Většina lidí si myslí, že pojišťovna je finanční instituce, kde se lze pojistit proti nepředvídaným, ale i předvídaným událostem. Uzavřu smlouvu, že zaplatím každý měsíc, kvartál či rok tolik a tolik peněz, a pak na konci pojistného období či v případě pojistné události dostanu tolik a tolik peněz. Místopředseda vlády Špidla má asi o pojišťovně jiné představy. Věcný záměr zákona o organizaci a provádění sociálního pojištění počítá se zřízením Sociální pojišťovny. Na to, jak z dnešního pseudopojištění, které je ve skutečnosti daní, jejíž zaplacení nezaručuje nikomu nic, udělat skutečné pojištění, však Špidla i vláda odpověď stále dluží. A tak nám začínají práce na důchodové reformě vytvořením insti tuce, která sama o sobě nemůže být žádnou pojišťovnou. Maximálně jakýmsi Špidlovým kotlíkem na ten samý eintopf, který už dávno každému leze krkem.
Po pravdě řečeno, celá monstroperace, spočívající v oddělení peněz na důchody od ostatních příjmů státu, je zcela zbytečná. Řeči o kapitalizaci přebytků z průběžného systému jsou absurdní. Nejde jen o to, že v hospodaření Sociál ní pojišťovny má chybět podle odhadů ministerstva v letech 2001 až 2006 dohromady více než 350 miliard korun a resort bude opět prosazovat zvýšení takzvaného sociálního pojištění. Průběžný systém by totiž v principu vůbec neměl vytvářet po dstatnější přebytky. Jestliže se lidé prostřednictvím své politické reprezentace dohodnou na určité úrovni důchodů vyplácených z průběžného systému, tak by stát měl výběr odpovídající částky zajistit. Pokud vybírá víc, jde o okrádání daňových p oplatníků. Při rozhodování o důchodech nikdy žádná řeč o přebytcích nebyla a ani být nemůže. Špidla tak vytváří zbytečný aparát, místo aby konečně veřejnosti řekl, že průběžný systém nestačí už dnes na slušný život ve stáří. Ba co víc, že v budoucnu jen horko těžko zajistí i jen základní životní potřeby pro lidi, jimž je dnes třicet či čtyřicet let. Právě tato generace musí pochopit, že je nejvyšší čas myslet na zadní kolečka a spořit když ne povinně, tak dobrovolně. Je jas né, že vývoj bude směřovat k tomu, že ti méně úspěšní mohou mít ve stáří potíže, protože nenaspoří a základní systém jim neposkytne dost prostředků na živobytí. To je parketa, kde by se mohl Špidla se svým sociálním cítěním realizovat. O t om je důchodová reforma. Ta, kterou premiér sliboval loni touto dobou na setkání s novináři jako základní argument pro schválení problematického rozpočtu. Tanečky kolem nového a drahého úřadu chronickou reformní impotenci této vlády neskryjí.
