepší z tří až pěti mužských, kteří byli ochotni si ji vzít. Pokud se vám zdá, že to s politikou málo souvisí, tak já myslím, že to naopak s politikou souvisí velmi. ODS není nejlepší na světě, ale celkem snadno je nejlepší z těch tří až pěti politických stran, které dnes v této zemi něco nabízejí.
Když ale přejdeme do sféry, jak se věci jeví či jak jsou prezentovány, tak platí to, co vy říkáte. Například když se podívám na to, co nabízí Sobotka ve své daňové reformě, je to asi tak desetina z toho, co navrhuje ODS. Přesto to v médiích vypadá, že to jsou konkurenční, souměřitelné reformy.
My se tradičně více zaměřujeme na podstatu, méně na formu a prezentaci. Ostatní politické strany to dělají jinak. Mediální svět je závislý na inzertních prostředcích a mediálních kampaních. Není to tak jako na začátku devadesátých let. Když byly čtyři reformy zemědělství, tak nebylo nutné vynakládat prostředky na mediální kampaň, protože novináři pečlivě referovali o všech. V tom dnešním, hodně zprofesionalizovaném světě, je to jinak.
EURO: Můžete uvést příklad? TLUSTÝ: My rozsáhlé reformy obtížně prezentujeme a oni o svém nic docela pěkně informují a úspěšně to lidem popisují. Jako příklad může sloužit zcela čistokrevná lež ministra Sobotky, že rovná daň je výhodná jen pro bohaté lidi. Podařilo se mu to vnutit lidem, i když je to nesmysl.
EURO: Jak je to vlastně se slibovaným snížením daní? Nedávno předseda Topolánek hovořil o nutnosti zachovat solidární systém a přerozdělování. Jak potom má klesnout daňová kvóta? TLUSTÝ: Nepočítáme, jak se naše rovná daň projeví na daňové kvótě. Řešíme, co to udělá v peněžence občana a co to udělá v peněžence státu. Problém je v tom, že všemi reformami, tedy nejenom rovnou daní, směřujeme k většímu HDP, většímu daňovému základu. Nejčastěji jsme kritizováni za to, že když snížíme sazby přímých daní, tak stát přijde o peníze. My říkáme ano, vybereme méně procent, tedy daňová kvóta klesne, ale zvětší se HDP a absolutně vybereme více
EURO: Na Slovensku rovná daň nesnížila daňovou kvótu, protože se dala přednost poklesu deficitů. TLUSTÝ: Slováci zavedli rovnou daň s poměrně vysokou sazbou. Nešli do rizika vzniku deficitu. Druhý důvod, o němž se moc nepíše, a stojí za to o něm diskutovat, je jejich důchodová reforma. Slovenské řešení neumožnilo snížit odvody na sociální zabezpečení a nesnížila se cena práce. My počítáme s patnáctiprocentní sazbou daně, a navíc snižujeme sociální odvody o osm procentních bodů. Daňová kvóta tedy v Česku poklesne. Odhadl bych, že den daňové svobody u nás bude o dva až tři týdny dříve.
EURO: Řekl jste, že Slováci odmítli jít do rizika. ODS tedy jde do rizika? TLUSTÝ: Od počátku jsem říkal, že touto reformou vyvolaný krátkodobý výpadek příjmů může činit dvacet miliard korun. V roce 2007 by tedy reformami vyvolaná ztráta měla být dvacet miliard. Slovo krátkodobý jsem použil proto, že některé důsledky rovné daně mají okamžitý efekt a jiné mají nějakou náběhovou fázi. Chvíli to trvá, než veřejnost zaregistruje, že nemá smysl obcházet zákony a vyhýbat se zdanění a lepší je zaplatit levnou daň.
EURO: To jsou jenom daně. Snížení sociálního pojištění ale znamená dalších několik desítek možná i sto miliard výpadku. TLUSTÝ: Sto to rozhodně ne, bude to asi čtvrtina dosud vybrané částky. Na důchodovém účtu je přitom přebytek a ještě nějaký čas bude, takže by to chybět nemělo.
EURO: ODS ale nehovoří o úsporách. Přitom je jasné, že celý systém výdajů potřebuje reformy.
TLUSTÝ: Logika našich reforem je obrácená. Napřed chceme zavést naše reformy. Ty samy o sobě obsahují úspory. Například takzvaná negativní daň přinese zásadní změnu do řešení nezaměstnanosti. Každému se potom vyplatí pracovat. Očekáváme, že důsledkem negativní daně bude skokové snížení nezaměstnanosti.
Část příjemců dávek nejsou skutečné sociální případy. Jsou to lidé, kterým já říkám vypočítaní. Někdo by možná řekl vypočítaví. Nevyplatí se jim zkrátka přijmout nějakou špatně placenou práci, a jsou proto na dávkách.
Nikdo dnes neumí říci, zda nezaměstnanost klesne na osm, sedm či šest procent. To je dáno tím, kolik je těch vypočítaných příjemců dávek. Já sám odhaduji, že je to třetina. Pokud by tato třetina začala pracovat, tak jsou zde skryty obrovské úspory výdajů.
EURO: Takže když nyní bude rozpočet na rok 2006 se schodkem osmdesáti miliard, vy navrhnete na rok 2007 sto miliard?
