Spolupracovník prezidenta a ekonomický poradce, Rusko
Půlnoc už v Kremlu dávno odbila, ale Andrej Illarionov, hlavní ekonomický poradce prezidenta Vladimira Putina, je ještě v práci. A je stále dost svěží na to, aby posluchače zatáhl do diskuse o svém oblíbeném tématu. Tím je ruská vláda a její pomalé tempo reforem. „Tito lidé jsou asi dosud otroky starých plánovacích metod, i když jsou mladí a považují se za reformátory,“ říká čtyřicátník Illarionov, kterého po celém Rusku proslavil ostrý jazyk a otevřeně projevované názory.
Illarionovovi se pozice rebela uvnitř kremelských zdí líbí. Své kolegy na ministerstvech hospodářství a financí udržuje pod neustálým tlakem jak na tiskových konferencích, tak v televizních diskusních pořadech a schůzích vlády. Chce po nich, aby začali rychle omezovat zásahy vlády do ruského hospodářství a podporovat hospodářskou soutěž a svobodný trh. Pokud hodlá Rusko zvýšit hospodářský růst ze současných čtyř procent ročně na osm až deset procent, je podle něj třeba, aby vláda reorganizovala a deregulovala monopoly, jako je Gazprom, JES a ministerstvo železnic. „Je jasné, že pokud má vláda dosáhnout vyššího růstu, musí se mnohem více snažit,“ tvrdí Illarionov.
Za svůj drsný postoj si vysloužil nepřátele mezi ruskou politickou elitou. „Illarionov je otrava,“ prohlašuje o něm Michail Zadornov, bývalý ministr financí a současný vlivný poslanec Dumy. Avšak zahraniční investoři ekonomickému poradci prezidenta tleskají. „Je to jeden z mála prozápadně a liberálně orientovaných ekonomů v Rusku a náhodou má i přízeň prezidenta,“ uvádí Ronald Nash, šéf výzkumu ve velké moskevské makléřské firmě Renaissance Capital. „Je ohromně přínosné, že prezidentovi radí v hospodářské politice,“ dodává.
A zdá se, že Putin naslouchá. Krátce poté, co v dubnu roku 2000 Illarionova, také rodáka z Petrohradu, jmenoval do funkce, rozhodl se, že podpoří jeho návrh na jednotnou třináctiprocentní sazbu daně z příjmu. Ta byla zavedena v lednu roku 2001 a ve srovnání s předešlou klouzavou daňovou sazbou sahající od třinácti do 35 procent představovala výrazný pokles. Daně z příjmu jsou dnes v Rusku nejnižší v Evropě a země s kdysi chabým výběrem daní zažívá obrovské zlepšení. Putin také podporuje Illarionovovy nápady na ztenčení byrokracie a vytvoření konkurence pro monopoly. Avšak tyto reformy se prosazují pomaleji, převážně kvůli odporu státních úředníků, kteří nechtějí přijít o možnost brát úplatky.
Přesto se Illarionovovi v některých významných případech podařilo nátlakem přimět ministry k akci. Koncem roku 2000 kritizoval neochotu premiéra Michaila Kasjanova splácet podle plánu starý sovětský zahraniční dluh ve výši 38,7 miliardy dolarů a označil ji za chuligánství. Vláda v současné době k velkému potěšení zahraničních věřitelů dokonce splácí dluhy ještě před splatností. To přispívá k nápravě pověsti, kterou si Rusko získalo značným porušením závazků v srpnu roku 1998. Podle některých analytiků by země mohla do roku 2005 získat investiční rating, přičemž Standard & Poor's v současné době Rusko hodnotí jako B-plus. Takový úspěch by Illarionova jistě potěšil, ale zase ne natolik, aby byl ochoten své reformní tlaky zmírnit. „Když dosáhnete vrcholu jednoho kopce, zjistíte, že za ním je další, mnohem vyšší než ten, na který jste právě vystoupili,“ říká.
Sám poradce ruského prezidenta stoupá stále výš. Pochází z učitelské rodiny a doktorát z ekonomie získal na státní univerzitě v Petrohradu. Do Moskvy přišel na počátku devadesátých let, když Boris Jelcin liberalizoval ceny, čímž odstartoval první tržní reformy. Jako poradce prvního Jelcinova reformního architekta Jegora Gajdara si od počátku vysloužil pověst nezávislého myslitele. Vládu podrobil tvrdé kritice za to, že se jí nedařilo držet inflaci na uzdě a že svými kompromisy s průmyslovou lobby potápěla liberální reformy.
Illarionov, obdivovatel libertariánské spisovatelky Ayn Randové, zastává názor, že ekonomické a politické svobody jsou dvě strany jedné mince. „Každé clo a každé omezení devizových transakcí je zásahem do našeho vědomí. Každá daň jde proti naší svobodě,“ soudí. Ať se Putin nadále bude řídit jeho radami, či nikoliv, Illarionov nejspíše stále bude stimulovat debaty a vynášet na světlo světa pochybení vlády.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
Překlad: Michaela Šimková
