Zatímco ve středověku byl nález stříbra pro Kutnou Horu požehnáním, dnes město na svůj živelný vznik před staletími poněkud doplácí. Leží jaksi stranou hlavních silničních tahů a navíc je ze všech středočeských okresních měst nejdál od Prahy.
Vzdálenost 75 kilometrů představuje pro většinu lidí překážku při dojíždění za prací, což přispívá k vysoké nezaměstnanosti. Kutnohorsko je se svými 9,3 procenta obyvatel bez práce na špičce ve Středočeském kraji.
Poloha města není příliš šťastná ani pro turistický ruch. Pro cestovní kanceláře je totiž naopak příliš blízko Praze. A tak si turisté do města UNESCO většinou jen odskočí na půl dne a pak se zase vracejí zpátky do Prahy. Na rozdíl od Českého Krumlova tak v Kutné Hoře turistika netvoří příliš významný zdroj příjmů. K tomu přispívá také malá nabídka služeb a aktivit, které by turisty mohly přimět, aby ve městě strávili více času.
Naopak poloha v geografickém středu Čech vytváří pro místní firmy dobré podmínky pro distribuci jejich produktů do celé republiky, a tím i pro překročení hranic regionu. Na počátku 90. let byla jedním z důvodů, proč si Kutnohorsko vybrala pro sídlo své české pobočky rodinná zahradnická firma Starkl z Rakouska. „Ještě před revolucí byla v nedalekých Žehušicích největší školka na pěstování okrasných dřevin v tehdejším Československu. Můj dědeček znal jejího ředitele pana Procházku, který později pomohl se založením naší české pobočky. Kromě toho je zde velmi úrodná půda pro pěstování rostlin. Proto naše rakouská firma založila pobočku tak daleko od hranic,“ vysvětluje Franz Starkl, jenž představuje čtvrtou generaci ve stoleté historii rodinné firmy. Se svojí ženou Sabine nejenom řídí českou pobočku, ale před několika lety se do Česka přestěhovali a jejich děti chodí do školky v nedaleké Čáslavi. Rozsáhlé zahradnické centrum a 115 hektarů školek pro okrasné dřeviny leželo původně při hlavní silnici mezi Kolínem a Havlíčkovým Brodem. Po dokončení obchvatu Čáslavi se sice prodejna ocitla poněkud stranou, ale negativní vliv na prodeje to nemělo. Také proto, že velkou část objemů prodeje tvoří zásilkový obchod.
Expanze po internetu
„Sedmdesát procent našeho obratu dělá zásilkový obchod. Samozřejmě i prodejna je velmi významná, tvoří 22 procent obratu firmy,“ říká Franz Starkl. I když firma ročně tiskne a rozesílá na 750 tisíc tištěných katalogů, stále větší objem obchodů dělá přes internet. Ten představuje přes 50 procent objednávek.
Díky internetu firma expandovala také do dalších zemí střední a východní Evropy. Z Kutnohorska tak Starkl zasílá zboží také do Rumunska, Maďarska, Slovenska a pronikl i do Polska, které platí za velmoc ve světě okrasných rostlin. V rámci Evropské unie by sice firma mohla expandovat se zásilkami i do dalších zemí, ovšem limitující je doba přepravy, která u živých květin nemůže překročit dva dny.
Udržet se na špici v oboru je však velmi náročné a vyžaduje pravidelné inovace. „Obchody fungují, jen když nabízíme nové rostliny. Každý rok jezdíme po celé Evropě, abychom našli novinky,“ zmiňuje Sabine Starklová. Jako jedna z prvních firem v Evropě například nedávno začali ve svém e-shopu nabízet prodej vzrostlých stromů.
Neustálé inovace pomohly prosadit se v oboru také další rodinné firmě z Kutnohorska, nábytkářské společnosti Art-Style z Nových Dvorů. Ta si zakládá na výrobě z masivního dřeva, bez použití dřevotřísky, překližky nebo umělých materiálů. „I když 80 procent našeho výrobního procesu tvoří ruční práce, neznamená to, že nemusíme inovovat,“ říká manažer prodeje a syn zakladatele společnosti Daniel Bilý. Firma během krátké doby vybudovala novou prodejnu, výrobu a musela změnit zaměření odbytu.
