Zavádění potřebných ekonomických reforem se zřejmě kvůli volebnímu debaklu vládních stran oddálí.
Možná dokonce úplně odloží. Teď je čas spíše na analýzu volební prohry, personální změny v kabinetu i ve vedení některých stran a snahu o zpětné získání důvěry voličů.
Analytici se shodují na jednom: kvůli prohře vládních stran v krajských a senátních volbách se pokračování reforem minimálně opozdí. Předpovídají, že se přibrzdí rozjezd další etapy důchodové reformy, nového daňového zákona i zavedení eura.
Největší otazník visí nad reformou ve zdravotnictví. „Dosud vláda myslela ze šedesáti procent politicky a ze čtyřiceti procent ekonomicky. Nyní bude myslet téměř jen politicky a na ekonomiku zbude takových deset procent,“ obává se analytik Raiffeisenbank Aleš Michl. Ještě skeptičtější je analytik společnosti Cyrrus Jan Procházka. Podle něj je nyní v Česku pravděpodobnější nejen další odkládání ekonomických reforem, ale dokonce i zvyšování daní. I premiér Mirek Topolánek připouští, že vládu čeká „poměrně zásadní diskuze o tom, co chce do konce funkčního období stihnout a kde udělala chybu“.
Podnikatelé: pokračujte!
Podnikatelé však volají po pokračování reformních opatření. Prezident Hospodářské komory Petr Kužel nabádá: „Jsme přesvědčeni, že v reformách by se mělo určitě pokračovat. Problém je však v tom, že účinnosti započatých a skončených reformních kroků přichází pozvolna a se zpožděním.“ Velký díl viny na tom má podle něj také půlroční problém se sestavením vlády.
„Pokud jsme kdy kritizovali vládu a její rozhodnutí, pak to bylo hlavně v souvislosti s pomalým prosazováním reformních opatření a jejich uváděním do praxe. Vláda by proto neměla ubrat ve svém reformním úsilí,“ říká mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR Milan Mostýn. V situaci světové krize a zastavení růstu v rozhodujících evropských ekonomikách, které jsou hlavními exportními trhy tuzemských podniků, je podle Svazu průmyslu a dopravy důležité mít silnou vládu.
Jenže kabinet Mirka Topolánka, který už při svém ustavení měl jen křehkou podporu ve sněmovně, je po rozporech v koalici a propadu vládních stran ve volbách stále slabší a slabší. Jeho osud dnes visí jen na několika rebelech a přeběhlících.
Vláda sice přečkala bez ztráty alespoň hlasování o nedůvěře vlády a jen těžko na druhý pokus protlačila státní rozpočet do druhého čtení, tvrdý boj o tento nejdůležitější ekonomický zákon ji ale ve sněmovně teprve čeká. Musí ho prosadit v dalších kolech, což nebude jednoduché, protože proti němu mají výhrady i někteří vládní poslanci. Stejně jako opozice mu vytýkají, že nespočívá na reálných odhadech růstu ekonomiky, a deficit by tak mohl být v příštím roce vyšší než plánovaných 38 miliard korun. A pokud by například prošel opoziční návrh na snížení daně z pohonných hmot, státní pokladnu by připravil až o 15 miliard korun.
Několik ministrů musí z kola ven
Jedno už je téměř jisté: výsledek voleb vyústí v personální změny v kabinetu. Grémium ODS, které řešilo příčiny neúspěchu strany ve volbách, se shodlo, že koaliční vláda s lidovci a zelenými by měla trvat. Ministři za ODS nicméně dají premiérovi Mirku Topolánkovi k dispozici své funkce. Premiér a šéf ODS Mirek Topolánek zatím v čele vlády patrně přežije, protože není vůbec jisté, jestli by nový kabinet s jiným premiérem získal v rozhárané sněmovně znovu důvěru. To si ani největší protivníci premiéra nedovolí riskovat. Proto se mluví zatím jen o rekonstrukci vlády.
Nejvíc se houpe křeslo s ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem. Jeho hlavu žádají nejen někteří lidovci a zelení, ale i první místopředseda ODS Pavel Bém a někteří odstupující hejtmani i poslanci největší vládní strany. Vyčítají mu, že právě špatná komunikace a načasování některých kroků ve zdravotnictví bylo hlavní příčinou prohry občanských demokratů v podzimních volbách. „Jsem přesvědčen, že volby za dva roky budou o zdravotnictví. Že Tomáš Julínek řadu kroků nezvládl, je myslím taky evidentní. Čisté zavedení poplatků není reforma zdravotnictví a začít tím bylo nedobré rozhodnutí,“ prohlásil Bendl. A výtky má i místopředseda KDU-ČSL Roman Línek: „Reformy v oblasti zdravotnictví nemusely začínat regulačními poplatky. My jsme navrhovali, abychom se vrátili k jejich přehodnocení. Když se tak nestalo, opozice to využila v krajských volbách.“
Julínek však odpovědnost za prohru necítí a chce v reformách pokračovat. „Vláda by měla zcela určitě pokračovat, jinak se připraví o benefity, které plynou z reformních kroků. Snižování daní za letošní rok se projeví až příští rok, lidé to poznají při vyplňování daňových přiznání. Nejinak tomu bude ve zdravotnictví,“ brání se ministr zdravotnictví. Nevidí důvod, proč by vláda měla své záměry vzdávat.