TLUSTÝ: To rozhodně ne. Máme přesnou trajektorii snižování deficitů. Ale máte pravdu, že největší výpadky budou na začátku. Naše „přistání“ s veřejnými financemi má poměrně dlouhý průběh. Není možné stát, který je naučen na stomiliardové deficity, otočit během roku nebo dvou k vyrovnanému hospodaření.
Máme spočtené celé veřejné rozpočty, a ty by měly mít v roce 2007 deficit 93 miliard. Na rok 2006 přitom předpokládáme deficit 166 miliard.
EURO: A kdy bude hospodaření vyrovnané? TLUSTÝ: V roce 2012. Ono to auto bylo uvedeno do strašného smyku a ještě chvíli se v něm bude nacházet. Sociální demokracie promarnila velmi dlouhou dobu, aniž by udělala jedinou reformu. To, co dělá, jsou jen kosmetické úpravy.
EURO: Nejvíce se diskutuje o reálnosti vašich výpočtů. Nakolik je máte oponované a kdo na nich pracuje?
TLUSTÝ: Byl jsem u toho, když Slováci počítali svou rovnou daň. Tady v Praze na konferenci ministr financí Mikloš říkal, že bezpečná sazba je dvacet procent. Já mu odpověděl, že to je neodvážné zavedení reforem. Pokud autoři reforem svým plánům věří, tak tu víru musí prokázat. Dva dny na to slovenská vláda rozhodla o devatenácti procentech a já jsem si myslel, že kdyby šla na sedmnáct, tak by udělala lépe.
Tyto výpočty nikdy nemají charakter jedna a jedna jsou dvě. Na vstupu jsou totiž vždy založené na odhadech. Například jaký je rozsah šedé ekonomiky. Někdo řekne, že stejný jako na Ukrajině, jiný shodný s Itálii, další, že je jako ve Velké Británii. Nebo jaký je rozsah zmíněných vypočtených nezaměstnaných. Já si myslím, že jich je třetina a znám úřednici jednoho úřadu práce která říká, že jsou jich dvě třetiny.
Samozřejmě při těchto výpočtech nechci jít do velkého rizika, protože první, o kom se bude pochybovat, pokud budou odlišnost, příliš významné, bude budoucí ministr financí. Proto se snažíme být maximálně seriózní. Zároveň zadáváme výpočty externím expertům a je mezi nimi přinejmenším polovina nejcitovanějších ekonomických analytiků.
Největší klid mi ale dodává slovenská zkušenost, jak se projevila rovná daň, jak se změnily výnosy, kde se Slováci mýlili k lepšímu, kde k horšímu. Ty chyby jsou běžně třicet procent nahoru či dolů. Přesto vše funguje.
EURO: Občané na Slovensku ale nejsou příliš spokojení. TLUSTÝ: To je ta reakční doba. Oni to zaregistrují, až budou dokončené investice a až ten doposud nezaměstnaný člověk dostane pátou výplatu. Pamatuji si, jak jsem byl ve svém městě Slaný vláčen za výstavbu akvaparku. Když stavbu schválilo zastupitelstvo a já jsem se za ni postavil, tak jsem ve městě nepotkal nikoho, kdo by řekl, že je to dobrý nápad. Všichni měli nějaké námitky. Proč zrovna tam, proč ne něco jiného, co to komu přinese. Když jsem četl, co se psalo po nástěnkách v celém městě, tak jsem si říkal, že je to konec mé politické kariéry. Dva měsíce po otevření jsem ze všech nástěnek zmizel a dnes po šesti letech myslím, že není ve Slaném člověka, který by tvrdil, že to byla blbost. Tyhle věci prostě potřebují reakční dobu. Lidé musejí přijít, otevřít dveře, vykoupat se tam. Pak přijít domů, říci to sousedům a tak dále. S rovnou daní je to podobné. Když jsme ji poprvé v roce 1999 prezentovali, tak jsme byli zčásti blázni, šílenci, nikdo to nebral vážně. Při všech diskusích vždy vstal nějaký chytrý Pilip nebo ještě chytřejší Kalousek nebo ještě chytřejší Mládek a říkali: Kde jste to viděl? Ono to někde funguje? Nejste pro srandu králíkům? Všechny diskuse byly absolutně neseriózní. Uplynulo šest let. Dnes má rovnou daň nejen Slovensko, ale dalších pět zemí Evropské unie. Řada zemí říká, že o ní začíná přemýšlet. V Německu se objevují názory akademiků, že něco jako rovná daň by se také mělo zavést, nechce-li země přijít o všechny investice. Dnes už rovná daň není legrační. Když ji zavedeme v Čechách, tak ještě půl roku budou všichni remcat, ale nakonec to bude stejné jako s tím bazénem. Po roce nebo po třech nikdo nepřijde a nebude říkat, že je to blbost, protože rovná daň je funkční.
EURO: Slibovali jste zrušení nejrůznější odpočitatelných položek a zjednodušení daňového přiznání. Jak to tedy bude s penzijním připojištěním, hypotékami a podobně?
TLUSTÝ: Chceme tu podporu vyjmout ze zákona o dani z příjmu a poskytovat ji jako subvenci, nikoli jako odpočitatelnou položku. Podobně jako je to v případě stavebního spoření.
Podporu u důchodového připojištění chceme ještě zvýšit, protože se ukázalo, že i při té současné podpoře mají dobrovolné připojištění již tři miliony lidí. Jen spořené částky jsou příliš nízké. Chceme aby byly větší a připojištěných ještě přibylo.
