Normy integrované prevence znečišťování vyvolávají pře
Teprve čerstvě odmítnutá poslanecká novela zákona o integrované prevenci a omezování znečištění (98 hlasů proti, 44 pro v prvním čtení) rozproudila veřejnou diskusi, jež měla probíhat přinejmenším už dva roky a pro niž ministerstvo životního prostředí zapomnělo včas dát popud i podklady. Nyní sklízí nedůvěru průmyslu, kterou neúspěšná snaha o revizi státní politiky v této oblasti ještě posílila. „Do půl roku je novela znovu na stole,“ ujišťuje člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR Josef Zbořil.
Do vlastní nohy.
Co průmyslu nejvíc vadí, řekl někdejší ministr, nyní šéf firmy Euroffice Praha-Brusel zabývající se takzvaným legislativním lobbingem, Pavel Bratinka: „Zákon rozšiřuje část povinností vyplývajících z evropské směrnice o integrované prevenci znečištění (IPPC), určené velkým podnikům, i na velký počet malých a středních podniků. To je v přímém rozporu s jednou ze zásad Evropské unie - a sice, že malé a střední podniky musejí být vždy chráněny před zbytečným zatěžováním různými regulacemi.“ Bratinkovi vadí, že v Česku by se již nyní zaváděly sběry dat na základě Kyjevského protokolu o registrech znečišťování (letos ho přijali ministři životního prostředí 35 evropských zemí a příslušný komisař Evropské komise), které by mohly několik let počkat až do jeho ratifikace. Nelíbí se mu také, že seznam v České republice sledovaných chemických látek je od počátku obsažnější, než požaduje pro rozjezd integrované prevence znečištění Evropská unie. Usuzuje z toho, že nadále panuje necitlivost k potřebám podnikatelů. „V zemích unie mají podnikatelé mnohem lehčí život,“ tvrdí Bratinka. „Evropské směrnice implementujeme těžkopádně a zbytečně je zatěžujeme povinnostmi, které mají platit až za čtyři roky. Tím naše podnikatele znevýhodňujeme vůči konkurenci. S úřednickou horlivostí střílíme do vlastní nohy,“ dodává.
Informace na správném místě.
Zmíněné zátěže se ovšem týkají životního prostředí. Z podniků v Česku do něj ještě stále proniká mnohem více škodlivých látek než v zemích unie. To znevýhodňuje všechny občany, samozřejmě včetně podnikatelů. Pro občana je životní nutností co nejdříve nastavit podmínky tak, aby se zatížení prostředí co nejvíce snižovalo. Jakékoli oddalování mechanismů veřejné kontroly a regulace emisí oddálí i snižování škodlivin. Třeba hledat konsenzus.
Nejlépe už nad návrhem vládního nařízení, které koluje v připomínkovém řízení po úřadech a má upravit postupy co, kdy, kde a jak měřit a hlásit. Zastánci odmítnuté novely zákona však zpochybňují potřebnost naplňování integrovaného registru znečišťování (IRZ).
Proti tomu se postavili zástupci vědecké a lékařské obce. „Vláda i parlament by měly zamítnout snahy, které by vedly ke zrušení integrovaného registru znečišťování,“ píší vědci a lékaři. „Nepůjde o novou povinnost ani o nový nákladný systém ohlašování, ale o integraci, zpřehlednění a zjednodušení současných registrů emisí,“ vysvětlují.
Spojené státy mají integrovaný registr od roku 1986 a velice se osvědčuje. Množství škodlivin unikajících do životního prostředí se několikanásobně snížilo. Vydělaly i průmyslové podniky, protože ušetřily peníze za nyní lépe zhodnocované suroviny a naučily se využívat látky, které jiné firmy produkují jako odpady. Data z registrů využívají i místní politici, farmáři, vědci, novináři, kdokoli.
Jednou bránou.
Český průmysl tyto výhody zatím nevidí. Ministerstvo průmyslu dokonce prorokuje, že registr souhrnně zatíží podniky ztrátou dvou miliard korun ročně. „To je chybná úvaha, která předpokládá nová náročná a drahá měření,“ tvrdí Ondřej Velek z obecně prospěšné společnosti Partnerství. „Lze přeci využít všechna měření, která už léta ukládají složkové normy, a doplnit je odhady množství dalších látek. Zisk z registru je pravděpodobnější než ztráta,“ myslí si Velek.
Josef Zbořil ze Svazu průmyslu však dál integrovanému registru nevěří a je přesvědčen, že pro sledování znečištění plně postačí seznam látek, určených regionálním registrem Evropské unie označovaném jako EPER. Ten je ovšem jen jakýmsi „největším společným dělitelem“ unie, sloužícím pro kontrolu procesu integrované prevence (IPPC). Vedle toho by podniky musely dál předávat údaje, uložené složkovými zákony. „Integrovaný registr znečišťování umožní podnikům shromáždit všechny potřebné údaje jednou bránou, jediným hlášením,“ tvrdí Velek.
Ne všude je zřízení integrovaného registru vnímáno tak kontroverzně jako ve Svazu průmyslu. „Nebráníme se vyššímu počtu sledovaných látek, který předepisuje integrovaný registr,“ říká ředitel Svazu chemického průmyslu František Dvořák. „Velké diskuse nás však čekají o velikosti prahových hodnot, které určují mez, od níž je třeba danou látku sledovat,“ míní Dvořák.
Zatímco EPER počítá jen s kontrolou 50 látek a skupin látek, registr by měl příští rok začít sledovat 88, v roce 2007 by se mělo evidovat 122 látek. „To je pořád jen část seznamu, který podniky vyplňují do složkových registrů, takže později počet musí ještě vzrůst. Podniky však z těchto čísel nemusejí mít strach, protože kromě nějakých gigantů bude každý z nich sledovat tři čtyři látky,“ komentuje Velek.