Julínek připomíná, že před zavedením poplatků čeští pacienti zdravotní péči nadužívali, k lékaři chodili prokazatelně víc než v jiných zemích. „Utratili jsme za nadužívání několik miliard,“ říká. Zavedením poplatků dosáhli podle něj mnohem většího regulačního efektu, než čekali.
Další reformní zdravotnické zákony se však kvůli nevoli v koalici zpozdily. Některé už měly platit nyní nebo od ledna 2009. Třeba „velká“ reforma, která počítá s privatizací zdravotních pojišťoven a převodem fakultních nemocnic na akciové společnosti, byla odložena na neurčito. Ministr Julínek totiž kvůli sporům v koalici polovinu zákonů přibrzdil a chtěl předložit jen ty, na nichž se koalice shodne. Ale ani tady k dohodě zatím nedošlo.
Ministr zdravotnictví má ale i zastánce. „Z ministerstva zdravotnictví teď chodí do sněmovny propracované a domyšlené normy, ne takový hloupý guláš jako v minulosti. Kdyby premiér odvolal ministra a reforma zdravotnictví neproběhla, bude to ke škodě všech občanů,“ je přesvědčena poslankyně ODS Alena Páralová. Také podle šéfa Hospodářské komory Petra Kužela je reforma zdravotnictví stěžejní. „Ta musí být provedena, a to buď současnou vládou, nebo budoucí vládou, to je neoddiskutovatelné. Ministr Julínek je jeden z prvních ministrů, který se pokusil o razantní reformu. Její směr je správný, chybí jí ale propracovanost, avšak každopádně by jeho práce neměla přijít nazmar.“
Sekyra visí i nad ministrem vnitra
Personální změny budou mít vliv i na prosazování reforem, zákonů a dalších záměrů vládních stran. Hrozba visí i nad dalšími ministry, například ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Spekuluje se o možném odvolání ministra zemědělství Petra Gandaloviče, protože se připojil ke stranickému křídlu v čele s premiérovým protivníkem Pavlem Bémem. Nedávno se také musel obhajovat proti kritice, která se týkala hospodaření Lesů ČR. Ohroženo by tak mohlo být přijetí transformačního zákona, který má ukončit restituční proces českého zemědělství, majetkové vyrovnání s církvemi, pokračování pozemkových úprav a prodej státní půdy, které jsou hlavními prioritami zemědělské politiky ministra Gandaloviče.
Předvolební aféry oslabily i Topolánkova spojence – ministra vnitra Ivana Langera. Před lety lobboval za zájmy podnikatelů Luďka Sekyry a Ivana Kyselého a právě Kyselý mu půjčil peníze. Také prezident Václav Klaus, který má v ODS stále velký vliv, naznačil, že reformu policie, kterou se Langer chlubí, nepovažuje za reformu.
Lidovci chtějí Čunkovu hlavu
Podle některých politiků by mohly být změny ve vládě rozsáhlejší. „Dnes máme osm ministrů, může se obměnit klidně polovina. Není podle mě problém, aby se zkušení hejtmani v ministerské funkci rychle etablovali,“ prohlásila místopředsedkyně sněmovny za ODS Miroslava Němcová. Podle médií už také Topolánek křeslo ve vládě nabídl, zatím neúspěšně, dvěma odstupujícím hejtmanům – středočeskému Petru Bendlovi a moravskoslezskému Evženu Tošenovskému. Někteří poslanci ODS mají zcela jasno v tom, kdo by měl jít z vlády: především ministr dopravy Aleš Řebíček, který byl v médiích mnohokrát obviněn z klientelismu, nepopulární ministr pro místní rozvoj a šéf lidovců Jiří Čunek a zelená ministryně Džamila Stehlíková, která předkládá kontroverzní a podle poslanců směšné návrhy.