Plánování na měsíce
Konkurence v oboru je každým rokem tvrdší a vše se neustále zrychluje. „Dřív se dělaly plány na tři roky dopředu. Dnes uděláte plán na půl roku, ale za měsíc je to úplně jinak,“ vysvětluje Daniel Bilý. Firma vznikla v roce 1990 na zelené louce. Zpočátku vyráběla v areálu bývalého kláštera, pak vybudovala nový výrobní, skladovací a prodejní komplex, do kterého investovala 50 milionů korun. Sázkou na jeden velký, reprezentativní showroom se výrazně odlišila od konkurence. „Lidé se tu mohou potkat s designérem, můžeme je zavést do výroby a ukázat konstrukční detaily, které u hotového výrobku nejsou vidět,“ poznamenal Daniel Bilý.
Firma musela zvládnout také výraznou změnu orientace na zákazníky. Zatímco v letech 1995 až 2005 tvořil na 95 procent její produkce export do USA, kvůli rychlému posilování koruny se musela během roku přeorientovat na domácí trh. Nyní je poměr domácího odbytu a vývozu opačný než před deseti lety. „Naštěstí i čeští zákazníci u nábytku stále více začínají požadovat kvalitní a také české výrobky. Díky tomu se nám podařilo na domácím trhu uspět,“ dodává Daniel Bilý. Firmě pomohlo i to, že řada konkurentů v oboru v krizových letech kvůli ekonomickým potížím skončila a trh se výrazně pročistil. Musí také reagovat na změnu poptávky. Zatímco před několika lety nevyráběla kuchyně vůbec, nyní tvoří třetinu její produkce.
I přes velkou nezaměstnanost je pro firmy v regionu velký problém sehnat kvalitní pracovníky. „Školství neprodukuje dostatek kvalitních absolventů. Kluci po vyučení přijdou a neumějí nic. Loni jsme jich tu vyzkoušeli několik desítek a se všemi jsme se museli rozloučit,“ říká zakladatel a majitel firmy Jan Bilý. Místním učilištím přitom nabízel exkurze nebo praxe pro učně, ale nesetkal se s žádným ohlasem.
Podnikat? Už ne!
I když se firmě daří, Jan Bilý říká, že už by podruhé podnikat nezačal. Podmínky pro malé a střední podnikatele se totiž podle něj za 20 let, co firmu vede, stále zhoršují. „Přicházejí neustálé změny. Člověk při podnikání nemá prakticky žádnou právní jistotu. Jediné, co potřebuji, je, aby pět nebo deset let platily pro podnikání jasné a stejné podmínky,“ stěžuje si Jan Bilý.
Podle něj se nálada mezi podnikateli stále zhoršuje. „Zvedají mi daně, platím nesmyslné poplatky. A když potřebuji pomoct, nemám se kam obrátit,“ říká. V době, kdy stavěl svůj nový areál, stát podporoval jen velké zahraniční investice, a i když se Jan Bilý zajímal o možnosti podpory, žádný vhodný program pro střední firmy tehdy nefungoval. Nyní proto těžce nese, když vidí, jak se peníze z evropských programů na podporu podnikání vyplácejí často na kontroverzní nebo nesmyslné projekty. „Viděl jsem například školicí centrum za miliony, kde se za několik let konalo jen pět školení,“ uzavírá Jan Bilý.
Negativní změny, které podnikatelé kritizují, souvisejí především s vládními reformami. Místní radnice se sice snaží podnikatelům vycházet vstříc, jejich možnosti jsou ale omezené. „V 90. letech jsme se snažili vytvořit průmyslovou zónu. Bohužel, podmínky jsou složité, protože scelit pozemky o dvou třech hektarech je prakticky nemožné,“ uvádí starosta desetitisícové Čáslavi Jaromír Strnad. Přesto se výroba ve městě postupně oživuje. „Jsme rádi, že se znovu vrací provoz do firem, které před lety skončily a nyní mají nové vlastníky i výrobní programy,“ říká Jaromír Strnad. Příkladem jsou bývalé Československé automobilové opravny, kde nyní švédská firma Ljunghall zaměstnává stovky lidí v tlakové slévárně hliníku. Vstup nových investorů je přitom jedním z důsledků ekonomické krize, která umožnila úspěšným firmám posilovat pozice v oboru. Na průmyslové zóny se zaměřili také v pětitisícové Zruči nad Sázavou. Novou zde dokončili zhruba před devíti lety a přinesla jim na tři stovky pracovních míst. „Poté jsme udělali přístup do starších průmyslových areálů, kde je ještě prostor pro nové investory,“ řekl zručský starosta Martin Hujer.