Jednání o změnách v kabinetu připouštějí i předseda lidovců Jiří Čunek a šéf zelených Martin Bursík. „Změny jsou potřeba,“ prohlásil Čunek. Ale místopředseda lidovců Roman Línek si nemyslí, že by měli ministři za KDU-ČSL dát své funkce k dispozici, podobně jako členové vlády za ODS. „Neočekávám to, naše strana neselhala v krajských volbách tak fatálně jako ODS,“ prohlásil. Změna by podle něj měla nastat hlavně ve stylu komunikace vlády navenek. Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Pavel Severa je přesvědčen, že musí dojít k mnoha korekcím. „Kromě postu premiéra musí být k dispozici všechna křesla ve vládě. Změny musí nastat ve všech stranách.“ A nemělo by zůstat jen u toho. „Musíme udělat velký zásah také v komunikaci a v připravovaných krocích. Citlivé jsou zejména poplatky v lékárnách. Nutná je i diskuze, do jaké míry je třeba změnit daně z příjmů, aby byly příznivější pro nízko a středně příjmové skupiny,“ vypočítává Severa.
V KDU-ČSL přibývá hlasů, které si přejí odchod šéfa strany Jiřího Čunka z vlády. Považují za rozumné, aby se věnoval jen straně a funkci senátora, protože ve vládě toho prý stejně moc nedokázal.
Penzijní reforma má na kahánku
Jisté křeslo má zřejmě místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Ale ani on neví, jestli se mu podaří prosadit důležitou penzijní reformu a zákoník práce. Podle koaliční dohody je důchodová reforma už nyní ve skluzu. Zavést postupné prodlužování důchodového věku na 65 let či minimální délky pojištění z 25 na 35 let chtěla koalice do konce roku 2007. Zákon prosadila až letos v létě, platit začne od roku 2010. Druhá etapa reformy, která má přimět lidi k většímu spoření na důchod či podpořit doživotní čerpání vkladů, je hotova, ale čeká ji projednávání ve sněmovně. Kabinetu se naopak s půlročním předstihem podařilo už letos od ledna zřídit reformní důchodový účet.
Ohrožena je zejména třetí etapa důchodové reformy, která má umožnit převedení části odvodů do spoření ve fondech, takzvaný opt-out. Opozice je proti, převod odvodů do soukromých fondů vadí i některým koaličním poslancům. Nečas však chce pokračovat. „Já jsem přesvědčen, že není důvod na ambici dokončit reformu rezignovat, a vláda na tom tvrdě pracuje,“ prohlásil Nečas.
Ve sněmovně zřejmě narazí i zákoník práce, proti kterému zbrojí opozice i odbory. „Zákoník práce je perfektně připravený, ale asi budou nutné kompromisy,“ připouští poslankyně ODS Alena Páralová. Je podle ní škoda, že „se s tím čekalo“. Řadu změn se Nečasovi už podařilo prosadit. Například třírychlostní rodičovská nebo úpravy sociálních dávek.
Daňové reformy se podle odborníků zbrzdí
Kromě zdravotnictví mají ekonomové největší obavy o osud daňové reformy. Přitom právě po zjednodušení komplikovaného daňového systému podnikatelé volají. „Jako programátor jsem ocenil hlavně možnost paušálního odpočtu daně ze svých výnosů. Základ mojí práce je v tom, co vymyslím, takže snižovat si základ daně za tužky, papír do tiskárny a benzín mi moc nepomáhalo. Takových reforem bych přivítal i víc,“ říká například expert na informační technologie Karel Horský ze Zlína.
Mohou ovšem výsledky voleb pokračování práce na daňových změnách ovlivnit? „Jako úředník dostávám mandát od nadřízeného – ministra financí,“ říká tvůrce daňových zákonů Peter Chrenko, náměstek ministra Miroslava Kalouska. „Když řekne stop, přestanu na reformách pracovat,“ dodává. Ale osobně je přesvědčen, že by se mělo pokračovat, a to ne v kosmetických, ale důsledných změnách. A nemělo by se podle něj ani ustupovat požadavkům na zachování výjimek, nebo dokonce jejich rozšíření třeba o nezisková zdravotnická zařízení. „Pokud někdo získá daňovou úlevu, vytvářejí se nerovné podmínky pro podnikání. A to pak vede k daňovým únikům, protože ti, kteří nejsou zvýhodněni, se snaží daním vyhnout,“ je přesvědčen Chrenko.
Podnikatelé ale chtějí hlavně záruky, že se předpisy nebudou neustále a v rychlosti měnit. „Já dělám účetnictví, mzdy a daně pro malé podnikatele, kterým se nevyplatí mít na tohle vlastního zaměstnance. Každá reforma, která zjednoduší mou práci, mi pomáhá. Bohužel, na každé takové zjednodušení se v zákonech a vyhláškách objeví tři další perličky pod čarou“, říká účetní a daňová poradkyně Miroslava Kolbová ze středních Čech.
